ZombiU je plná krvavých sportovních výkonů, zároveň se při ní klepete strachy a raději než brokovnici zaútočíte na nepřátele kriketovou pálkou - tak málo je nábojů. Ubisoft překvapil. V dobách, kdy není o zombíky nouze, servíruje survival horor, který se vzpírá tradičním akčním hrám nebo adventurám zasazeným do zombie apokalypsy. Počet odpravených nemrtvých za minutu je častokrát nula nebo jen jedna a zaváhání nebo neopatrnost dláždí cestu k nečekané a definitivní smrti.

Život za časů zombie apokalypsy

Chroptění nemrtvých v kanalizačních chodbách, hořící vojenská technika a hnijící vody kdysi romantických jezírek dokreslují bezútěšnost konce světa – takového, kdy s epidemií černé smrti dorazily i zástupy nemrtvých.

Smrt je všude, škrtí město jako katova oprátka, prosakuje zdmi, vylamuje dveře, vytéká z kanálů, barví nebe do černa a s toužebným řevem se vrhá do náruče každému, komu ještě bije srdce. Přežívají jen náhodní šťastlivci a zástupci tajného bratrstva, které o příchodu konce světa vědělo ze starých proroctví a pořádně se připravilo. Londýnské ulice už nejsou krásné...

zdroj: Archiv

Jedna věc je dívat se na kulisy zesnulého světa, druhá je uvěřit jim a bojovat mezi nimi o život. Autorům se to daří na jedničku, protože namísto tradičních odosobněných animací, skriptů a vizuálních „wow“ momentů vás upnou do svěráku tísnivých pocitů a hraničních situací. Pomalým otáčením z vás vyždímají paniku, frustraci z bezvýchodnosti a animální strach.

Věc se má totiž tak, že po smrti se narodíte do těla nové postavy, zatímco ta stará zůstane na místě posledního výkřiku bloumat jako zombie se všemi předměty, které jste pečlivě nasbírali. Jak je získat zpět? Ano, správně, zahrát si kriket.

zdroj: tisková zpráva

Kdo jsem?

Pevně věřím, že někde hluboko je tu ukryta lekce o významu identifikace hráče se svojí postavou. V praxi to ovšem znamená prožívání svého osudu s pocitem, že pro ZombiU nejste důležití a bránit se můžete jediným způsobem: zakázat si sympatie ke své postavě, protože vždy hrozí její ztráta na věky věků. V době nabouchaných charakterů v ostatních hrách funguje celý koncept překvapivě zneklidňujícím a unikátním dojmem. Navíc vás tlačí do opatrného postupu a opatrného zjišťování, co čeká za rohem.

ZombiU v takových chvílích mistrně pracuje s napětím a hudbou. Náběh na kritické situace podbarvuje drásavými smyčci, nebo naopak naprostým tichem, které se rozbouří orchestrální kakofonií v okamžiku, kdy se na vás zombík nečekaně vrhne z temného kouta. Časem jsem si samozřejmě zvykl, ale v prvních hodinách mi reálně po zádech běhal mráz, což je pocit naposledy vyvolaný Amnesií od švédských Frictional Games.

Multiplayer

Důležitou součástí ZombiU je lokální multiplayer, ve kterém hráč s gamepadem staví na 2D herní mapu jednotky a druhý se na wiimotu snaží tu samou mapu přežít a ukořistit všechny vlajky. Herní tempo je pro hráče na wiimotu rychlé a zábavné a od jeho protivníka vyžaduje taktické uvažování. Nejde o zdlouhavé herní seance, nýbrž o svižné zápasy, kterým dominuje vesele démonický hlas moderátora wrestlingových zápasů. Neočekávejte větší zážitek, než byste měli z minihry a je dobře, že na multiplayer ZombiU nesází. zdroj: tisková zpráva

Když akce potká survival

Původní plán pro ZombiU počítal s odlišným přístupem. Ubisoft vyvíjel akční hru ve stylu Bulletstorm s názvem Killer Freaks from Outer Space – ostatně, během hraní ZombiU narazíte na billboardy propagující předešlou inkarnaci. Nemastná a neslaná béčková střílečka s rychlým tempem se ale v průběhu posledních let změnila v pomalý survival horor, který zaváněl víc experimentováním na poli nového hardwaru, než zábavnou hrou.

Řada prvků z jiných žánrů v ZombiU ukazuje, jak pečlivě se autoři snažili spojit dvě hry do jedné. Průchodu hrou zdatně sekundují RPG možnosti (automatické vylepšování úrovní), modifikace nalezených zbraní (od klasické pistole až po kulomety) a útržky z novin, dopisy a vzkazy nebo vysílání tajemných přežívajících postav, které objasňují události vedoucí k současnému stavu. Výborně funguje i častá změna prostředí (od stok po Buckinghamský palác a dál) a dalo by se říci, že všechny dodatečné mechanismy zaplňují prázdnotu v podobě hlavního hrdiny a dávají světu na hloubce.

zdroj: tisková zpráva

Střelba jako nutnost

Řekne-li se zombie, automaticky zazní hláška „střel jí do hlavy.“ Přestože se akci nevyhýbá, nestaví na ní ZombiU sto procent konfrontací. Často jsou úrovně vystavěny pro akční taktizování nebo ne-vždy-fungující stealth a příjemná jsou zejména místa, kde hozenou světlicí přilákáte nepřátele a následně jim dáte napít molotovova koktejlu - nebo uličky mezi domy vhodné pro kladení min.

Pomalý přístup a akční hratelnost ale nemohou v opozici zůstat natrvalo. ZombiU jejich zasnoubením trpí zejména ve chvílích, kdy jsou na scéně víc jak dva nepřátelé. Ovládání je v takovou chvíli příliš neohrabané a nepřesné (zapomeňte na magnetický zaměřovák při střílení do hlav) a často zpanikaříte natolik, že vás v rámci hysterického koukání do stropu/podlahy a usilovné touhy zdrhnout někdo kousne – a konečná.

Neodladěnost ovládání je citelná i ve chvílích, kdy stisk tlačítka iniciuje vylezení na překážku - konkrétní místo pro stisknutí a prkenná animace hernímu vnoření moc nepomáhají. Přestože by ZombiU nefungovala na žádné jiné platformě, než na Wii U, je to právě technologie, která jí strhává dolů z výšek, kam jí zároveň vynesla.

Lahůdka pro archeology

Již roku 1986 vydal Ubisoft hru nazvanou krátce a úderně Zombi. Čtyři postavy přežívají v obchodním středisku naplněném zombíky, a když jedna z nich zemře, tak... tak nezemře. Změní se v zombíka a hlídá místnost, ve které k infekci došlo. Více informací se dozvíte zde. zdroj: tisková zpráva

Bez Wii U by to nešlo

Většinu času dodává displej na gamepadu jedinečný druh zážitku. Jen na něm se podíváte na inventář, nebo změníte zbraně, jen na něm je herní mapa a všechny dodatečné informace. V okamžiku používání displeje se ale hra na televizi nezastaví a postava se ukáže v animaci, kdy zkoumá obsah baťohu. Tím pádem na ní může kdykoliv vlítnout zapomenutý nepřítel, protože nasadit baťoh, připravit zbraň, zacílit a trefit se není instantní záležitost. Nervozita pramenící z pohledu na displej je proto naprosto reálná, stejně jako kdybyste ve skutečné zombie apokalypse zjišťovali, kam vám v baťohu zapadl energy drink.

A vůbec gamepad s displejem... to je panečku zařízení! Speciální mód z gamepadu udělá vizor pro augmentovanou realitu, kdy dohledáváte ve virtuální realitě předměty, nepřátele za rohem nebo tajné značky. Gyroskopy dokonce podporují pohyb kolem dokola, takže můžete před televizí stát, fyzicky otáčet tělo a dívat se do gamepadu na virtuální realitu kolem. Ubisoft pochopil, jak dotáhnout nápady spojené s novým hardwarem do konce, na rozdíl od nepovedeného Red Steel na Wii a doufejme, že to pochopí i ostatní vývojáři her pro Wii U.

zdroj: tisková zpráva

ZombiU od začátku působí jako hra pro hardcore publikum, podobně jako Dark Souls. Autoři ale mysleli i na normální publikum a nepoužili třeba obnovování všech nepřátel po úmrtí nebo neustálé procházení těch samých lokací. Systém checkpointů a zkratek funguje relativně dobře a i začínající hráč nebo ten, který preferuje jednodušší hry, si po několika hodinách zvykne na koktejl napětí, ticha, akce a odkrývání příběhového pozadí.

Tím není řečeno, že by ZombiU byla pro každého. Temná atmosféra a adrenalinový boj o život společně s nutností orientovat se alespoň základně v složitějším ovládání dělají ze ZombiU hru pro fajnšmekry a zároveň důkaz, že hry na Wii U mohou být dospělé a konkurenceschopné i skrz naskrz platformy.