Vyzkoušeli jsme Nintendo Switch – konzoli s velkým potenciálem
zdroj: Nintendo

Vyzkoušeli jsme Nintendo Switch – konzoli s velkým potenciálem

18. 1. 2017 20:00 | Téma | autor: Aleš Smutný |

V jednu chvíli běhá Link po krásné, zelené louce na čtyřicetipalcové televizi, v následující hráč vyndá „tělo“ Nintendo Switch z doku, přicvakne ovladače a během čtyř, pěti vteřin pokračuje ve hraní, ovšem už v tabletové podobě. Bez nějakých prostojů, bez ztráty plynulosti, bez lagů. V tu chvíli jsem si uvědomil, že koncept Nintendo Switch může fungovat ve všech možných funkcích, kterých není málo.

Jestli se něco během prezentace konzole Switch v německém Frankfurtu povedlo, bylo to podtržení faktu, že Nintendo nechce jít jako třetí do bitvy o jedno území s Xbox One a PlayStation 4. Stejně jako v případě Wii a WiiU si raději hledá svůj vlastní prostor, kde bude vynikat a využije speciální funkce, které výkonnostně nadupanější konzole nemají. V případě Switch se Nintendo s tímto konceptem mnohem více blíží původnímu bestselleru Wii, což je dozajista cíl japonské firmy.

Kolem Nintendo Switch vznikla nedopatřením aura konzole, která je určená primárně k hraní na cestách – že jde vlastně o takový výkonnější handheld či tablet. Není tomu tak. Switch je primárně klasická domácí konzole, která bude stát u televize. Ovšem klasická konzole „s výhodami.“ Možnost vzít ji s sebou na cestu, ať už vede do práce, jiného města či do pokoje, protože vás drahá polovička právě vystrnadila od televize, je velké plus. Jde ale jen o jeden z triků, které má Switch ukryté ve svém imaginárním rukávu.

zdroj: Archiv

Je třeba překvapivé, že Nintendo doposud mnohem víc neukazovalo Joy-Cony – malé gamepady, které můžete přicvaknout na Switch, a udělat tím z konzole handheld, ale zároveň mohou plnit řadu dalších funkcí. Jde o vynikající kousek techniky, který díky skvělému snímání gyroskopu a velmi citlivým servomotorům umožňuje dobré pohybové ovládání her (Arms) nebo hraní ryze společenských party titulů – třeba kolekce 1,2, Switch.

Když jsou Joy-Cony připojené k tělu konzole, je celek solidně ergonomický, i když stále hovoříme o displeji s ovladači, ne tradičním gamepadu. Povedené je hlavně umístění pravého analogu níž než levého. Pohodlně se díky tomu hrála akční záležitost Splatoon 2, ale i Mario Kart 8 Deluxe. Celkový pocit z hraní v handheldovém módu byl výborný. Kdo je zvyklý hrát na Nvidia Shield a mobilech, bude se při hraní čehokoli na Switch cítit jako doma. Joy-Cony navíc umožňují smysluplně hrát i akční, závodní a jiné tituly, se kterými je na tabletech s dotykovým ovládáním problém.

Hadrwarová výbava

Konzoli pohání nový procesor Nvidia Tegra, který ale zatím firma blíž nepředstavila. V handheldovém módu využijete multidotykový displej s uhlopříčkou 6,2 palce a rozlišením 1280x720. V doku pak jde skrz HDMI do televize 1080p obraz. Interní paměť má velikost 32 GB s možností rozšíření přes microSDXC karty až na 2 TB. Dobíjení probíhá buď v dokovací stanici, která disponuje i jedním USB 3.0 a dvěma 2.0 porty, nebo mimo dok přes USB-C kabel. Wi-Fi operuje ve standardu 802.11ac. Joy-Con ovladače pak mají infračervené snímače pro detekci vzdálenosti, NFC čtečku pro využití s Amiibo, gyroskop a vibrační odezvu. Každý Joy-Con má šest tlačítek plus analogovou páčku, která může sloužit jako sedmé. Po připojení ke Switchi přibudou další dvě „shoulder“ tlačítka.

Váha Switch v tabletovém módu se těžko odhaduje, protože byla každá konzole spojena mohutným kabelem s kovovým tělem, aby si ji někdo neodnesl domů. Nějak zásadně těžký mi ale Switch nepřišel. Na příkladu Mario Kart se také ukázal další potenciál Switch a Joy-Conů. Představte si, že jste s kamarádem, přítelkyní, znuděným bezdomovcem, kýmkoliv na nádraží či letišti a něco byste si zahráli. Switch můžete využít jako hlavní obrazovku a každý Joy-Con poté jako samostatný ovladač. Konfigurace tlačítek a jeden analog pro ovládání Mario Kart zcela dostačuje, byť se smiřte s tím, že se vám prsty musí vejít na hodně malý prostor. Stejně tak by vám posloužily Joy-Cony i při společenských hrách 1, 2, Switch, ale nejsem si jistý, zda chcete celému letišti ukazovat, jak dojíte krávu...

Během prezentace jsme měli možnost vyzkoušet first party tituly, u kterých by byly případné technické nedostatky zarážející. Žádné jsme ale nezažili. The Legend of Zelda: Breath of the Wild běžela plynule, Mario Kart se neškubala ani při divokých srážkách, Splatoon 2 prošla bez ztráty barevné kytičky a stejně tak bojovka Arms. Že si konzole tahá veškerý výkon s sebou, dokázala v prvním odstavci zmíněná přeměna z TV módu do handheldového – rychlost přepojení byla navíc opravdu působivá.

Nejlépe ale zábavní potenciál konzole a možnosti Joy-Conů vystihne popis jednotlivých her. 

NintendoSwitch 2 zdroj: Vlastní foto autora

1-2-Switch

Jde o kolekci jednoduchých společenských her pro dva hráče, která může úspěšně nabídnou celovečerní odreagování pro partu kamarádů na večírku. Prim hrají Joy-Cony s tím, že jednotlivé minihry vás dokonce vyzývají, abyste nesledovali obrazovku, nýbrž protihráče – a mají pravdu.

Zřejmě nejlepší z nabízených miniher je Quick Draw – pistolnický souboj. Stojíte s protivníkem proti sobě a čekáte, až hra odpočítá, kdy máte vystřelit. Střílíte tlačítkem na Joy-Conu, který máte ve volně svěšené ruce u pasu. Nejen, že musíte rychle zareagovat, ale také se musíte trefit do určité výseče. Joy-Cony jsou v analýze přesnosti míření a rychlosti tasení překvapivě dobré. Pohyboval jsem se v rozmezí 0,5 - 0,7 vteřiny, což není špatné. Mistři světa v rychlém tasení se pohybují kolem 0,25 vteřiny. Quick Draw je díky rychlosti hry a přesnosti ovladačů návyková záležitost. Snadno si tak doma uděláte miniturnaj o nejlepšího pistolníka.

zdroj: Archiv

Podobně je na tom s návykovostí i hra Samurai Training. Jeden hráč je v roli samuraje s katanou, s níž švihne pohybem Joy-Conu, zatímco druhý se snaží čepel chytit do dlaní, čehož dosáhne plácnutím rukou s Joy-Conem. Musíte tak bez ohledu na roli sledovat protivníka a ignorovat obrazovku. Hlavní je taktika, kdy útočník může jen cuknutím naznačit výpad, obránce předčasně zareaguje, a teprve poté dostane opravdový zásah.

Na jiném principu funguje otevírání trezoru, kdy přichází na řadu jemný gyroskop a servomotory Joy-Conu. Musíte opatrným otáčením nalézt trojici více vibrujících bodů, což odemkne sejf. Nejvíce se osvědčilo zavřít oči a jen se soustředit na hmat.

Podobné funguje hra Ball Count, kdy hádáte, kolik je kuliček v krabičce, s níž otáčíte Joy-Conem. Odezva ovladače překvapila – skutečně šlo „hmatem“ počítat, kolik kuliček se přesunulo, jak na sebe naráží apod. Nakonec došlo i na zmíněné dojení krav, kdy táhlými pohyby a mačkáním tlačítka dojíte kravský struk. Asi není pochyb o tom, že po spoustě alkoholu tahle hra poslouží jako „lamač ledů“, ale už dlouho jsem si nepřišel při hraní nějaké hry tak bizarně.

Arms

Ze všech předvedených her je Arms asi největší překvapení. Jde o bojovku, kde proti sobě stojí dva bojovníci (na výběr je několik) s natahovacíma rukama. Hráč má na každém zápěstí jeden Joy-Con a podle toho, jak vede úder, jej vede i jeho postava. Hrál jsem hodně bojovek s pohybovým ovládáním pro Kinect nebo PS Move, ale přesnosti Joy-Conů se ani jedna technologie zdaleka neblíží. Po několika hrách jsem neměl problém zkoušet údery, které obešly protivníkův kryt, protože hra reagovala přesně a rychle. Zpočátku tak sice Arms působila jako prostá mlátička, ale už po několika hrách odhalíte její nečekaně jemné nuance.

Každá postava má tři různé „rukavice“ přičemž na každé ruce můžete mít jinou. Některé slouží jako velká pěst, jiné střílí rakety, další létají obloukem nebo se odráží od stěn. Údery jde blokovat a natáčením ovladače se po aréně i pohybujete s tím, že můžete i skákat. Jakmile získáte jistotu, už jen nestojíte proti sobě a nesázíte jednu ránu za druhou, ale chytře využíváte překážky, unikáte z dosahu nebo narušujete soupeři komba. A když už si myslíte, že vám to docela jde, vidíte někoho, kdo Arms skutečně ovládá a jen zíráte, co všechno lze ve hře dělat -  výskoky, blokování ve vzduchu, bleskové využívání nekompatibilních typů rukavic a další manévry. To všechno dělá z Arms velice zajímavou bojovku, která stojí na silnějších základech, než je jenom pohybové ovládání. Je to zajímavá hra sama o sobě.

zdroj: Archiv

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Demo hry trvalo cca dvacet minut a přiznejme si, že Zelda není hra, kterou ochutnáte na dvacet minut uprostřed čekajícího davu a hned máte jasno. Hraní bylo plynulé a svět vypadal skvěle. Demo stihlo předvést boj, šplhání, manipulaci s inventářem a v ničem z toho hra neselhala. Je jasné, že jde o hlavní launch titul Switch a Nintendo tento fakt nijak nepodceňuje. Opravdu bych se divil, kdyby nové Linkovo dobrodružství selhalo. Podrobnosti o hře se dozvíte v našich předešlých článcích s dojmy z hraní.

zdroj: Archiv

Mario Kart 8 Deluxe

Nikdy jsem s Mario Kart hrami netrávil moc času, protože jsem na konzolích od Nintenda vyhledával jiné tituly, ale jako obvykle, když už jsem tyhle závody dostal do ruky, bavil jsem se. Nebylo tomu jinak ani v případě Deluxe verze Mario Kart 8, která původně vyšla před v roce 2014 na WiiU. Pořád je to nadupaná a šílená jízda plná power-upů i kolizí. Deluxe verze nabídne nové postavy, nové power-upy a přepracovaný Battle mód se čtyřmi arénami.

zdroj: Archiv

Splatoon 2

Hravá a koncepčně chytrá PvP střílečka se vrací a opět je nesmírně zábavná. Cílem je přebarvit co největší část arény svou barvou, abyste se v ní mohli rychle a neviditelně pohybovat po aréně v podobě olihně, a následně likvidovali protivníky inkoustem v podobě klasické postavičky. Splatoon 2 jsem hrál na televizi s gamepadem (dva Joy-Cony se připojí k Joy-Gripu a vytvoří překvapivě pohodlný gamepad), ale i v tabletovém režimu. A nakonec se Splatoon 2 lépe hrála právě v tabletovém režimu, protože se dalo velmi přesně mířit pomocí gyroskopu. Hra samotná každopádně nabídne více té samé zábavy, co první díl, jen s bohatším obsahem, novými módy a vychytávkami, které využívají unikátní vlastnosti konzole Switch.

zdroj: Archiv

Konzole s potenciálem (a řadou otazníků)

Nintendo Switch překvapila svým konceptem a jeho potenciálem. Možnost vzít si „velkou“ hru, třeba Maria, Zeldu, Skyrim nebo Xenoblade Chronicles 2, s sebou na cesty, je lákavá. Zejména pro hráče, kteří den co den někam dojíždějí. Ale to je jen jedno z možných lákadel. Díky Joy-Conům může Switch navázat na Wii se svými pohybovými ovladači a nabídnout lidem unikátní tituly, na které ostatní konzole potřebují dodatečné vybavení. Switch také výrazně podporuje i společné a společenské hraní, které navíc přenáší z obýváku i ven, do veřejného prostoru.

Je jen na vás, jakou roli téhle konzoli přisoudíte. Tedy, je to na vás a na Nintendu, které musí, ve spolupráci s ostatními firmami, zajistit dostatečnou, a hlavně pestrou nabídku titulů. Což se v minulosti v případě Wii a WiiU moc nedařilo. Značky ze stáje Nintenda jsou silné, ale Super Mario Odyssey vyjde až v zimě a Xenoblade Chronicles 2 nejspíše také... Pravda, během několika měsíců po startu konzole vyjde řada předělávek povedených her z jiných systémů (kompletní Disgaea 5, tahovka I Am Setsuna) a na podzim bude klíčové vydání FIFA, ale Switch se bez third party vývojářů s hrami optimalizovanými pro potřeby této specifické konzole neobejde. Zbývá jen doufat, že s tím nebude problém, protože potenciál má Nintendo Switch velký.

zdroj: Archiv

Pro úspěch konzole bude důležitá také online infrastruktura v podobě placené služby. Bohužel, právě ta nebude v plné míře při uvedení konzole připravená, a Nintendo ji zatím nechce detailně specifikovat. Lze si z toho odvodit, že start Nintendo Switch je mírně uspěchaný a původně k němu mělo dojít o řadu měsíců později. Uvidíme, jestli to konzoli spíše neuškodí. Každopádně se zájemci o Switch mohou těšit na 3. březen, kdy se snad konzole objeví i na pultech tuzemských obchodů. Zatím to potvrzené není, stejně jako neznáme cenu stroje v ČR. Počítat lze ale s cenou okolo 9 tisíc Kč.

Nejnovější články