Hobo: Tough Life na konzolích funguje skvěle

Bezdomovecký survival je super i na cestách

Dojmy z hraní Elden Ring: potěší, ale nepřekvapí

Pořád stejné, ale jiné. Ale pořád stejné

První dojmy z hraní Mass Effect Legendary Edition

Shepardi a Shepardky všech Zemí

The Division 2 – naskočit do rozjeté onlineovky sám je překvapivě bezbolestné

The Division perfektně vystihuje Ubisoft. Parádní předváděčka (pamatujete na zavření dveří od auta?), lehce rozporuplné reakce při vydání a neustávající snaha hru vylepšovat několik let. Vývojáři z toho nakonec udělali velice solidní online akční RPG a dvojka měla na základech jedničky stavět. V posledních dnech jsem si vytvořil názor, zda se jí to povedlo, nebo ne.

Dojmy: Nioh 2 je komplexnější než jednička. Obtížnost zůstala stejně pekelná

Minulý týden probíhající Tokyo Game Show odhalila nové informace ohledně akční pecky Nioh 2, a to včetně přibližného termínu vydání i data otevřené bety. Součástí akce bylo i hratelné demo, kvůli kterému jsme však nemuseli cestovat až do Tokia, ale vyzkoušeli jsme si ho v kancelářích Sony v Praze.

Dojmy z Gamescomu: V Dark Envoy můžete navždy umřít klidně po 20 hodinách hraní

Hry s permanentní smrtí už dávno nejsou nic nevídaného. Žánr roguelike se rozšířil napříč všemi možnými herními styly od stříleček až po tahové strategie. Většinou se s ním ovšem vážou jasně daná pravidla, mezi něž patří například to, že jeden průchod hrou nesmí trvat příliš dlouho – koho by bavilo se s nějakou postavou patlat desítky hodin, pak ji v jediném nepovedeném souboji navždy ztratit a začínat nanovo? „No přece úplně každého!“ odpovídají vývojáři taktického RPG Dark Envoy.

Dojmy z Gamescomu: Iron Danger je taktická hra, jakou jste ještě nikdy nehráli

Některé hry se popisují zatraceně těžko, protože se vymykají běžným škatulkám. Jenže právě takové tituly často jako na potvoru za detailnější popis stojí, což je i případ Iron Danger. Je to příběhová akční hra (a možná trochu RPG?), která je zároveň tahová i realtimová, všechno se v ní měří na údery srdce a tak trochu připomíná Divinity: Original Sin II, až na to, že ho vlastně nepřipomíná vůbec. Slibuju, že v dalších odstavcích všechno vyjasním.

Dojmy z Gamescomu: Sandboxové RPG Project Witchstone nešetří superlativy - oprávněně

Když vám vývojáři představují vlastní hru, umějí být pěkní tlučhubové. Naslibují nám hory doly, vychválí nezajímavé, obyčejné mechanismy do nebes, udělají vše pro to, abyste uvěřili, že právě tenhle jejich projekt je něčím výjimečným. A vy pak uvidíte hru v běhu a hodně rychle vychladnete. Project Witchstone není takový případ. Až neuvěřitelné sliby jsem viděl v běhu a dokořán otevřená ústa ne a ne zaklapnout.

Návrat do Black Desert Online

MMORPG jsou vrtkavé entity. Z principu věci se mění, přizpůsobují, interagují se svou komunitou a neustále bobtnají. O Black Desert Online od korejského studia Pearl Abyss jsem psal naposled před necelými třemi lety a nikoho jistě nepřekvapí, že se od té doby změnilo mnohé. Ačkoliv samozřejmě záleží na úhlu pohledu. V jádru se stále jedná o tu samou grindovačku – kdo by snad čekal zásadní přerod po vzoru druhého spuštění Final Fantasy XIV, odejde s prázdnou. Nebyla to však špatná hra, když vyšla, špatná není ani nyní, a většina změn za poslední roky byla k lepšímu.

Dojmy: The Outer Worlds byly vlažnou ochutnávkou vesmírného westernu

Jsem jednoduchý hoch. Vidím RPG, které není 357 621. variací na fantasy, dávám lajk. Dvojnásob, když je pod ním podepsané studio s rozkymácenou, ale vesměs pozitivní křivkou kvality. V případě Obsidian Entertainment rád mhouřím oči před nedodělky, protože bývají součástí výjimečného kompletu – například nedoceněného Alpha Protocol. Na prezentaci jejich nového opusu The Outer Worlds jsem ale oči vyloženě přivíral. A slastí to nebylo.