O tom, že v Hollywoodu pořád ještě neumějí natočit pořádný film podle počítačové hry, už se toho napsala spousta. Ale inspirovat se herním průmyslem, to filmaři umí. Matrix nebo Tron: Legacy do značné míry stojí na herní poetice, ve sci-fi District 9 se objevují zbraně okoukané z her a adaptace komiksu Scott Pilgrim proti zbytku světa se inspirovala starými osmibitovými mlátičkami. Jenže pak tu jsou filmy, které jdou ještě trošku dál. A dělají to dobře!

Počítačové hry to ve filmovém podání nemají snadné. Doba, kdy vznikala zvěrstva jako Double Dragon a Super Mario Bros., je už naštěstí pryč a přežili jsme i řádění Uweho Bolla, ovšem skutečně dobrých a hlavně úspěšných filmů podle her moc není. V posledních letech komerčně vyhořely Warcraft nebo Assassin‘s Creed, což byly projekty, kterým se dostalo luxusního zacházení. Narvalo se do nich hodně peněz, Assassin's Creed měl i pár hereckých superhvězd, diváci však do kin jaksi nepřišli. O něco větší úspěch už vloni slavil Pokémon: Detektiv Pikachu a právě v jeho stopách se chtěl vydat i Sonic. A podle toho, jaké davy na něj chodí, to vypadá, že udělal dobře.

Laciné pokusy vydojit ještě pár dolarů z populárního hitu kin, ale i pecky, o kterých se mluví se stejným obdivem jako o jejich filmových předobrazech. Hry podle filmů si prošly dost dlouhou a dost bolestivou cestu. Teď to ale vypadá, že se dostaly do cíle a nikdy nebyly v lepší formě. Možná i proto, že už vlastně podle filmů moc nejsou...

Herní průmysl dnes už není tak přehlížený a vysmívaný jako před lety a jít si koupit hru je stejně běžné jako jít si koupit knihu. Přesto pořád od spousty lidí slýcháme, že hry dělají z lidí tupce a násilníky a o opaku se nenechají přesvědčit. Možná, že by situaci mohly změnit filmy. Ale to by musely být výrazně lepší než doposud.