zdroj:
tisková zpráva
Koncem minulého týdne přišlo na stánky poslední letošní číslo multiplatformního Next Levelu. Když zdárně přežil mimořádnou situaci listopadu 2007, ve kterém se chudák novorozenný časopis musel nechat válcovat frontálním atakem recenzí, třetí Next Level lépe odpovídá "normálnímu" stavu. To ale neznamená, že by jeho rubrika Test snad strádala. Zahajuje ji veliké preview na Burnout Paradise, ve které autor tohoto textu Farid Starman neváhá použít téměř recenzentský hodnotitelský slovník. Abyste rozuměli, původně prý byla v plánu regulérní recenze s číselným verdiktem. Vydavatel EA však nakonec změnil názor a (vzhledem k datu vydání hry, asi moudře) prodloužil související embargo do konce roku. Proto tedy "pouze" podrobné preview na základě zcela finální verze hry - malý úryvek:
-
Myšlenka svobodného světa závodů je vznešená, ale některé její principy se snadno dostávají do přímého konfliktu s hratelností. Je to idea, která předběhla technologii. Když Need For Speed inspirován Grand Theft Autem poprvé zamířil do otevřeného města, přinesl jen možnost bezcílného ježdění sem a tam, kdy se nic zajímavého nedělo. Jedním z možných řešení je sdílený onlinový prostor, virtuální Oahu v TDU. Mnohem lepší odpověď ovšem nabízí Burnout Paradise – dává permanentní příležitost kdekoli odbočit z hlavní trasy, utrhnout se ze řetězu. Hlavní trasou míním běžnou šňůru závodů, vyřazovaček a pouličních bitev, odbočkou pak hřiště, na kterém lze s autem řádit skoro jako v Tonym Hawkovi na skateboardu.
Paradise City je masivní, desítky kilometrů čtverečních rozlehlý prostor slučující rušné centrum plné věžáků, pobřežní promenády, obytné čtvrti s pravidelnou sítí křižovatek, věčně ucpané dálnice a serpentiny vinoucí se po okolních kopcích. A celé toto město je od úplného začátku zcela odemknuté včetně všech závodních příležitostí. Každý, kdo jen trochu podléhá kouzlu grafiky a technického zpracování (já se tedy bez mučení přiznávám), stráví nejspíš první desítky minut prohlížením nádherného okolí v půvabně neotřesitelných 60 framech za sekundu. Dříve nebo později však zatoužíte po závodění a instinktivně se začnete pídit po menu plném hezky za sebou seřazených úrovní kariéry. Tady ale nic takového nenajdete. Revolucionáři z Criterion se totiž rozhodli, že se musí stůj co stůj zbavit veškerých přerušení, navigačních prvků a vlastně herní struktury v tradičním slova smyslu. Až na pár výjimek, o kterých se zmíním později, se jim to také podařilo. V singleplayeru může být celá dlouhatánská kariéra zcela unikátní zkušeností, kdy Paradise City neopustíte ani na sekundu... [více v kompletním preview v Next Levelu 3]
