Stávka by měla probíhat od 21. října a týká se lidí, kteří pracovali ve videohrách, které šly do produkce po 17. únoru 2015. Hlavní ale je zaměřit se na důvody (viz dokument s nimi), proč ke stávce odbory vyzývají. Prvním je odpovídající finanční ohodnocení, které pramení z toho, že se z videoher stal obrovský byznys generující miliardy dolarů a ohodnocení herních umělců neodpovídá statusu těch filmových a televizních. Hlavní je ale absence podílu ze zisku hry. U filmu je běžné, že hvězdy mají procenta ze zisku filmu, což u her neplatí – a u blockbusterů by to znamenalo opravdu velké sumy. Je logické, že se herní umělci snaží dostat na stejnou úroveň jako jejich kolegové.
Další důvod zní trochu úsměvně, ale pro dabéry může jít o důležitou věc. Podle dokumentu jsou herní dabéři velmi často musí namluvit scény, kde předvádí bolestivou smrt, zvuky nestvůr a další náročnou vokalizaci, která velmi namáhá hlasivky a může je i poškodit, což je pro dabéra závažný problém. Odbory proto chtějí, aby herci nahrávali jen dvě hodiny těchto rolí denně a za dvojnásobnou mzdu.
Třetí věc, kterou odbory chtějí, je transparentnost. Zaměstnavatelé často dávají nabídky práce bez specifikace role, kterou by měl dabér hrát (ale třeba i dělat motion capture), někdy dokonce bez specifikace o jakou hru půjde a jaký druh výkonu se od nich očekává. De facto se tak musí rozhodovat na základě „chceš/ nechceš“. Odbory proto chtějí, aby nabídky jasně specifikovaly hru, roli a typ role, jaký by měl dabér ztvárnit. Tedy, aby se přiblížil standardu filmového a televizního průmyslu.
Poslední výtka je zarážející, tedy ve smyslu, že takto opravdu herní firmy působí. Součástí dnešních velkých titulů je i nahrávání motion capture, což může zahrnovat kaskadérské kousky. Velmi často prý na place chybí koordinátor, který by zajišťoval bezpečí zúčastněných a kontroloval celou choreografii.
Celá výzva se dá shrnout do věty, kterou si můžete přečíst na konci dokumentu. „Zaměstnanci ve videoherním průmyslu pracují v podmínkách, které byly definované před dvaceti lety, kdy se tento průmysl teprve formoval a využíval profesionální hereckou práci. Hry se od té doby vyvinuly do stále více pohlcujícího a filmového zážitku, který v tržbách konkuruje filmům a televizi. Je čas na to, aby tento nyní dospělý průmysl platil a zacházel s profesionály podle standardů, které naše organizace definuje už celé generace.“
SAG se snaží už dva roky vyjednávat o nové standardizované dohodě se zaměstnavateli a výzva ke stávce celkem jasně naznačuje, že těm se do zvýšení standardů herních dabérů a herců nechce.
