Zřejmě největším fanouškem Bran Skeldalu na světě (samozřejmě hned po samotném autorovi hry) se tak oficiálně stal Petr Borkovec, v civilním životě místopředseda představenstva a generální ředitel společnosti Partners, která se zabývá finančním poradenstvím. Na svém profilu na stránkách firmy Borkovec uvádí, že rád odpočívá u hraní počítačových her. Přesto byl jeho krok velkým překvapením, nejen pro ostatní podporovatele, ale i pro samotného Jindřicha Rohlíka.
Na otázku, zda za tímto neobvykle vysokým příspěvkem nebyla nějaká předem domluvená dohoda nebo staré přátelství, nám Rohlík odpověděl jednoznačně: „Neznáme se osobně. Vlastně jsem si jeho jméno musel najít, protože jediný jmenovec, kterého znám, je básník Petr Borkovec, a toho znám jen od vidění z Literární akademie. Petr Borkovec přispíval jménem firmy Partners a přispíval proto, že je sám nadšeným hráčem počítačových her a prostě chtěl, aby to vyšlo. Na žádné speciální odměně domluveni nejsme.”
Výběr peněz na zaplacení mobilního portu Bran Skeldalu se přitom rozjel velmi slibně navzdory tomu, že byl Rohlík k úspěchu celého projektu spíše skeptický. „Vlastně mě museli kluci ze Startovače trochu přemlouvat. Zpočátku jsem se bál, že to bude děsná ostuda a o port obstarožní hry nebude mít nikdo zájem,” říká Jindra.
„První dny jsem si tedy velmi oddechl a poměrně rychle ve mně vzklíčila naděje, že to vyjde. Postupně tohle nadšení chladlo a na nějaký čas se postup na Startovači dokonce zastavil. Teprve když se přehoupl přes polovinu, začal zase běžet, bohužel příliš pomalu.” V této souvislosti se autor Bran Skeldalu domnívá, že část lidí odrazovala příliš vysoká chybějící částka a také to, že už od začátku sliboval, že hru bude mít zadarmo každý, takže některým zájemcům mohla chybět výlučná fyzická odměna.
Se zaplacením Bran Skeldalu to tedy ještě pár dnů před koncem kampaně vypadalo poměrně bledě. Jindřich se proto odhodlal ke kroku poslední naděje a napsal svému dosud největšímu přispěvovateli email. „Dva dny před koncem jsem mu (Borkovcovi - pozn. ed.) psal, bez valných nadějí na úspěch, ale překvapením bylo, když se nabídl, že tenhle ohromný rozdíl "smázne". Těch pár dnů před tím bylo horších, protože to jsem takovou naději neměl. Všechno se to seběhlo až na úplný závěr.”
Vzhledem k trochu nestandardnímu průběhu kampaně tedy není divu, že se Rohlík v průběhu kampaně nepustil ani do zahajovacích prací. Ostatně, mluvil o tom i v našem podcastu, kde byl před časem hostem. „Já jsem mezi tím dělal na jiném neherním projektu, kterým je Česká kuchařka pro smartphony a tablety. Může to znít od herního vývojáře divně, ale dělám si tím poměrně velkou radost, neb mi něco takového chybí. Vařím celkem rád ;).” Po úspěšné kampani už ale mohou práce na hře začít naplno, a pokud vše vyjde podle plánu, hra by měla vyjít do konce tohoto roku.
Navzdory tomu, že se zafinancování hry podařilo zejména zásluhou jednoho super-přispěvovatele, domnívá se Rohlík, že Češi jsou už na financování projektů tímto způsobem připraveni. Jeho slova potvrzuje i aktuální úspěch herního pořadu Indian, který rovněž na Startovači vybral už přes 80 000 korun na vybavení svého nového studia, a rovněž další české kampaně - od komiksu Divočina Mikuláše Podprockého (mimochodem, concept artisty Mafie II) přes celou řadu knižních a hudebních projektů na platformě Hithit.cz.
Pár otázek jsme u příležitosti zafinancování Bran Skeldalu poslali i přímo Petru Borkovcovi. Zde jsou jeho odpovědi:
Projekt mobilního portu Bran Skeldalu jste podpořil skoro 100 000 Kč, což je více než polovina celkově vybrané částky. Co vás k tomu vedlo? Znáte se s Jindrou osobně, případně byli jste na takové podpoře předem domluveni? Dostanete od Jindry nějaké speciální odměny, které na Startovači ani nebyly uvedeny (tím, že se nepočítalo, že jednotlivec pošle tolik peněz)?
Jindru osobně neznám, ale přečetl jsem tolik jeho recenzí k různým hrám za svoji herní historii, že je to jako bych ho znal, i když on mě samozřejmě nikoliv. A vlastně je tak součástí mého mládí a pařanských let. K podpoře mě vlastně vedl trošku sentiment, trošku sympatie a samozřejmě si rád zahraji Brány Skeldalu se svými malými dětmi na tabletu.
A asi si také plním jeden z motivů, proč tvrdě pracuji a proč budujeme společnost Partners, což je vlastně také taková srdcová záležitost, i když v oboru finančních služeb a poradenství. Možnost pomáhat, přispívat na charitu a podporovat podobné projekty či zajímavé lidi je něco, co dává mé práci hlubší smysl a přinese radost mně i dalším. Nějaké speciální odměny neočekávám, ale jsme domluveni, že Partners Jindra uvede jako donátora, producenta nebo něco takového.
Na vašem profilu na stránkách Partners píšete, že hrajete počítačové hry. Můžete nám něco říct o své herní historii? Věnoval jste se někdy hrám aktivněji, třeba jako investor?
To je ovšem velmi dlouhá historie. Začalo to u kamarádů na Atari a dalších historických platformách (Amiga, Sinclair ZX Spectrum). Pak jsem zlomil rodiče a koupili mi Commodore 64, takže kazeťák, šroubováček, Turbo, ladění paměti, a když to vyšlo, tak Commandos, Nebulous a milion dalších her. A pak někdy na počátku 90. let na střední škole, kdy jsem umíral závistí u vlastníků PC 286 a pak 386 u her Populous a Civilizace, jsem po nějaké době zlomil rodiče podruhé a přesvědčil je, že počítače jsou budoucnost a musím se učit programovat a tak, takže mi koupili neuvěřitelnou mašinu v podobě 486DLC 40MHz.
Na tomto počítači jsem místo programování propařil prázdniny u Eye of Beholder 2 nebo neuvěřitelné záležitosti Lands of Lore 1 a spousty dalších legend: na osmi disketách několikrát přenášenou Jagged Alliance 2, první UFO: Enemy Unknown, Duna 2, Colonizace, první Warcraft, tři díly Realms of Arcania, brutální Wizardry 6 a 7 a další, všechny Might and Magic a TES, dnes už zapomenuté Ishary atd., atd. A pak vlastně asi všechny RPG pecky (moc mě ale nebraly click festy v podobě Diabla, i když jsem to dohrál) a tahové strategie, příležitostně fantasy RTS.
Jinými slovy na nějaké velké programování nikdy nedošlo, ale přesto bylo hraní přínosné, protože jsem ztratil respekt k počítačům, musel jsem se naučit je rozložit a složit a tunit součástky a instalovat atd. Zejména mě to motivovalo chodit na všechny možné brigády, abych si vydělal na vylepšení, protože potřetí už jsem samozřejmě rodiče nikdy na nic nezlomil, i kdyby na to měli.
Dnes už mi moje mentální energie a čas umožňují hrát snad jen střílečky a druhého Zaklínače, sérii Mass Effect a Skyrim. A přestože to jsou naprosto úžasné hry, tak už to byl trošku porod, který chvilku trval. A pak se hodí něco jednoduššího, u čeho člověk nemusí moc přemýšlet, jako Max Payne. Aktuálně jsem dohrál Dishonored a včera rozehrál poslední Bioshock, ale to už fakt nevím. A na cestách mě hodně baví Grimrock a tahové strategie Fallen Enchantress či nedávno Warlock Master of the Arcane, což mi připomíná jinou milovanou historickou klasiku Master of Magic.
Brány Skeldalu pro iOS jste ve velké většině zaplatil vy. Předpokládám tedy, že jste velký fanda původní hry. Je to tak? Můžete prozradit třeba, kolikrát jste ji dohrál, nebo jak formovala vaše "herní mládí"?
Já jsem obecně fanda starých dungeonů a RPG, takže Brány Skeldalu jsem dohrál, myslím 2x, ale už je to tak strašně dávno. Byla to naprostá klasika, ale udělaná trošku jinak a dodnes si pamatuji atmosféru a pocity z hraní a útržky z míst i některé chytáky, což v tom obrovském množství zážitků ze všech těch dungeonů před i po Skeldalu je znak dost dobré hry. Takže se i docela těším, až si to zahraju na tabletu a připomenu si starý časy a jsem rád, že to bude i na Androidu, protože nejsem právě fanoušek uzavřeného modelu Apple.
Věříte, že systém crowdfundingu může být budoucností financování počítačových her od nezávislých vývojářů?
Crowfunding mi přijde úžasný - když jsem objevil Kickstarter, tak jsem si říkal, že to má opravdu neuvěřitelné možnosti a je fantastická představa, jak na jeden nějaký projekt přispívají lidé z desítek zemí a vlastně se tím spojuje celý svět. Věřím tedy, že crowfunding může být branou pro spoustu super projektů a na spoustu z nich se sám těším. A jsem také rád, že to využívají nikoliv „jen“ snílci, ale právě i profesionální vývojáři s historií, kterým my snílci zase můžeme poslat peníze, a kteří se tak stávají nezávislí na obchodní politice a strategii velkých vydavatelů.
Samozřejmě je a bude spousta projektů, které budou obrovským zklamáním a někoho odradí od tohoto financování. Ale je třeba k tomu tak přistupovat. Projde si to tedy ještě nějakým vývojem, ale budoucnost to má. Jiná otázka je šance a možnosti ryze českého startovače, i když i zde jsem rád za tento pokus a držím palce.
Pustil byste se do takového financování někdy třeba znovu nebo BS byly skutečně výjimečný případ?
Byl to první případ a snad ne poslední. I když jsem vybíravý a projekt i hra se mi musí líbit. Vlastně byla docela náhoda, že jsem na Startovač a financování BS narazil. Zatím nic aktivně nevyhledávám, ale asi jako každý pořádný hráč mám sen, že jednou v budoucnu budu stát u vzniku nějaké hry, která bude mít konečně skutečně VŠE. Vlastně bych rád někdy v delším časovém horizontu měl vlastní studio (nebo část). Studio, které bude vyvíjet opravdu super hry - nejen pro byznys, ale hlavně pro radost.
