Mezi značky spadající pod Take-Two patří hity typu Red Dead Redemption, Civilization, BioShock, Borderlands a hlavně Grand Theft Auto. Všechno jsou to alespoň z laického pohledu velice zdravé, oblíbené značky, které zatím rozhodně nikoho neotravují – a Zelnick spatřuje důvod právě v tom, že Take-Two se vyhýbá každoročnímu vydávání nových dílů jako čert kříži. Jedinou výjimkou jsou jejich sportovní hry, například NBA 2K, ale jinak si mezi sebou jednotlivá pokračování udržují uctivý časový odstup.
Zelnick se prý často setkával s otázkou: „Proč nevydáváte některé hry každý rok?“ Je pravda, že z krátkodobého hlediska by to nejspíš přineslo pořádnou finanční injekci, ale Zelnick varuje, že k takové strategii se nevyhnutelně váže spousta problémů. Kromě nutnosti navýšit počet vývojářů nebo dokonce celých týmů a možného snížení kvality výsledných her je tady něco, co ředitel Take-Two označuje jako „pálení IP“.
To znamená, že hráče neustálý proud her konkrétní značky jednoduše unaví a přestanou ji kupovat. Studio a vydavatel pak musejí přijít se zbrusu novou značkou, což není jen složité, ale také tržně velice riskantní. Proto je podle Zelnicka lepší se dobře starat o již existující úspěšné série a nepřehnat to s jejich dojením.
No, zdá se, že některé společnosti, mezi nimi i Ubisoft a jejich zabiják s kapucí, se už z přístupu Take-Two poučily. A i z mého pohledu obyčejného hráče nevzdělaného v tajích ekonomie musím říct, že se Zelnickem naprosto souhlasím. Rozhodně bych preferoval jediný pořádně propracovaný díl Assassin’s Creed (třeba ze starého Egypta, jak naznačuje drbna Aleš) než tři různé, ale navzájem si k nerozeznání podobné kousky a k nim nabalenou sérii krátkých 2D spin-offů.
Je jasné, že ani sebedelší vývoj nezaručí, že výsledná hra bude bezchybný klenot (dívám se na tebe, Duke Nukem Forever), ale pokud nám díky tomuhle přístupu občas místo Call of Duty: Infinite Warfare přistane v klíně nějaké to nové GTA V, zlobit se asi nebudeme.