Když to ještě fungovalo
Jsem si jistý, že něco o zlomené holi jsem napsal i loni, ale nemůžu si pomoci a musím se v tomto ohledu opakovat. Letos to totiž skutečně vypadá na grandiózní návrat se vším všudy. Trošku překvapivě s tím ale nemá co dělat fakt, že se proběhnete lesy v Ardenách a u Pointe du Hoc si to rozdáte v kulisách typických pro druhou světovou. To vše je samozřejmě ohromným lákadlem, které je o to sladší, když vyletí z M1 zásobník a ozve se ono charakteristické cinknutí, zatímco si německé dělostřelectvo podává pláně promrzlých Arden, které je obtížné přežít. Nejde však o jediná lákadla hry, jejíž tvůrci si uvědomili, že sérii dostanou zpátky na vrchol jedině tak, že se nechají inspirovat designem starších titulů.
Rozhodně si nemyslím, že by jakýkoli díl Call of Duty byl v multiplayeru špatný. Dobré díly se střídaly s horšími, ale všechny ty na sebe vršené novinky a modernizace přeci jenom ubraly multiplayeru Call of Duty na kráse. Být smysluplnější konkurence, určitě bych série opustil už dávno. Letos ale nejde jen o návrat tematický, nýbrž i hratelnostní. Autoři ze Sledgehammer vzývají v Call of Duty: WWII nejen ducha původní trilogie, ale především herní principy bez chybičky fungující hratelnost čtyřky či Modern Warfare 2, které už budou asi navždy představovat vrchol série, k němuž beta neměla po herní stránce až tak daleko.
Tvůrcům je třeba přiznat, že se v případě Call of Duty: WWII nenechali unést a zůstali nohama pevně na zemi. Akce je epická, ale třeba na rozdíl od Battlefieldu neustupuje herní stránce – Call of Duty: WWII se nesnaží být v multipalyeru hollywoodským trhákem. Spíše než na prvoplánovou rozmáchlost sází na nostalgii a pomrknutí ve formě herních prvků, které daleko více než u konkurence ctí základní pravidla herního designu. WWII se chová především jako hra, která si nemusí nezbytně hrát na maximální historickou přesnost. Nechybí tak například oblíbené kill streaky a jiné arkádové prvky, které hru odlišují od realističtější konkurence včetně Day of Infamy.
Zamáčkněte slzičku!
WWII díky vhodnému načasování uspokojí touhu řady hráčů po dobové akci, která nebude určená jen pro absolutní hardcore fandy žánru, ale zároveň nabídne odpovídající audiovizuální zpracování. Nelze říci, že by Call of Duty: WWII byla něco extra, ale audiovizuální zpracování určitě neurazí ani na PS4, a právě dobové zasazení, sázející na absolutní klasiku, to bohatě vyvažuje. Jde zkrátka o nostalgii po prvním Call of Duty, která udělala z bety WWII skvělý zážitek plný pohodového hraní, u něhož nemusíte myslet na jetpack, běhání po zdech a jiné výmysly herních designérů.
Samozřejmě se v betě našly problémy, třeba ve formě absurdně silné brokovnice se zápalnými broky, což má co dočinění s arkádovým pojetím, ale něco takového se od Call of Duty her stejně čeká. WWII je totiž v první řadě zábavná hra, která se vrací pojetím herního designu ke čtyřce. Nejen v tomhle ohledu beta dala naději hráčům, které od Call of Duty odradily přehnané ambice autorů, a zbytečné serepetičky, které se na základní hratelnost s postupem let nabalily. WWII je o dobrém pocitu ze střílení, o kill streacích a zběsilé hratelnosti bez příkras, a tak to má být.
zdroj: Archiv
Jediné negativum, které tento návrat přináší, je design map. Beta jich představila zhruba 5, a tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že autoři mohli vybrat nejen ještě známější místa, ale především mohli mapy lépe navrhnout. Samozřejmě, jde o koridory uzpůsobené k typické "hit and run" hratelnosti Call of Duty, ale v předešlých dílech nebývaly mapy natolik uzpůsobené ke kempení a neposkytovaly jasnou výhodu jedné straně konfliktu.
V tomto ohledu jde o ostrý kontrast například k obsahu DLC balíčků pro Infinite Warfare. Dobové zasazení je v tomto ohledu dvousečnou zbraní – omezuje vývojáře v rozletu, což je jediné větší zklamání z bety. Už dlouho jsem v podobné hře neumíral tak často a hloupě jenom proto, že se mapy nepovedly a balanc zbraní byl zcela mimo. Vzhledem k tomu, kolik map ale pro do Call of Duty vychází po vydání ve formě DLC, bych tomu momentálně nepřikládal zase takový význam.
Velký návrat?!
Žádné jiné výhrady vůči Call of Duty: WWII nemám. Líbí se mi i systém odemykání zbraní a jednotlivého vybavení, který kombinuje tokeny a postupné levelování, i rozdělení na 5 tříd, jež není svazující, takže si každý najde to své. Autory bych prozatím pokáral jen za mapy a diletantsky okopírovaný Rush z Battlefieldu, který v podání Call of Duty moc nefunguje – pro prohrávající stranu jde takřka vždy o utrpení plné spawn kempení.
Až na design map ale multiplayer Call of Duty: WWII skvěle funguje, je prostý technických problémů a velmi dobře mixuje moderní Call of Duty s nostalgií původních dílů. Návrat k principům čtyřky a šestky hře opravdu sluší!
Beta měla za cíl dokázat, že se série změnila, přestože se vrací ke kořenům, což se bez výhrad podařilo. Pokud takhle bude vypadat i zbytek hry, a ostatní mapy budou lepší, nevidím jediný důvod, proč se letos netěšit na parádní akci z druhé světové, a možná i na nejlepší Call of Duty za hodně dlouhou dobu!
