Přiznám se, že jsem projekt původně zařadil do škatulky simulátorů koz, chlebů a kamenů, a vesele na něj zapomněl. Když jsem teď zhlédl desetiminutové záběry z hraní, došlo mi, že jsem nejspíš byl hodně mimo. Úmyslně amatérské animace zvířat i objektů v prvních pár minutách by vás sice mohly zmást stejně jako mě, ale jen vydržte a uvidíte, že pod povrchem se skrývá něco… inu, hlubšího.
OReilly totiž Everything naladil na velice filozofickou notu. Trailerem i samotnou hrou vás provází hlas filozofa Alana Wattse, který popularizoval východní filozofii v západním světě. Ať už s ideou univerza, v němž je vše propojené se vším, souhlasíte nebo ne, Everything ji rozhodně prezentuje impozantním způsobem.
zdroj: Archiv
Pokud to vše správně chápu, nejde zde ani tak o interakce mezi objekty nebo řešení nějakých arbitrárních problémů. Ve hře se sice nachází narativní linka, ale to neznamená, že by vám snad byla upírána svoboda. Můžete se volně přeměnit v buňku a sledovat zpomalený, líný tok času. Nebo se stanete planetou a vidíte, jak irelevantní jsou během její dlouhé existence pohyby kontinentů, tektonické události, vzestup a pád civilizací. A především vidíte, jak je všechno propojeno se vším, a celé si to můžete interpretovat, jak chcete, i když je vám nějaký Watts se všemi svými řečmi třeba úplně ukradený.
Je to zvláštní. Hra, která vám umožní kolébat se po krajině v kůži fast-foodové restaurace, by přece neměla okouzlovat recenzenty a... být dobrá! Ale taková je skutečnost. Pakliže vám nevadí dlouhý rozbor v angličtině, musím vás odkázat na vynikající článek Iana Bogosta na (mimochodem podle mě taktéž vynikajícím) serveru The Atlantic. Případně si můžete počkat na oficiální datum vydání na PC (zde je odkaz na Steam), tedy 21. dubna, kdy se se bezpochyby objeví nová várka reakcí.
