Ve zkratce: pokud ještě 3DS nevlastníte, tzv. New 3DS za pořízení rozhodně stojí. Pokud už ale původní verzi máte, dávat dalších cca 5 000 korun (standardní model), resp. 6 000 korun (model XL) nemá smysl, ledaže byste byli jó zarputilí fanoušci. Na čemž samozřejmě není nic špatného. Pojďme to ale rozebrat podrobněji. 

Ruce stále brní 

Na první pohled si žádných velkých změn nevšimnete. Klasický model nového 3DS se pyšní líbivým a do ruky padnoucím matným zpracováním, zatímco XLko je z lesklého „klouzavého“ materiálu, takže je hned upatlané od rukou. „Nový“ handheld má zaoblenější tvary, ačkoli vliv na ergonomii to nemá žádný a při několikahodinovém hraní mi mé relativně velké ruce, křečovitě zlámané kolem přístroje, brněly stejně jako doposud při hraní na starších modelech. Inženýři Nintenda rozhodně nepřišli s nějakým kouzelným řešením, které by z 3DSka udělalo ergonomicky příjemnější zařízení. To je koneckonců evidentní už na první pohled.

zdroj: tisková zpráva Srovnání rozměrů nového a starého 3DS XL modelu

Pro majitele větších rukou tak nadále platí, že by měli sáhnout po dražším modelu XL, třebaže se jim Nintendo snažilo vyjít vstříc i se standardním modelem nového 3DSka. Je totiž o něco větší než model původní (142x81x22 mm vs. 134x74x21 mm) a má i o 20 procent větší displej. Rozměry XL zůstaly prakticky identické.

Právě design tak i nadále zůstává jedním z hlavních hendikepů Nintenda 3DS. Zaprvé, oproti Vitě nebo fantasticky komfortnímu Shieldu nepadne tenhle kus hranatého hardwaru tak dobře do ruky a dlouhé seance vám nebudou dělat dobře (což je třeba u čtvrtého Monster Huntera problém). A zadruhé, ani nové Nintendo 3DS nemění nic na skutečnosti, že zkrátka nejde o elegantní zařízení, kterým byste se chlubili na veřejnosti. No, mohlo by být ovšem i hůř: stačí se podívat na Nintendo 2DS.

zdroj: tisková zpráva Srovnání rozměrů nového a starého 3DS modelu

Nový hardware, rychlejší chod, lepší 3D? 

Normální i XL model nového Nintenda 3DS se chlubí rychlejším procesorem, 256 MB operační paměti (dříve 128 MB) a 10 MB VRAM (dříve 6 MB). Výsledkem je o něco svižnější chod operačního systému a rychlejší načítání her, ale rozdíly oproti původnímu handheldu nejsou kdovíjak veliké. Kde byly dříve loadingy, jsou loadingy i nyní, a ani nový hardware stále neumožňuje multitasking. Pokud tedy během hraní potřebujete otevřít nastavení konzole nebo jinou aplikaci, musíte hru nejprve vypnout, protože v jeden moment smí běžet pouze jeden proces.

Na dnešní poměry to zní už předpotopně (průměrný telefon má několikanásobně pokročilejší hardwarovou výbavu, o příšerném foťáku 3DSka nebo jeho internetovém prohlížeči ani nemluvě), ale je logické, že Nintendo nemohlo s původním hardwarem dělat psí kusy a měnit jej k nepoznání: stále přeci jde o jednu tutéž konzoli, nikoli o nástupce nové generace.

Veškeré hry, které vám běžely na původním modelu, vám tudíž poběží i na modelu novém, byť v budoucnu přijde několik kousků, které kvůli vyšší hardwarové náročnosti pofrčí jen na novém 3DS. Aktuálně jde vlastně jen o velmi lákavé RPG Xenoblade Chronicles 3D a domnívám se, že většina nových her bude fungovat i na originálním 3DS, protože autoři by jinak nebezpečně fragmentovali hráčkou základnu a navíc by přišli o padesát milionů potenciálních zákazníků.

zdroj: Archiv

Vylepšená verze 3DS tedy je objektivně svižnější, ale o žádný velký skok se nejedná. A to samé platí i pro vylepšené zobrazování stereoskopického 3D. Nadále platí, že dolní displej je striktně 2D a dotykový, zatímco horní umí zobrazovat trojrozměrný obraz, jehož intenzitu (tj. hloubku) štelujete posuvným ovladačem na pravé straně. Tvůrci slibovali lepší pozorovací úhly a svůj slib splnili, takže abyste hráli ve 3D, už nemusíte hledat ten jeden perfektní pozorovací úhel, z něhož pak nesmíte vybočit, sic jej ztratíte a 3D obraz se rozostří. Nově vás totiž neustále hlídá přední kamerka a 3D obraz upravuje na základě pozice vašeho zrakového ústrojí.

Kdo tedy preferuje hraní ve 3D, může jej s novým modelem provozovat komfortně i třeba vleže, ale komu vadilo minule, bude mu vadit i nyní, což je vlastně i můj případ. Párkrát jsem v trojrozměrném zobrazení hrál, pokaždé jsem uznale pokýval hlavou, že je viditelně lepší než minule, a pokaždé jsem ho také zase za chvíli vypnul a vrátil se ke 2D, které je mým očím milejší a navíc šetří baterku. Její výdrž se nyní papírově zvětšila, ale nikterak drasticky - pořád mluvíme o nějakých pěti hodinách hraní.

zdroj: tisková zpráva Vzhled menšího 3DS si můžete upravit pomocí vyměnitelných krytů

Konečně druhý analog! Tak trochu… 

Subjektivně nejzajímavější prvek nové verze Nintenda 3DS má podobu kulatého gumového pahýlku, který se krčí nad čtveřicí tlačítek A/B/X/Y a na první pohled byste ho skoro přehlédli. Tenhle výrůstek se slovy Nintenda jmenuje C-Stick a funguje v zásadě jako červený trackpoint, který znáte především z notebooků řady ThinkPad od Lenova. K čemu je to dobré? C-Stick supluje tolik žádaný druhý „joystick“, jehož absence se dosud dala řešit jen připojením nevzhledného circle pad pro.

Absence druhé analogové páčky vadila především v third-person hrách, kde byl problém s ovládáním kamery. Tzv. C-Stick tento svízel částečně řeší a hraní například The Legend of Zelda: Majora’s Mask nebo Monster Hunter 4 Ultimate je s gumovým pahýlkem efektivnější (rychlost otáčení kamery reaguje na sílu tlačení). Rozhodně ale nejde o plnohodnotného zástupce pořádné analogové páčky. Relativně ostrá hrana C-Sticku se nepříjemně zarývá do palce, což pocítíte už po hodince hraní, a jakmile se vám zpotí ruce, prst začne po C-Sticku klouzat a ovládání kamery se stane rázem nepřesné.

Když už jsme u nových čudlíků, vývojáři přidali dvě nová tlačítka na horní bok (ZL a ZR), kterých však zatím skoro žádná hra nevyužívá, a také z nějakého důvodu přešoupli tlačítko pro zapínání a vypínání konzole. Už není vpravo dole vedle dotykového displeje, nýbrž na dolní boční hraně konzole, a je navíc dost citlivé. Proč to říkám? Výsledkem jsou situace, kde se o něj omylem opřete a konzoli vypnete. Během testování se mi to stalo dvakrát a jednou k tomu došlo kousek před koncem půlhodinového dungeonu v Zeldě. Netřeba dodávat, že v ten moment jsem měl sto chutí celé nové 3DSko násilně rozpůlit.

Jo a ještě jedna nepochopitelná věc: když si domů přinesete nové 3DS, nenajdete u něj nabíječku. Tu si musíte dokoupit zvlášť, což vás vyjde klidně na další tři stovky (byť na aukčních serverech se dá pořídit za cenu nižší než třetinovou). Podobně jako už v případě levného 2DSka Nintendo argumentuje tím, že přítomnost nabíječka by zvedla cenu konzole a oni po lidech nechtějí, aby platili více, než musí, když už doma jednu nabíječku mají – v Nintendu si totiž zjevně myslí, že majitelé původních 3DS si budou nové 3DS kupovat ve velkém, ačkoli k upgradu nemají moc důvodů. A i kdyby měli, prodávat kus elektroniky bez nabíječky je zkrátka pitomost.

zdroj: tisková zpráva Na pořádné využití dvojice nových tlačítek zatím čeká

Ještě něco? 

Designéři Nintenda přesunuli ještě pár dalších tlačítek, ale na dojem z užívání konzole už nemají valný vliv a nemá cenu je popisovat, protože jsou k vidění na první pohled. Zmínku ovšem zaslouží výměnné kryty u standardního modelu nového 3DSka (model XL tuto funkcionalitu nemá, protože míří na dospělé zákazníky a to prý už podobné serepetičky nevyhledává), takže namísto jednobarevného handheldu můžete nosit třeba handheld s motivem nové Zeldy. Proč ne.

Závěrem tak zbývá jen zopakovat to, co už vlastně padlo v úvodu: nové Nintendo 3DS je malým krokem pro Nintendo 3DS a rozhodně není velkým skokem pro lidstvo. Je o něco svižnější, nabízí lepší trojrozměrný obraz, ve spojení s vybranými hrami umožňuje použít figurky amiibo, standardní model má o něco větší rozměry a přidání druhého jakoby-analogu je vítaným upgradem. Ve výsledku se ale nejedná o natolik významné změny, které by z hlediska vlastníků staršího modelu 3DS opodstatnily koupi nového modelu.

zdroj: Nintendo Konečně můžete amiibo figurky vedle Wii U použít i s vybranými hrami i na 3DS a 3DS XL

Že ale 3DS ještě nemáte? Pak „New Nintendo 3DS“ můžete brát jako definitivní verzi nepříliš vzhledné a ergonomické, avšak jinak fantastického handheldu, který se pyšní tím nejdůležitějším, čím se herní zařízení vůbec může pyšnit: výbornými a jedinečnými hrami, které si nikde jinde zkrátka nezahrajete.