Pro malé i velké

Na úvod pár slov k Pokémonům jako takovým. Málokterá herní série zvládá bavit dva natolik odlišné tábory hráčů – své si tu najdou jak děti a casual hráči, tak zapálení fanoušci a progameři. Zatímco ti první si užijí cca 30hodinovou příběhovou kampaň, ostatní ji berou jen jako rozcvičku a vyčkávají na hlavní chod večera v podobě end game. Toto platilo v sérii odjakživa, od dob Pokémon Red & Blue až do nynějších Sword & Shield (nejnovějšímu dílu se blíže věnujeme v recenzi).

Je obdivuhodné, jak dobře tyto hry umí uspokojovat různé ambice různých hráčů. Někdo chce akorát získat osmero odznaků od gym leaderů, stát se šampionem pokémonní ligy, vstoupit do síně slávy a dokončit příběh. Někdo chce pochytat všechny pokémony. Někdo chce vytrénovat svůj dream team na 100. level. Někdo chce chovat pokémony, líhnout vajíčka a pěstovat potvůrky s perfektními statistikami. Někdo chce bojovat v multiplayeru a zúčastnit se reálných soutěží.

Následující rady do života jsou určené jak pro lidi, kteří se k pokémonům dostávají poprvé právě skrze aktuální díl Sword & Shield, tak pro hráče, kteří za sebou již mají klidně několik dílů, ale vždy se akorát spokojili s titulem šampiona a herní mechanismy nikdy moc nestudovali. On je totiž zatraceně velký rozdíl mezi tím, Pokémony dohrát a Pokémony umět hrát. To první je otázkou desítek hodin, to druhé stovek.

Platí, že téměř každá následující věta je pouhým klouzáním po povrchu a lze ji rozvést do ještě asi dvacetinásobné hloubky. Není cílem detailně rozebrat systém breedingu, effort values (EVs) ani progamingové taktiky. Internetových zdrojů je pro tyto potřeby habaděj, já osobně doporučuji ucelenou encyklopedii Bulbapedia. Spoustu pokročilých věcí totiž jen pouhým hraním nemáte šanci zjistit.

zdroj: Archiv

Jak na souboje aneb Kámen, nůžky, papír

V úvodu každé hry máte na výběr mezi ohnivým, vodním nebo travním pokémonem (tzv. starter). Záhy absolvujete bitvu se svým rivalem. V dřívějších hrách si rival vždy bral typ pokémona, který měl vůči vám výhodu, v posledních dílech je tomu již naopak. Pointa je každopádně v tom, že např. s ohnivým starterem máte výhodu proti travním pokémonům, protože oheň pálí trávu, ale jste slabí vůči vodním, protože voda hasí oheň. Je to logické. Travní pokémon má zase výhodu proti vodnímu.

Tím to však celé jen začíná. Typy pokémonů nejsou tři, nýbrž osmnáct! Většinu znáte už z dob Red & Blue, ale např. v šesté generaci představené v roce 2013 skrze hry Pokémon X & Y přibyl nový typ Fairy (česky „pohádkový“ nebo „vílový“), který měl vyvážit příliš silný dračí typ pokémonů.

Na každý pád stále platí to samé, co bylo řečeno o základním trojúhelníku. Každý typ je silný proti některým, slabý proti jiným a průměrný proti zbytku. Aby to bylo ještě složitější, řada pokémonů je složenina ze dvou typů. Například stará známá housenka Caterpie je typem Bug, ale až se z ní na 10. úrovni vyvine motýlí Butterfree, přibere ještě druhý typ Flying.

Když se vám podaří postavit elektrického pokémona proti vodnímu a zaútočíte elektrickým útokem, hra vás pochválí slovy „It’s super effective!“ a vy víte, že jste oponentovi uštědřili dvojnásobné zranění. Pokud však ten samý elektrický útok použijete proti kamennému pokémonovi, dozvíte se, že „It’s not very effective...“ a výsledný damage bude pouze poloviční. No a pak je ještě kategorie útoků, které nejsou „effective“ vůbec, např. bojové ataky proti „duchovým“ (Ghost) pokémonům – přední direkt na nehmotného ducha zkrátka nefunguje.

Hodí se také umět vyčíslit efekty tzv. statusových útoků, které nečiní žádné zranění, ale zvyšují/snižují sílu útoků, obrany či rychlost. Pokud hra uvede, že protivníkova „defense fell“ nebo „attack rose“, znamená to 50% snížení/zvýšení. Pokud však hra řekne, že protivníkova „defense harshly fell“ nebo naopak „attack drastically rose“, jedná se o 100% snížení/zvýšení.

Výše uvedené zní na papíře trochu děsivě, avšak vězte, že během hraní vám to rychle přejde do krve. Většina vztahů mezi jednotlivými druhy pokémonů a jejich útoků totiž vyplývá z logických přírodních vazeb. A nezapomínejte, že pokud pokémon jednoho typu použije útok stejného typu (např. pokud ohnivý Charmander použije ohnivý útok), má tento útok ještě další 50% bonus! Pro kompletní přehled mrkněte na tabulku níže:

zdroj: tisková zpráva

Jak rozumět schopnostem pokémonů

Každá potvůrka má šest základních atributů: HP, Speed, Attack, Special Attack, Defense, Special Defense. HP jsou „životy“, tam není co vysvětlovat. Speed určuje rychlost pokémona, tzn. jeho pořadí při útočení v bitvě (souboje jsou zásadně tahové). Faktor rychlosti je pak dále rozvíjen ještě speciálními útoky, kdy některé jako starý známý Quick Attack mají prioritu před ostatními, nehledě na rychlost pokémona.

A teď to složitější: jaký je rozdíl mezi Attack a Special Attack? Obecně platí, že Attack určuje sílu pokémona při použití fyzických útoků, tzn. těch, které vyžadují kontakt tělo na tělo s protivníkem. Tyto útoky jsou označeny symbolem hvězdičky a jde o téměř všechny ataky z kategorií Normal, Fighting, Ground, Flying, Rock, Bug, Poison, Steel a Ghost (ano, s těmi „duchovými“ je to divné a zhruba třetina je proto speciálních namísto fyzických). U těchto fyzických útoků tedy platí, že čím vyšší má váš pokémon Attack, tím silnější jsou i jeho fyzické údery.

Vylučovací metodou dovodíte, že Special Attack určuje sílu téměř všech útoků ze zbývajících typů, tzn. Fire, Water, Grass, Ice, Electric, Psychic, Dragon, Dark a Fairy. Obecně se jedná o útoky, kde pokémon využívá přírodních elementů nebo vystřeluje různé proudy energie. Říká se jim speciální útoky a ve hře je poznáte podle symbolu se dvěma kruhy a tečkou uprostřed. Speciální útoky mají navíc tu výhodu, že při boji nedochází k fyzickému kontaktu, takže při potyčce s elektrickým, jedovatým nebo ohnivým pokémonem se nevystavujete nebezpečí paralýzy, otrávení nebo popálení.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že obranný atribut Defense určuje odolnost pokémona vůči fyzickým útokům a Special Defense určuje obranu proti speciálním útokům. Tak na to myslete – pokémon z kategorie Psychic má sice super Special Attack proti bojovým pokémonům s nízkou Special Defense, ale zase má slabou Defense proti těm samým bojovým pokémonům s vysokým Attackem.

Jak na chytání pokémonů

Slogan hry zní „Gotta catch ’em all!“ neboli „Chyťte je všechny“, ovšem s tím si nedělejte zbytečně hlavu. Pochytat všechny pokémony je téměř nemožné, protože k dnešnímu dni jich je téměř devět set (byť do Sword & Shield se jich přelila jen čtyřstovka, což se fanouškům dosti nelíbilo, blíže viz recenze). Přesto je chytání, inu, pěkně chytlavé. A nad základní tipy prezentované v úvodu hry je dobré vědět i následující věci.

Předně, nemá cenu hned utratit všechny peníze za obyčejné Poké Bally. Netrvá dlouho a v obchodech začnete narážet na Great Bally, později pak dokonce na Ultra Bally. Ty kupujte spíš. Základním Poké Ballem totiž pokémona na 50. úrovni jen tak nechytíte.

Úspěšný lov nespočívá jenom v částečném snížení zdraví chytaného pokémona. Ideální je dostat jej na hodnotu 1 HP, čehož nejlépe dosáhnete útokem False Swipe, který vaši kořist nikdy neomráčí a jeho efekt se vždy zastaví nejpozději na 1 HP. Ve Sword & Shield se dá tento útok koupit ve městě Motostoke, a to v Pokémon Centru nalevo od hotelu Budew Drop Inn. Vyjde vás na 10 000 peněz.

Dále pomůže, pokud chytaného pokémona vystavíte efektům paralýzy, spánku nebo zmražení (byť v praxi využijete jen první dvě jmenované, kontrolovaně někoho zmrazit je téměř nemožné). Toho docílíte tzv. statusovými útoky, které neubírají hitpointy. Není proto vhodné, abyste všechny své pokémony učili pouze aktivním útokům. Paralyzovat umí např. útoky Thunder Wave nebo Stun Spore a uspávat umí Sing nebo Spore.

Na spoustu pokémonů narazíte prostým bloumáním po jeskyních, surfováním po vodě a běháním ve vysoké trávě. Někteří jsou vysloveně na očích, jiné přepadnete tak, že doběhnete k vykřičníku. I zdánlivě obyčejný pokémon má kolem sebe občas zlatou auru a takového rozhodně nenechte pláchnout, neboť zlatavá stvoření mají o něco lepší statistiky než běžné formy.

No a pak je tu hromada dalších, cennějších pokémonů, které v divočině nechytíte. Některé pokémony lze získat jen evolucí a některé evoluce jsou podmíněny správnou denní dobou, počasím, aplikací elementálních kamenů (např. Eevee), nebo dokonce fyzickým otáčením konzole vzhůru nohama (beze srandy, jen si vygooglete pokémona jménem Inkay).

Další pokémony lze získat jen skrze chov a vylíhnutá vajíčka nebo jen skrze obchodování s NPC nebo jen skrze příběhové úkoly nebo jen skrze výměnu s ostatními hráči, kteří mají jinou verzi hry než vy. (Technická: Pokémoni vždy vycházejí ve dvou verzích, které jsou téměř identické, ale každá má 10 až 20 exkluzivních pokémonů). Konkrétní informace o místě výskytu každého pokémona najdete na Bulbapedii.

zdroj: Game Freak

Jak na trénink pokémonů

Hry s pokémony byly vždy o grindování, což s novými díly autoři trochu odbourali. Díky sdílení zkušeností z bitvy napříč celým vaším šestičlenným týmem už rostete mnohem rychleji (dříve získávali „expy“ jen pokémoni, kteří se přímo zúčastnili souboje). Díky novince v podobě tzv. Poké Jobs můžete své nevyužívané pokémony posílat do práce skrze terminál v každém Poké Centru. Díky kořisti z raidů sbíráte hromady EXP Candies, kterými jednorázově přidáte vybranému zvířátku zkušenostní body. Kolem a kolem však stále hrajete za trenéra a trenér zkrátka musí trénovat...

Nemá význam, abyste hned v úvodní lokalitě zabředli na několik hodin do vysoké trávy a dokolečka se bušili s protivníky na nízkém levelu. Obecně platí, že jakmile jsou divocí pokémoni o 3 až 5 úrovní níž, je čas běžet dál. Rozhodně se nestane, že byste se v příběhu zasekli kvůli přílišné obtížnosti a museli se zdlouhavě vracet.

Vaším cílem by mělo být poskládat vyvážený šestičlenný mančaft, který si vzájemně kryje záda. Je tedy nesmysl zaměřovat se ryze na jeden, dva typy pokémonů, jako to dělají gym leadeři, protože pak nejste kompetitivní. A navíc je to trochu nuda.

Pokud si tedy například na úvod Sword & Shield vyberete ohnivého nebo travního startera, při nejbližší příležitosti najděte kus vody, zarybařte si (prut máte automaticky s sebou), ulovte Magikarpa, a než dojdete k ohnivému gym leaderovi, z neschopné rybky se vám na 20. levelu vyvine velmi silný vodní had Gyarados, kterého si dost možná necháte až do konce hry.

V minulosti platilo, že nejlépe se trénovalo proti ostatním trenérům, protože za ně bylo více zkušeností než za divoké pokémony. Toto již v nejnovějším díle není úplně pravda a může za to především Wild Area kolem hlavního města. Tato rozsáhlá oblast je rozdělena na cca 10 regionů, přičemž v každém se v různou denní dobu a za různého počasí prohánějí různé typy pokémonů, kteří mnohdy převyšují vaši partu i o několik desítek úrovní.

Boje s takovými protivníky jsou co do zkušeností mnohem cennější než boje se slabými trenéry v rámci příběhové kampaně. Jednou poražená stvoření se po čase zase respawnují, takže se nebojte vracet. A až budete ve Wild Area, zmáčkněte pravou páčku na gamepadu – budete mít mnohem lepší výhled...

Spousta pokémonů má několik vývojových stádií, často aktivovaných prostým postupem na konkrétní level – kupříkladu váš starter se na 16. úrovni vyvine do druhého stádia a na 35. úrovni do stádia třetího. Mnohdy se však vyplatí evoluci pozdržet mačkáním tlačítka „B“, protože čím nižší forma pokémona, tím dříve se naučí pokročilým útokům. Kupříkladu zatímco ohnivý starter Scorbunny se naučí silný útok Double Edge již na 36. úrovni, jeho nejvyšší evoluční forma Cinderace až na 54. Ve výsledku tak můžete mít Cinderace s Double Edge již na 38. úrovni.

V praxi však uvidíte, že řadu nejzajímavějších útoků se ve skutečnosti namísto evolucí naučíte pomocí tzv. Technical Machines (TMs) a nově též Technical Records (TRs). Zatímco TMs jsou nyní nevyčerpatelná a můžete je použít na neomezené množství pokémonů, útoky v kategorii TR lze naučit pouze jednou (stejný princip jako dříve s TMs). TMs nakoupíte převážně v Poké Centrech za běžné peníze, TRs jsou k dostání ve Wild Area za watty, které získáte plněním raidů.

Raidy probíhají taktéž ve Wild Area u červených kamenných ložisek s oslňujícím proudem světla. Nejvíce si je užijete s trojicí dalších kámošů, které případně doplní umělá inteligence. Svého pokémona hned zkraje zápasu „dynamaxujte“ a jinak tu není nad čím dumat.

Jako vždy je na raidech nejlepší loot – získáte tu novou měnu (ony watty, za které si nakupujete mimo jiné TRs od obchodníků ve Wild Area) a také speciální předměty. Někdy jde o extra zkušenosti, někdy o kusy výbavy, které můžete dát vybranému pokémonovi do držení a on pak bude během každé bitvy o něco silnější, rychlejší nebo bude vydělávat více peněz či se uzdravovat. Předmětů posbíráte v průběhu hry desítky a každý váš pokémon v partě by měl nějaký neustále držet.

Je také třeba vědět, že pokémon chycený na nízké úrovni a následně vámi vytrénovaný na 50. úroveň bude mít lepší statistiky, než když toho samého pokémona chytnete v divoké přírodě rovnou na 50. úrovni. Pokud byste však chtěli vzít trénink opravdu od podlahy, pak vězte, že nejsilnější pokémony vytrénujete jedině skrze vylíhnutá vajíčka dvou jiných pokémonů s vysokými statistikami, přičemž je třeba dbát, aby se tito mladí pokémoni účastnili jen těch správných soubojů a naskakovaly jim správné zkušenosti.

Jenomže to už zabíháme moc do hloubky. Breeding, IVs, EVs, pohlaví, nebo dokonce taktické výhody vyměňování pokémonů napříč jazykovými verzemi jsou námětem na samostatný encyklopedický článek, který by na webu pro normální lidi, jakým je Games.cz, těžko hledal publikum. Pro detailní informace doporučuji opět Bulbapedii nebo třeba toto vyčeprávající video ze Sword & Shield. 

A jedna rada pro aktivní trenéry na závěr: Až se dostatečně pokocháte novou grafikou, jděte do nastavení hry a vypněte animace soubojů. Ušetříte spooouuustu času.