Měla by pojednávat o lidech, jejichž osudem byla smrt, a přestože nebyli výjimeční, dostali druhou šanci. U nás tato hra ponese název Zatracenci a je naplánována na podzim 2006 v kompletně české verzi za cenu nepřesahující tisícovku. Dělá na ní tým stojící za Poslem Smrti či NIBIRU, které dosud infiltrovalo více než dvacet zemí světa a nyní se připravuje na vtrhnutí do Velké Británie, Austrálie a Skandinávie.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Jak vidno z premiérových obrázků a artworků v galerii, Reprobates poběží na třetí generaci herního engine AGDS s označením AGDS III. Ten by podle tiskové zprávy měl plně vyhovovat nárokům kladeným na vizuální zpracování aktuálních her a kromě realistických animací charakterů umožnit pracovat s celou řadou novinek, mezi něž patří mimika a emoce v obličejích postav, stárnutí či opotřebování šatů a atmosférické efekty. Ty budou nezbytné k vyprávění velmi temného příběhu, který nastiňuje synopse (PDF):

Adam Raichl, 23 letý technik nasedá v poněkud povznesené náladě do auta. Čeká ho sice pravděpodobně nudná pracovní záležitost, ale o to více se těší na pokračování večera již ve společnosti jeho přítelkyně. „Všechno něco stojí“, pomyslí si. Adam nastartuje, v okamžiku kdy motor naskočí ucítí uvnitř hlavy ostré bodnutí, takový rychlý záblesk něčeho. Je to intenzivní a nepříjemné. Překvapeně se zarazí, potřese poněkud nechápavě hlavou a v naději, že se ten pocit nebude opakovat sešlapuje agresivně plynový pedál. Adamovo GMC rychle vyráží od chodníku, Adam si zapíná bezpečnostní pás a zesiluje „Hell´s Bells“ linoucí se z rádia. Povznesená nálada se pomalu vrací. Stříbrné GMC rychle míří na karlovarskou výpadovku, „Hell´s Bells“ doznívá a v rádiu pokračuje debata. „Pane docente, pokračujeme v naší debatě, jaký je Váš názor na příčiny stresu současné civilizace se všemi jeho negativními důsledky? "Vítéee, tempoóo, tedy ehm, současné tempoóo technické evoluce, ehm, předběhlo, hmm, poněkud to co unese lidský organismus, že, hmm. Rozumějte, že, ehmm, hmm, to je jakoóo když na jeřáb s nosností 2 tuny, že, hmm, naložímeée tuny tři. Hmm. Důsledek si lze, že, chmm, celkem i představit. Lidský organizmus, psychika, chm, není na podobnou zátěž, že, ehm, stavěná, takže ...“ [...] GMC vjíždí na zelenou na křižovatku. Zleva se tam řítí cisterna. Adam v němém úžasu zvedá ruce. Všude kolem něho je najednou bílé světlo.

Adam se probouzí v malém bungalovu. Chvíli civí na orezlý strop a snaží se srovnat si v hlavě základní věci. Do bungalovu nakoukne malá Japonka, ale hned zmizí. Plešatý chlapík, který zacloní světlo pronikající dveřmi hned po ní je sdílnější a povídá bezchybou angličtinou: „To Vy jste mně vytáhnul z moře? Musím Vám potřást pravicí mladý muži. Přežít pád letadla z pěti kilometrů, to je na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Chápete to? Takovej ranec štěstí! A že zrovna já. Chi, chi, i jiný by ho potřebovali ... Nixonovi teď teče do bot kvůli Watergate... Adam si mne oči upřené na vchod do bungalovu a napadá ho: „Tohle není peklo. Ale ani nebe. Jsem v blázinci!“ Adam netuší, že není jediný, kdo přežil vlastní smrt. Není jediný, kdo dostal druhou šanci. Neví proč. Neví, proč je ve společnosti lidí pocházejících sice ze stejné planety, ale přitom z naprosto odlišných časových období. A pak je tu ještě ten zvon. Všichni usínají s jeho zvoněním. Někteří se ráno probudí, někteří zmizí beze stopy a jejich místa zaujmou jiní. Je to ráj a peklo zároveň. Ale je to opravdu smrt? Nebo jenom sen? A jestli je to smrt co tedy znamenají ty vzkazy rozseté po ostrově od člověka, který tu kdysi snad žil. Je to pokušení? Nebo snad naděje? Odpovědi se objevují a zároveň ztrácejí v dalším zvonění. Přichází noc. Bude poslední? Nebo přijde další ráno?