Vaším úkolem je prozkoumávat budovu zamrzlou v čase, pozorovat její žáky a vypořádávat se s izolací, kterou nutně musí pociťovat každá neviditelná bytost. Jistý smutek a melancholie, tolik typické emoce pro Mijazakiho akční tituly, tu tak rozhodně mají své místo. Inspirací však tentokrát nebyl Lovecraft, nýbrž Fiona Macleod – ve skutečnosti pseudonym skotského básníka a spisovatele Williama Sharpa. Jeho oblíbená témata? Truchlení a samota.

Tentokrát tu ovšem narazíte i na radost, když se naučíte ovlivňovat své okolí a první lidé si začnou uvědomovat vaši existenci. Rozhodně byste neměli odejít od televize celí zdeprimovaní a emocionálně vyřízení. Někde uvnitř se snad skrývá úleva a vykoupení.

zdroj: Archiv

Nečekejte žádný lineární příběh, přehledně strukturovaný do začátku, prostředka a konce. Mijazaki neopomíná ani další vlastní tradici, kterou je vyprávění po kouskách, na přeskáčku, tak, abyste všemu na první dobrou neporozuměli a leccos pochopili až poté, co určité části uvidíte dvakrát, pětkrát, desetkrát.

Mijazaki a jeho tým zkrátka chtěli po delší době zkusit něco jiného a soustředit se i na jemnější prvky hratelnosti než uskakování, sekání a střílení. Místo toho budete pozorovat, číst, hledat předměty, dedukovat. Zkrátka poklidná VR adventura.

zdroj: tisková zpráva

Jsem rád, že From Software necítí potřebu soustředit všechny své síly na svou, pravda, excelentní sérii akčních bojovek, kam někdy během příštího roku přibyde i feudálně japonské Sekiro: Shadows Die Twice. Dark Souls jsem vždy obdivoval možná víc kvůli jejich atmosféře a tajemnému příběhovému pozadí než kvůli brutálním soubojům, a Déraciné vypadá jako první VR hra, která by mě mohla donutit nasadit si na hlavu sci-fi brýle a pustit se do krušného boje s nevolností.