Kay je totiž také příšera. Možná to z její vizáže není moc patrné, vždyť vypadá jako obyčejná dívka, ke které sklerotický grafik zapomněl doplnit textury. Ale ve skutečnosti je sžíraná samotou a zoufalstvím, stejně jako ostatní obyvatelé podivuhodného akvarelového světa. Pokud Kay nebude s příšerami od velryb až po obří ptáky spolupracovat, nikdo z nich nemá naději na uzdravení.
To ovšem neznamená, že v Sea of Solitude nedojde ke konfrontacím. Monstra jsou tak veliká, že vám můžou snadno ublížit, aniž by to třeba zamýšlela. A stejně nepředvídatelné jsou i střety různých druhů počasí. Některé bytosti kolem sebe vyvolávají déšť či mlhu, Kay a její loď naopak přivolávají krásné slunečné počasí. A to ještě budete moci podle potřeby ovlivňovat úroveň vodní hladiny.
Sea of Solitude vypadá jako čarovná adventura s vcelku originálním, nenásilným konceptem. Pokud se o ní chcete dozvědět něco víc, pusťte si následující rozhovor s kreativní ředitelkou Cornelií Geppertovou, velkou fanynkou japonské kultury, podle jejíchž slov bude hra esteticky a atmosféricky připomínat filmy od studia Ghibli a hry Silent Hill. Pozoruhodná kombinace.