Vzpoura > plán
„Nikdy nepocítíte teplo slunce pod modrým nebem, nikdy neuslyšíte vítr ve větvích stromů, nikdy nebudete plavat v oceánu, protože jste měli tu smůlu a narodili jste se na Lodi. Nikdy jste neviděli Zemi a nikdy neuvidíte ani Proximu Centauri. Vaše budoucnost i minulost byly nějakým tajemným, bezejmenným předkem obětovány ve prospěch Mise.“
Takhle začíná autorský popis příběhu, a podobně jako v případě Age of Decadence to nejspíš nebude veselé vyprávění. Je polovina 28. století a vy se nacházíte v hlubinách vesmíru, na lodi odeslané ze Země před dávnými stoletími s jediným cílem – jednoho dne kolonizovat vzdálenou planetu. Nesčetné generace se musí zrodit a zemřít, než se někteří šťastlivci konečně dočkají vysněného nového světa. Tedy, takový byl aspoň plán. Ale ten nepřežil Vzpouru.
Demokracie nebo Ježíš?
První generace 50 tisíc nejoddanějších cestovatelů plně věřila v Misi a dobrovolně se rozhodla opustit své životy na domovské planetě, jenže pro jejich děti, a děti jejich dětí, se všechny veliké ideály postupně redukovaly na boj o to, kdo si z limitovaného prostoru a zdrojů urve nejvíc. A když se masy rozhodly, že nad lodí převezmou kontrolu, vládnoucí kasta se s tím nehodlala smířit. Následná občanská válka vyústila ve spoustu mrtvých, rozsáhlou destrukci a mocenské vakuum.
Na takovou scénu vstupujete vy, neznámý, chudý dobrodruh z Jámy neboli nákladního prostoru přetvořeného ve slum. Co se svým životem provedete, to už je na vás. Můžete si zkusit zařídit pohodlný život v obytných prostorách. Můžete založit zločinecké impérium. Můžete se přidat k některé z významných mocenských frakcí – jedna z nich považuje úspěch Mise za nejvyšší imperativ, druhá věří v radikální demokracii, třetí se domnívá, že celá cesta je test víry v Boha a že ty nejzbožnější na konci odmění Ježíš.
Vesmírným drvoštěpem
V takhle explozivním prostředí plném protikladných sil může i jediný muž či žena rozhodnout o tom, která z frakcí potlačí odpor těch dalších a ujme se absolutní kontroly. A třeba to budete vy. Můžete pro ten účel naverbovat další obyvatele lodi, každého s unikátními dovednostmi, ale také agendou a zájmy. Klidně se vám může stát, že vám vrazí nůž do zad. Možná bude bezpečnější spolehnout se sami na sebe, ovšem svůj militantní individualismus musíte nutně podpořit vymazleným arzenálem.
K dispozici jsou například ohromně silné plasmové zbraně vyrobené ještě na Zemi, ale vzhledem k tomu, že kolonizátoři nejsou schopni vyrobit nové, jde o jeden z nejdražších artiklů – a navíc je velmi těžké sehnat patřičnou munici. Třeba se raději obrátíte ke klasickým revolverům a brokovnicím, které byly splácány na palubě a nemají valnou kvalitu. Anebo v případě nejvyšší nouze vytáhnete mosazný boxer či multifunkční sekyru.
Trpělivost!
Nikdy bych neřekl, že mě bude přitahovat představa být zavřený v obrovském dystopickém vězení bez možnosti úniku, a to od okamžiku narození až do pravděpodobně předčasné smrti, ale The New World zní vážně velice lákavě, zvlášť když tvůrci už jednou dokázali, že vybudovat originální svět pomocí skvěle napsaných dialogů je pro ně hračka. Uvidíme, jak se na podobě hry promítne přídavek ovladatelných členů družiny.
Mezi další lákadla patří také zvyšování úrovně konkrétní dovednosti tím, že ji používáte, nikoli pomocí zkušenostních bodů, nebo centrální pilíř hlavního úkolu, kterým je vliv jednotlivých frakcí a vaše reputace. Vaše činy ovlivní rovnováhu síly a také způsobí, kdo se stane vaším věrným spojencem a kdo na vás bude pravidelně posílat nájemné zabijáky. Zní to výtečně, akorát si budete muset blíže neurčenou dobu počkat.
