V něm vám nepomůžou umělou inteligencí ovládané jednotky, kterým byste mohli vydávat rozkazy – půjde čistě o test vaší vlastní zručnosti s mečem, lukem, kopím a dalšími nástroji k prolévání krve. Ve Skirmishi se proti sobě postaví dva týmy 6 proti 6 a budou bojovat o vlajky.
Zní to poměrně standardně. Po bojišti jsou rozmístěné tři kontrolní body se třemi vlajkami a tým, který vlastní méně vlajek, postupně přichází o morálku. Když klesne na nulu, je konec. Dvě vlajky navíc postupem času zmizí, takže finální boj se bude soustředit v jediné železem se ježící lokaci.
Na tomhle nikterak objevně vypadajícím módu je ovšem přeci jen něco hodně zajímavého: asymetrie. Vývojáři museli nějak reagovat na to, že si můžete vybrat hraní za obrněného rytíře na koni, všivého sedláka s vidlemi a všechno mezi tím, a spravedlivé balancování jim přišlo nerealistické. A tak se rozhodli jinak.
Na bojišti se budou potkávat slabší a silnější vojáci, tomu se nevyhnete. Ale čím slabší třídu si vyberete, tím víc respawnů v její kůži máte, respektive tím míň vám ubere respawnovacích bodů. Pokud strávíte celé kolo v kůži rytíře, tak radši moc neumírejte, jinak se už prostě znovu nenarodíte. A dá se to kombinovat – být většinu zápasu lehký pěšák a do klíčového závěrečného boje si ušetřit dost bodů na rytířský respawn.
Zní to jako docela elegantní systém, kde se budou cítit jako doma všichni bojovníci, kteří ve Warbandu perfektně zvládli umění šermu. Já k nim nepatřím, takže se přece jen o něco víc těším na jiné multiplayerové módy, kde budu moct velet vlastní malé armádě.
Ty se samozřejmě chystají též. A právě tam se ukáže, že válku nevyhrávají meče, nýbrž mozky. Mozky, které říkají mečům, kdy, jak a kam bodat. Doufám, že první píchnutí není příliš vzdálené.
