Na planetě to vše začíná. Na zelenomodré kouli oplývající medem i strdím, na které havarujete, a vaším jediným kamarádem v boji o přežití je krumpáč. Krumpáč, jak dobře známo, je základ života.
S pomocí několika ručně natěžených zdrojů postavíte primitivní spalovací pece a továrničky a než se nadějete, už stavíte pásové dopravníky a chrlíte jeden výrobek za druhým. K čemu jsou? Přece k postavení dalších továren, protože s ocelí roste chuť... na více oceli. Planeta pod vašimi klikancemi pomalu umírá a místní divoká zvěř se musí smířit s tím, že jí zvoní hrana. Kovová hrana. Zaražená do hlavy.
Ráj ropáků
Tvůrci Factorio si berou inspiraci ze SimCity, ovšem pouze z industriálních zón, jejichž možnosti rozšiřují na maximum. Nikdo tu nebere ohled na rezidenční nebo komerční zástavbu, natož na parky, lavičky, fontány a sochy významných historických osob. Jde jen a pouze o opojné znečištění životního prostoru a udržení maximálního počtu továren v chodu.
Jak je poznat z hratelného (a notně kostrbatého) dema, získávání a zpracovávání zdrojů obsahuje několik metaher, které tvoří nedílnou součást zážitku z fungující tovární zóny. Předně mezi budovami pobíháte s postavou, která umisťuje nové instalace a stará se o odrážení predátorů (později jí zastoupí automatické věže).
Především v začátku, kdy musíte všechny suroviny nakutat ručně, pocítíte závan Minecraftu, ale skutečně jen na chvíli. Už brzy totiž stavíte robotická ramena pro překládání surovin z jednoho automatického pásu na druhý a staráte se o to, aby vše co nejlépe klapalo.
zdroj: Archiv
V kůži továrníka
Nejsem člověk, který by budovatelské strategie cíleně vyhledával. Factoriu se ale podařilo rozvibrovat ve mně správnou strunu a mnohem víc než účel jednotlivých budov mě zajímalo, jak je propojit dohromady v co největším Rube Goldbergově stroji. Ve chvíli, kdy jsem jen jako velkoprůmyslník chodil mezi továrnami a sledoval se zalíbením jejich činnost, bylo Factorio na zážitkové špičce.
Vypočítávat všechny budovy, nástroje, přístroje a možnosti hry by bylo na dlouhé lokte. Z dema je nicméně patrné, že od špinavých továren se přejde k elektrickým podnikům a později možná k udržitelnějším zdrojům energie.
Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že nakonec je nutné celou planetu zastavět a zdemolovat. Příroda se ovšem dokáže bránit. Tlupy agresivních zvířat podnikají jednou za čas výpravy za účelem zdemolování továren a je dost pravděpodobné, že do mixu budou přihozeny i přírodní katastrofy, aby se člověk zase tolik neradoval.
Startupový ježek
Někde tady měl začít školometský odstavec o tom, že Factorio vyrábí jeden člověk ve volném čase a jeho kamarád, který má doma FruityLoops, mu k tomu dělá soundtrack, a že se těšíme na vydání. Tak jsem si to alespoň představoval. Jenže při rozkliku informací o autorech jsem zjistil, že jich je šest, jmenují se Michael, Tomáš, Kuba, Albert, Daniel a Ježek, což je maskot, a jsou z Prahy. Ne, že by to na vyznění hry něco měnilo, ale je příjemné vidět, že malá hra s dobrým nápadem, která oběhla zahraniční servery, se zrodila v Praze.
Factorio má našlápnuto k úspěchu. Trefuje se do všeho, co mají fanoušci budovatelských strategií rádi a přidává neotřelý způsob interakce se světem na úrovni hráče i prostředí.
O tom, že o hru je velký zájem svědčí úspěšná crowdfundingová kampaň a kolem pětadvaceti tisíc lidí, kteří zaplatili deset euro za vstup do alfa verze. Spočítejte si sami, kolik to dělá a domyslíte si, že tenhle projekt nezemře. Jestli se vám nápad líbí, zaskočte se podívat na oficiální stránky hry.