Na tvůrcích z Respawn je celkem jasně vidět, jak moc chtějí, abychom všichni pochopili, že Titanfall není o jednom stylu hraní a v mnoha důležitých detailech se odlišuje od ostatních multiplayerových stříleček. A tak jsem v Mnichově společně s dalšími evropskými novináři proběhl povinný dvacetiminutový tutorial, který odhalil věci známé, ale i takové, které prostě ze stříleček najeté nemáte.

V první řadě nejde o titána, ale pohyb vašeho pilota, jak se říká všem pěšákům, kteří mohou nasednou do vlastního gigantického robota. Jde o to, že můžete nejen standardně běhat a skákat, ale hlavně jde popolétnout pomocí jetpacku a parkourově běhat po zdech, případně se dokonce pro delší běh po zdech odrážet mezi dvěma protilehlými objekty. Jelikož šlo o moji první zkušenost s Titanfall, překvapilo mě, jak intuitivně a snadno lození po zdech funguje. Stejně jsem se ale přistihl, že při hře hodně myslím jako ve standardní střílečce, což je vidět i na záznamech mých výkonů někde okolo.

Naučit se myslet jinak

Můžete sice běhat po zemi, ale ztrácíte tím velký taktický potenciál. Jste pomalejší i zranitelnější. Když se chcete rychle a relativně bezpečně dostat z jednoho rohu bojiště na druhý (třeba abyste zkusili obsadit bod zde umístěný) je to snazší po střechách. Když tam zrovna nějaké jsou. Navíc tenhle pohyb nabízí spoustu taktických triků a samozřejmě v sobě skýtá větší nároky na znalost map, které mi přišly adekvátně rozlehlé - žádné otáčení na pětníku a totální chaos, ale zároveň jen pár vteřin od potenciálního konfliktu.

K dispozici byly dvě odlišné mapy. Jedna v městské zástavbě, na které bylo třeba dávat pozor na všechny domy a titáni zde mohou být v případě pasti občas v nevýhodě. Druhá mapa byla zasazena do přírody, kde ale kryt tvoří dva zbořené vícepatrové komplexy a ještě nějaké ty skály. Je tu trochu více prostoru pro titány a přesun přes otevřenější prostranství je pro pěšáka náročnější. Tím spíš, že občas se nedá skákat po střechách a je lepší využít prolézaček z betonových trubek. Klíčové ale bylo zjištění, že ani na jedné mapě jsem se necítil s pěšákem či titánem bezmocně.

zdroj: tisková zpráva

Dobře odladěný tucet

Je třeba vysvětlit pravidla. Proti sobě stojí šest hráčů na každé straně, které doplňují AI ovládaní vojáci. Po čase může každý pilot přivolat titána a jezdit v něm až do zničení, kdy se znovu nahodí časovač, abyste po jeho uplynutí mohli titána opět přivolat. Navíc se začnou objevovat lepší AI roboti s raketami, které už titánům vadí. Zároveň ale AI vojáci slouží primárně a cíleně jako menší hrozba vůči hráčům, z nichž každý nese nějakou zbraň proti titánům. AI voják vás klidně dokáže zabít, ale nemá tak rychlé reakce, které se tu opravdu hodí.

Titanfall opravdu naplno využívá vašich reakcí a reflexů, ale ne ve smyslu šílených jatek, kdy jste mrtví, aniž byste se rozhlédli. Je třeba přemýšlet a neběhat jako bezhlavá slepice kolem dokola. Díky využití maskovacího systému pěšáka a celkem širokému spektru zbraní je volba vlastní strategie klíčová. Ale když dojde ke střetu, musíte být rychlí a dobře se orientovat v situaci bez ohledu na to, zda kráčíte v titánovi nebo hezky po vlastních jako pěšák. Po prvním kole jsme byli s Milošem (Bohoňkem) celí napružení adrenalinem, který z nás hra vymáčkla. A to nejsme v hraní multiplayerových stříleček žádní zelenáči. Titanfall je hra pekelně dynamická a frenetická, ale když zemřete, většinou za to může vaše konkrétní chyba.

Ukaž mi s čím hraješ a...

Volba zbraně hodně určuje vaši roli na bojišti. Na záběrech obou videí mě uvidíte běhat s povoláním assassin, které má za primární zbraň chytrou pistoli, co sama zaměřuje. Původně jsme se báli, že bude přesílená, ale ukázalo se, že není. Její zaměření chvíli trvá, funguje na krátkou vzdálenost a aby zaměřila hráče nebo silnější AI, potřebuje mít alespoň tři zaměřené body. Možná se vám to zdá málo, ale věřte mi, že i vteřina v Titanfall znamená rozdíl mezi úspěchem a respawnem.

Navíc je chytrá pistole mimo zaměřený mód slabá jako vzduchovka. Assassin má jako druhou zbraň malý samopal, ale vyplatí se postupovat opatrně a hlavně znát dobře mapu i půdorys budov. Musíte vědět, kam se vyplatí hodit granát, kde bude větší plácek, kam pistole nedostřelí a kudy vpadnout soupeři do zad díky zkratce.

zdroj: tisková zpráva

Ti-tá-ni

K dispozici jsme měli (stejně jako v uzavřené betě) typ Atlas se třemi různými zbraňovými systémy. Povolání a typ titána nejde během kola měnit (nebo jsem si toho alespoň nevšiml) a roli hraje opět taktika. Od sedmé úrovně můžete navíc používat jednorázové karty, které vám na jeden jediný život dají nějakou výhodu - třeba rychlejší běh, předem „nažhaveného“ titána apod.

Opět je to další vrstva hry, v níž se vyplácí taktizovat a je třeba ji využít ve správné chvíli. Titáni jsou mocní, ale ne všemocní. Když pominu ostatní titány, zatopit jim mohou i piloti. Jedna nebo dvě rakety případně zásobníky z druhé anti-titan zbraně je nezničí, ale soustředěná palba více pilotů už je problém. Takhle jsem byl v městské zástavbě zahanbeně dohnán k ústupu dvojicí (?) pilotů, kteří na mě posílali raketu za raketou a neměl jsem je z krytu na té ztracené střeše jak sundat.

zdroj: tisková zpráva

Mysli rychle, hraj rychle, ale mysli

Celkem jsem s Titanfall strávil dvě hodiny, které velmi rychle utekly. Akce je strhující svým tempem a přidává k tomu dostatek skvělých situačních momentů. Zničení mého titána jsem popsal na začátku a doteď nevím, jak moc těžké to je, protože se mi to povedlo jen dvakrát ve zcela totožné situaci, po prohraném boji na blízko. Ale ten pocit skolení kolosu je božský. Když použijete útok na blízko na jíž dodělávajícího titána, vyrvete pilota (pokud se už nekatapultoval) a opovržlivě zahodíte v dál.

Už jen nasedání do robota uprostřed akce je být úžasně působivá záležitost. Stejně uspokojující jsou však i momenty při hře za piloty. Stačí vidět, že vaše taktika uspěla a něčeho jste dosáhli. Když totiž hrajete Hardpoint domination (jeden ze tří módů), musíte body stejně obsazovat pěšmo, mimo titána.

Také se potvrdilo, že taktika v Titanfall má své místě a koordinovaná snaha bývá odměněna úspěchem. Dvě hodiny s Titanfall opravdu hodně navnadily, což říkám jako někdo, kdo se na Titanfall díval s velmi opatrným očekáváním. Nyní jsem zvědavý, jak se bude hrát s dalšími titány, jak bude vypadat příběhová kampaň, jak budu vylepšovat svého assassina...

zdroj: tisková zpráva

Než se také pustíte do kritiky mého stylu hry, měli byste vědět, že vznikla během první půlhodiny hraní, kdy jsem udělal nejvíce blbostí. Kdyby se záznam pořizoval později, vypadalo by to krapet jinak. Ale tak už to bývá, ne?:)