Alekhine's Gun je hardcore klon Hitmana a převlečený projekt Death to Spies 3 v jednom
zdroj: tisková zpráva

Alekhine's Gun je hardcore klon Hitmana a převlečený projekt Death to Spies 3 v jednom

7. 9. 2015 19:45 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Kovář |

Přiznat se, že si hrajeme na vraha v Hitmanovi, se v některých kruzích příliš nehodí. Jakmile ale slovíčko vrah vyměníte za termín tajný agent, i ty nejzapšklejší dámy začnou tát a pánové vám budou kupovat Martini. Samozřejmě, že protřepané a nemíchané. Jak jste už asi pochopili, v Alekhine's Gun využijete mechanismy známé z Hitmana, nicméně zabalené do příběhu o agentovi KGB, který se snaží zabránit, aby se ze Studené války nestala nukleárně horká. A má s tím co do činění spiknutí CIA i zavraždění Johna Fitzgeralda Kennedyho.

Pokud je vám téma aspoň trochu povědomé, máte pravdu: Alekhine’s Gun totiž staví na základech Death to Spies 3, která má za sebou problematický vývoj i neúspěšný Kickstarter. Tvůrci z Haggard Games od té doby změnili vydavatele a zřejmě vypustili i většinu kapitol z druhé světové války (možná se dočkáme malého flashbacku), aby se mohli soustředit na děj v letech 1962-64. Vedle toho zahazují i koncept, počítající s několika různými hrdiny s odlišnými schopnostmi a mechanismem přepínání mezi nimi, které jsme měli využít pro nenápadný postup úrovní. Hlavním a jediným hrdinou je tak Semyon, agent s krycím jménem Alkhine, v jehož kůži budete plnit celkem jedenáct složitých misí.

Každá z misí by se měla odehrávat v rozsáhlé úrovni a její úspěšné dokončení by mělo vyžadovat splnění několika podúkolů. V demu, které jsem hrál, autoři ukázali možné provedení vraždy jednoho z poskoků místního bosse v rozlehlé haciendě. Zatímco jsem se v převleku za bodyguarda vydal obhlédnout situaci, tvůrce vedle mě začal povídat. Tady vpravo je bar – pokud seženu převlek za barmana, můžu tam vhodit jed do vína a naservírovat to našemu cíli. Musím ovšem dávat pozor: tady ti dva strážci nejen hlídají barmana, aby se mu nic nestalo, ale také dávají pozor, aby jejich šéfa někdo neotrávil. Pokud se tak i po získání převleku o otrávení vína pokusím, mám na vsypání jedu jen omezený čas, kdy se ti dva zrovna nedívají.

Viktor Čistič nebo pan Čistý?

Vycházím ven, abych obhlédl terén i v širším okruhu. Cíl je ve vířivce se svou přítelkyní, občas si jde zaplavat do velkého bazénu a dolít víno. A pomalu rozehřívá gril na večerní barbecue. Další možnost vraždy se tak právě nabídla: prostě si jen „pohrát“ s grilem a nechat jej explodovat. Jenže toto řešení má hned několik ale. V první řadě potřebuju z mrtvého těla sebrat klíč a nevím, kde by nakonec zůstalo ležet. Mohlo by také plavat v bazénu, a kdybych se k němu v nějaké chvíli pokusili přiblížit, asi by to bylo podezřelé.

Zadruhé by mě někdo při úpravě plynu viděl, což by byl mnohem palčivější problém. A třetí zádrhel? Jako úplná nehoda by to asi neprošlo a strážní by pak byli podstatně ostražitější. V téhle úrovni ale ještě mám odstranit tři další lidi, což by při alarmu šlo dost těžce. A začít hned střílet? Tak to dasvidania. Samotné mechanismy hry po vás vyžadují co nejtišší a nejméně  nápadný přístup, přičemž zachází skoro až do extrému – aspoň autoři tvrdí, že každým drobným zaváháním si zavíráte některé z možností splnění pozdějších úkolů.

zdroj: Archiv

Rozhodnu se tedy pro nejčistší cestu, což je otrava v rouchu barmanském. S trochou dopomoci zvládám získat převlek i otrávit víno, které vzápětí servíruji u bazénu. Po pár doušcích si jde má oběť lehnout, protože je jí nevolno. Vplížím se za přiotráveným poskokem místního bosse, zamknu dveře a udusím jej polštářem.

Jeden z podúkolů je splněný a můj čas se hrou vypršel. Jen tvůrce se lehce usmívá a říká mi, že jsem udělal jednu chybu - omylem jsem začal přemisťovat tělo. A kdybych jej nechal na podlaze, můžu si být jistý, že by po nějaké době přišel do místnosti strážný a všechny zburcoval, což by mě vyrušilo při plnění. Kdyby ale viděl svého šéfa na posteli, předpokládal by, že spí a neudělal nic. Takže úplně nejčistší ta moje cesta nebyla. Sakra práce!

Složitost na úkor zábavy?

Jedním z možných problémů hry je nicméně právě nevědomost, co vaše další akce zapříčiní. Kdyby mi totiž s odtažením mrtvoly autor nic neřekl, asi mě to nenapadne. Stejně jako by mě nenapadlo otrávit víno – aktivní je totiž z celého baru jen ta jedna sklenice, která vypadá podobně jako deset dalších. A kdybych hrál hru od začátku na nejtěžší obtížnost, nemohl bych ani v zajímavých místech používat instinkt, který představuje jakousi formu nápovědy - na chvíli zvýrazní interaktivní předměty. Ostatně instinkt ani na nejnižší obtížnost nemůžete používat neustále, neboť to by odstranilo kouzlo objevování a průzkumu.

Právě na těchto prvcích stojí hlavní část hratelnosti Alekhine’s Gun, respektive stojí na pocitu, že jste vysazeni do nepřátelského prostředí jen s pevně danými úkoly a sami musíte přijít na to, jak je splnit. Problémem je, že někdy vás napadne něco, co hra neumožní, a sama vás zatím nijak nenavádí na některou z cest, které vymysleli autoři.

Celá hra by ale, pokud se vše povede, měla být mixem akce a adventury se silnými stealth prvky a důrazem na prozkoumávání. Přesvědčit se o jejích kvalitách budeme moci již kolem 10. listopadu tohoto roku, kdy by hra měla vyjít pro PC, PS4 a Xbox One.

Nejnovější články