Obtížné se nebavit

Minulý Battlefield 1 zamířil do netradičního prostředí první světové války, ten chystaný – vyjít má v říjnu letošního roku – se vrátil zpátky do provařené druhé světové, stejně jako konkurenční Call of Duty: WWII. Fanoušci série si tak po delší pauze užijí nejen ikonické zbraně („Ping!“ říká M1 Garand), ale i vozidla. Hned v alfě byly na výběr tanky, transportéry, stacionární děla, stíhačky i bombardéry.

Nabídka všech možných nádherných nástrojů na smrt je i v rané fázi velmi široká, a společně s obřími mapami, velkým počtem hráčů a zničitelným prostředím tvoří jádro celé hratelnosti. V jiných střílečkách byste strávili většinu času bojem na krátkou vzdálenost ve stísněných uličkách nebo uvnitř domů. To se vám tady může stát taky, ale v příští minutě se budete bít na širém poli, pak se vznesete do vzduchu, pak vás do svých útrob přijme pancéřová matička Sherman…

Je velice obtížné se v celém tom chaosu nebavit, zvlášť když vypadá a zní prvotřídně. Běžet, střílet, umřít, znovu se zrodit, běžet, řídit, střílet, umřít, ani na vteřinu se nenudit a nijak zvlášť to neprožívat. Jednotlivé přestřelky se vám těžko zapíšou do paměti, málokdy budete nuceni nějak usilovně přemýšlet, ale čirá švanda z toho, jak to všechno bouchá a jak vám naskakuje čím dál tím vyšší skóre, rozhodně zůstává.

zdroj: tisková zpráva

Snad máte rádi hodně ikonek

A někdy, zřídka, se Battlefieldu V povede něco víc. Když s bandou spoluhráčů bráníte klíčový bod naštosovaní do dvou baráků a odrážíte jednu německou zteč za druhou. Když posíláte olovo skrz ocelové přilby a připadáte si podivně nezranitelní. Když pak všechny tyhle pocity smete ze stolu jediný schopný nepřátelský pilot, který se chopí bombardéru a nadělá z vašich milovaných baráčků, v nichž jste se cítili tak bezpečně, hromadu třísek.

Díval jsem se na svého kolegu odstřelovače, když jeho hnízdo trefila bomba. Přímo před mýma očima zmizela ikonka, zmizela půda, zmizel sniper. Zíral jsem na ten hollywoodský spektákl s otevřenou pusou, ale jen vteřinu nebo dvě. Další bomby platily mojí skrýši. Jedna, dvě padly na dvůr, všechno se otřáslo, vyšlehly plameny. Britské komando? Pche. Polní myš.

V bezpečí židle, oddělený od inferna obrazovkou, třímající myš, ne Kar98k, i tak jsem cítil něco jako strach. Chvilkový záchvěv paniky. Jenom na moment. Než mě vyhodila do povětří třetí bomba.

Anachrofašisti

Něco takového je ale rozhodně spíš výjimkou než pravidlem, protože Battlefield V zůstává především trochu střelenou střílečkou, která se nesnaží simulovat smutné osudy skutečných frontových vojínů. To, že je schopná jednou za čas navodit skutečně válečnou atmosféru, jí samozřejmě slouží ke cti, ovšem realistický zážitek tu vážně nečekejte.

Stejně jako v minulém díle je to vidět třeba na výběru zbraní. Ať už hrajete za Němce nebo Brity, všechny strany mají k dispozici ty samé bouchačky. Sice se údajně bijete v Narviku v úplných počátcích války, ale všichni bojovníci třídy Assault kolem pobíhají s německým StG 44 nebo se samopalem ze španělské občanské války, na kterém je namontována raná verze kolimátoru.

O ženách na druhoválečných bojištích se už toho na internetech napsalo dost, a ano, jsou tady, ale rovnostářsky rozdané zbraně tedy mou imerzi narušily výrazně víc. Těžko si připadat jako skutečný anglický paragán, který se ze všech sil snaží dobýt nádherně zasněžený norský přístav osvícený polární září, když s sebou na zádech taháte MG 34.

zdroj: tisková zpráva

StG + německá vlajka = vzácný realismus

Někomu to bude fuk, mnozí budou určitě rádi, že si můžou vzít svou oblíbenou bouchačku, i když je los zrovna přiřadil k opačné straně, ale mě to mrzí. S úsměvem vzpomínám na Call of Duty 2, kde jste za Brity zkrátka museli používat Lee Enfieldku i s jejím nepraktickým zaměřovačem – a když už mluvíme o puškách, v alfě Battlefieldu V na sobě mají všechny namontovanou optiku, dokonce i poloautomatický Gewehr 43.

To se v plné verzi určitě změní a konečně bude možné kosit nebožáky Karem bez přidaného dalekohledu, a horší lidé si naopak nejspíš budou moci optiku namontovat klidně i na Parabelu, ale absence obyčejné pušky, kterou by v té době byla vyzbrojená valná většina pěšáků, stejně naznačuje něco o tom, kterým směrem se Battlefield V vydává. Směrem výbušným, směrem bláznivým, směrem, který se jen málokdy snaží věrně napodobit realitu.

Proto mi úplně nedochází, jaký smysl má jeden z nejdivnějších prvků v celé alfě – volání o pomoc. Když vás někdo odpraví, vždy se přepnete do módu krvácení, z nějž vás ještě může do života vytáhnout spřátelený medik. Abyste mu pomohli vás najít, můžete křičet. Křičet a brečet a kloktat a vřískat a sténat a prosit a modlit se a… a je to příšerné.

Kdyby se celá hratelnost skládala z momentů, jaké jsem zažil na oné památné půdě, přijal bych to jako další střípek tvrdé autentičnosti, ale proč bych měl něco tak strašlivě nepříjemného poslouchat ve hře, která dělá všechno pro to, abych na skutečné hrůzy fronty zapomněl? Vážně ve mně autoři chtějí vzbudit lítost? Odpor k celé té hnusné řezničině, které říkáme válka? Myslím, že ne. Myslím, že chtějí, abych se bavil, létal ve Spitfiru, kosil nácky samopalem a natáčel vtipné klipy na YouTube, ne abych ignoroval možnost přivolat medika proto, abych ten vzlykot nemusel poslouchat.

Je to zkrátka kontraproduktivní a byl bych docela rád, kdyby si Battlefield V uvědomil, že od něj lidé nechtějí Spec Ops: The Line. Ale mám-li být upřímný, zároveň to není zas tak závažný problém, abych mu musel věnovat víc než dva odstavce, takže tímto svou vloženou stěžovačku ukončuji.

zdroj: tisková zpráva

Existují i ošklivější místa, kde umřít

Přijatelné samopaly

Faktem je, že jsem si všechny svoje přestřelky, obrany opěrných bodů a útoky na důležité pozice užil, stejně jako si je užije každý, komu se líbil Battlefield 1. Pro mě má „Véčko“ oproti svému předchůdci přidanou hodnotu ve známých zbraních, v úžasném zasněženém prostředí, v absenci neférově působících supervojáků a supervozidel typu vzducholodě, a dokonce i v oné věrnosti realitě – přece jen tu spousta poskakujících chlápků se samopaly působí lépe než v roce 1918.

Herní módy jsou jako vždy grandiózní, oba, které alfa ukázala – chaotický Conquest, kde se snažíte deset minut zabrat jednu vlajku, jen abyste odběhli a někdo vám ji po deseti sekundách zase sebral, a ohromné Grand Operations, které spíš připomínají skutečnou válku s celkem jasně danou frontovou linií a ztrátami na životech, co se promítají do dalších částí bitvy.

zdroj: tisková zpráva

Kulomet, pistole, kudla, granáty, náboje... hlavně nezapomenout na světlici

Sice úplně nesdílím Alešův pocit, že Battlefield V zoufale potřebuje mapu zasazenou na pláž Omaha, protože netradiční skandinávské prostředí mě prozatím naplňuje blahem daleko víc než klasická loviště západní fronty, ale rozhodně souhlasím s tím, že tu existuje spousta potenciálu pro skvělou expanzi, jak v základní hře, tak později v datadiscích, jak to předvedl Battlefield 1. Základ je zábavný jako vždy, možná i víc, což je vlastně asi ten nejlepší scénář, jaký si fanoušci série mohli představit.