Call of Duty: Mobile je zábavná střílečka i pro mobilní nováčky, ale otravuje mikrotransakcemi
zdroj: tisková zpráva

Call of Duty: Mobile je zábavná střílečka i pro mobilní nováčky, ale otravuje mikrotransakcemi

4. 10. 2019 17:30 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Hlavní letošní událostí pro sérii Call of Duty je bezpochyby reboot Modern Warfare, na který se musí těšit všichni, kdo se v roce 2007 plížili Pripjatí a umírali v nukleární explozi. O kvalitách nového dílu se přesvědčíte 25. října, ale ještě předtím můžete popadnout do ruky telefon a zkusit si před pár dny vydané Call of Duty: Mobile, tříáčkovou multiplayerovou střílečku z pohledu první osoby do kapsy. Na papíře mi to znělo příšerně nezajímavě, ale ve skutečnosti jde o docela dobrou zábavu.

Regulérní CoD

Na první pohled vidíte, že jste se octli v Call of Duty. Grafika je (na mobilní poměry) velice pohledná, mapy poznáte z počítačových verzí, zbraně samozřejmě taky, z obrazovky na vás hovoří legendární postavy série jako Ghost nebo Alex Mason. Jenže CoD snad nikdo nehraje kvůli příběhovému pozadí, nýbrž pro dobrý pocit ze střelby. Jak se to povedlo na mobilu?

Přiznám se, že jsem nezkoušel ani mobilní PUBG, ani Fortnite, dokonce ani český Shadowgun Legends, takže jsem byl poněkud skeptický k tomu, jak vlastně může střílečka na smartphonu fungovat. A Vašku, div se, ona funguje příjemně a intuitivně!

Během pár desítek minut jsem se vyvinul z potácivého blbečka v poměrně kompetentního vojáka, co umí vyskočit, přikrčit se, podívat se do hledí a nestřílet jen tak halabala od boku. Pravda, pořád mi dělá problémy házení granátů a využívání některých taktických schopností, například vysílání dronů, ale základní herní cyklus „naroď se, najdi nepřátele, co nejvíc jich zabij, umři, opakuj“ mi přešel do krve až překvapivě rychle.

zdroj: Archiv

Automatická střelba

Pomohlo mi v tom i jedno zjednodušení, které všichni hardcore virtuální kaubojové právem odsoudí jako noobismus nejhoršího zrna: automatické střílení. Na začátku si můžete vybrat, zda chcete střílet sami poklepáním na dané tlačítko, nebo jestli bude hra střílet za vás v okamžiku, kdy se vám podaří chviličku udržet zaměřovat na nepříteli.

„To musí být nuda jak řídit automat!“ namítají možná motoristé mezi vámi, nad čímž krčím rameny, neboť neřídím. Zato docela rád virtuálně střílím a překvapeně uznávám, že mě to bavilo i v tomhle zvláštním, poloautomatickém režimu. Minimálně v začátcích, kdy jsem se horečně snažil naučit, jak se vůbec mám pohybovat. V tu chvíli byla tahle multitasking usnadňující berlička naprosto neocenitelná.

Ze začátku se mi zdálo, že je možná neocenitelná až příliš, to když jsem při své druhé nebo třetí hře v team deathmatchi nastřádal skóre 26:0. Ano, osobně jsem pobil přes polovinu nepřátel požadovaných k vítězství (hrálo se do 50) a neumřel jsem u toho ani jednou – podle mého z velké části proto, že ostatní se snažili střílet manuálně a kvůli tomu musel rozmrzelý pánbůh o víkendu volat okenáře.

Postupně jsem si ale všiml, že když někdo střílet manuálně umí, má nad soupeři jako já značnou výhodu, protože ho nelimituje ono chvilkové zpoždění, které po zaměření předchází automatickému výstřelu. Je to tedy spíš učební pomůcka a hra vás dostatečně motivuje, abyste se po nějaké době obešli bez ní.

Nebeský predátor

Call of Duty: Mobile samozřejmě simuluje i patřičně neférové scorestreaky, které jsou z hlediska vyváženosti pěkně blbý nápad, poněvadž ti silní jsou díky nim ještě silnější. Jenže je s nimi zkrátka sranda.

Jedním z důvodů toho šíleného skóre, o kterém jsem psal, byla i skutečnost, že mi můj dlouhatánský killstreak umožnil seslat hned tři rakety Predator, čímž jsem většinou zabil celý nepřátelský tým. Mapy jsou malé a lidé mají tendenci se shlukovat pohromadě, aby si připadali víc v bezpečí. Ale před smrtí shůry se neschová nikdo! Muahah.

Takže ano, je to zábava, i když bych to neviděl na nějaké dlouhé vojáčnické maratóny – z nutnosti používat oba palce mě po chvíli začaly pořádně bolet ruce a když jsem zkusil na střílení používat raději pravý ukazováček, abych si trochu ulevil, přišel jsem si zase výrazně méně efektivní. Hra je navíc, aspoň zatím, výhradně multiplayerová, takže k ní potřebujete internetové připojení – zapomeňte na partičky v hlubinách pražského metra.

Pozor na peněženku… a nervy

Activision má s mobilním CoD evidentně dost odvážné plány. Kromě team deathmatche je tu battle royale, chystají se i další herní módy. A jak bude tohle všechno financováno, když je hra ke stažení zdarma? Inu, samozřejmě pomocí mikrotransakcí. A právě ty jsou důvodem, proč se ke Call of Duty: Mobile už asi vracet nehodlám.

Jsem možná přecitlivělý, ale nějak mě zkrátka ubíjí, když jsem doslova zaplaven pěti různými měřiči postupu, když musím dávat pozor na zkušenosti sebe sama, svojí zbraně, na battle pass, placený i neplacený, na několik druhů měny, za kterou si můžu koupit bůhvíco.

Po každém zápase na mě odevšad vyskakují vykřičníčky: „Hele, podívej na tuhle speciální nabídku skinů! Můžeš si koupit červený samopal za pouhých 10 bodů/mincí/cojávímcotoje! Zaplať si battle pass a dostaneš speciální odměny!“ Ugh. Mít systém progrese, který vás u hry udrží, je sice fajn, ale nějak mě otravuje, když mě ten systém s širokým, falešně přátelským úsměvem chytí pod krkem a třese se mnou, aby viděl, jestli se ze mě náhodou nevysype pár dolarů.

No co, je to free-to-play hra. Chápu, že musí vydělávat, a v závislosti na vaší toleranci k podobným praktikám, respektive schopnosti celý tenhle balast totálně ignorovat, pro vás možná bude Call of Duty: Mobile parádním zážitkem vzdáleně srovnatelným se střílečkami na stolních zařízeních. Já na mobilu přece jen raději zůstanu u Stardew Valley (protože je nejlepší) a ty tři týdny do Modern Warfare vydržím nestřílet.

Nejnovější články