Autor: Warlock Publikováno: 7.listopadu 2008 |
Betaverze obsahuje mapu na atolu v Tichomoří, japonském hradě a v rozbombardovaném vlakovém depu. Pochvalu zasluhuje jejich design, zvlášť musím vypíchnout hrad s rozkvetlým nádvořím, jezírkem s kamenným mostem a kouzelným výhledem do krajiny. Lokace se mi ani časem neokoukaly a i po pár hodinách existovala zákoutí, kde jsem ještě nebyl. Pro dostatečnou orientaci na mapě stačilo zpočátku pár minut, protože jejich rozloha nebyla nikterak velká. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Řezničina a herní režimy Tak jako je v podobných MP akcí na "publicu" pravidlem, hodně záleží na počtu hráčů na daném serveru a od toho se odvíjí styl hry, jenž nemusí sednout každému. Pokud se na serveru nacházelo okolo deseti hráčů na obou stranách, šlo už o celkem slušná jatka, kdy nebyl čas se někde krýt a zrovna tak bylo vždy na koho střílet. Jakmile počet hráčů překročil pětadvacet, bylo radno server opustit, protože trojice zdejších map byla natolik malá, že váš klidně mohl někdo třikrát za sebou hnedka po oživení (respawnu) odpravit. Myslíte si, že podobným jatkám by měly zabránit herní režimy usměrňující pohyb hráčů? To nejspíš bude platit pouze při klanových zápasech, ale v betaverzi na veřejných serverech nebyl mezi jednotlivými módy prakticky žádný rozdíl. Buďto se totiž střílelo a běhalo dokolečka nebo se střílelo a běhalo po konkrétních bodech, které bylo potřeba zajmout v režimu War či zničit v módu Seek and Destroy, případně Sabotage. Zbytek režimů sestával z klasických variací sólového či týmového Deathmatche či Capture the Flag. Žádné campování Méně někdy znamená více Situace na bojišti CoD5 se radikálně mění k lepšímu, když se počet hráčů na mapě sníží na celkových deset. Ve vlakovém depu jsem si tak užíval krytí za starými vagóny, hromadami suti nebo za plechy podél dlouhé lávky umístěné patnáct metrů nad celou mapou. Zkrátka jsem vždy měl čas rozmyslet si vhodný postup k cíli nebo způsob jak nadběhnout nepříteli. Někdy si moje oblíbená sovětská poloautomatická puška SVT-40 poradila až s trojící nepřátel za sebou, občas nahrazovala odstřelovací pušku, ale často nestačila na kadenci amerického Thompsonu. Účinností zbraní mi šla přišla velmi věrohodná a v průměru dvě až tři rány se většinou rovnaly jisté smrti. Prakticky tím pádem neexistovala možnost jakéhokoliv úprku před nepřítelem. Zkrátka když už jsem na někoho v cizí uniformě narazil, jednoho z nás odnášeli nohama napřed.
Perličky v mapách Skutečnou lahůdkou je atol v Tichomoří se svými dřevěnými bungalovy, které spojují dřevěné mostíky. Kdo se neodváží vydat se po nich a být prakticky každému na mušce, může se po pás ve vodě brodit po mělčině právě pod těmito dřevěnými mosty a poslouchat kroky nad sebou. V této mapě nechybí ani kouzelný potůček často zbarvený krví. Znamená totiž jedinou alternativní cestu do nepřátelské základny při týmových hrách, což si protivník občas rovněž uvědomí a úzké koryto se stává smrtelnou pastí. Dokonce i vlakové depo kromě své perfektně ponuré atmosféry jako vystřižené z filmu Nepřítel před branami má svojí zajímavost. Tou je dvojice tanků (v plné verzi by se měla objevit čtveřice různých strojů). Jejich použití však příliš valný účinek nemá, protože manipulace s kanónem je příliš pomalá a již zmiňovanou nízkou účinnost střel snad nemusím připomínat. Trochu opačná situace nastala, pokud jsem s sebou vzal ještě parťáka, který obstarával kulomet umístěný na otočné věži. Bohužel se na své pozici nikdy dlouho neudržel, protože nebyl problém ho sundat pouze za použití obyčejné pušky. Zbraňový arzenál a perky Získávání nových zbraní a schopností (perků) se stejně jako v Modern Warfare odvíjí od vaší hodnosti neboli dosažených zkušeností za zabité nepřátele. Bez ohledu na to, za jakou stranu konfliktu (ze čtyř dostupných) jsem hrál, zpočátku jsem měl k dispozici čtyři základní zbraně (SVT-40, Thompson a Type 99). Časem se přidala brokovnice M1897 Trench Gun, odstřelovací puška Springfield a třeba ruský DP-28. Odměnou za zabité nepřátele je rovněž větší účinnost a přesnost zbraní. Za parádičky typu zabití pěti nepřátel v řadě lze povolat na libovolné místo na mapě dělostřelecký útok nebo průzkumné letadlo, které zobrazí nepřátelské vojáky na vaší mapě. Mezi další schopnosti vázané na vaší třídu (určuje se podle výzbroje) patřily různé druhy granátů, na dálku odpalované výbušniny, bazuka či různé vlastnosti vztahující se na výdrž vaší postavy. Pro ty, kteří znají Modern Warfare, jsem v předchozích odstavcích neřekl nic nového. I sám jsem trochu zklamán, že vývojáři z Treyarchu nepřišli s ničím novým a prakticky pouze přejmenovali perky z minulého dílu. To samozřejmě nic nemění na faktu, že tento způsob výrazně motivuje hráče k lepším výkonům a přidává možnost vytvářet si vlastní třídy, kde si libovolně vyberou z nabídky hlavních zbraní, pistolí a dalších schopností. další obrázky v galerii Překvapila mě grafická stránka, již dříve popisovaná detailnost map a relativně nízké HW nároky. Na sestavě Core2 Duo E6300, 3,3 GB RAM a Radeonu X1950 jsem si užíval prakticky nejvyšších detailů. Vývojáři dostáli i svým slibům ohledně naturalistického zpracování - končetiny skutečně létaly vzduchem. Zamrzela mě však nulová interaktivita prostředí, která se jenom těžko s příchodem plné verze nějak změní. Vyšperkovat by si zasloužily i nepříliš realistické zvuky. Recyklovat se prý musí Multiplayerová betaverze se hrála velmi dobře. Díky blízkému vydání plné verze se po technické stránce ukázala prakticky ve finální podobě a nebylo na co si stěžovat. Máloco se však podle mě změní na systému získávání schopností, které budou pro hráče čtvrtého dílu prakticky identické. Otázkou zůstává, jestli bylo dobře vsadit opět na tématiku druhé světové války, ale v mém případě vynikající hratelnost na serverech s menším počtem hráčů převýšila již jistý odpor k tomuto temnému období lidských dějin, které se už začíná okoukávat. Jsem zvědav na další MP mapy, jež by podle mého názoru jednak měly být daleko větší rozlohou a především nabízet jasnější výhled a lepší pozice pro odstřelovače. O tento herní prvek neboli chcete-li permanentní strach při přebíhání za další překážku jsem se cítil dosti ochuzen. Větší prostor by si zasloužily i tanky: jezdit jenom dokolečka okolo jednoho vlakového depa za chvíli skutečně omrzí. Teď mě ale už omluvte, povinnost volá... Stáhněte si: Multiplayerovou betu, Trailery, Videa... Související články: Dojmy z GC, Preview, Novinky, Vše o Call of Duty 4 |
Warlock | |
autorovi je 19 let, studuje na ČVUT v Praze a přispívá i na server o mobilních telefonech; zaměřuje se na strategie všeho druhu a nechá se zlákat i kvalitní FPS; řadí se mezi filmové fandy, příznivce metalu a rád jezdí na horském kole |