Civilization V: Gods & Kings - "pobožné" první dojmy
zdroj: tisková zpráva

Civilization V: Gods & Kings - "pobožné" první dojmy

14. 5. 2012 20:00 | Dojmy z hraní | autor: Jan Smejkal |

Před více než rokem a půl vydaná pátá Civilizace se s tradicemi nijak zvlášť nemazlila. Přinesla příjemné osvěžení v soubojové složce a konečně se dala nazvat user friendly softwarem. Cestou za blahem mainstreamového publika však nabrala i pár zatuchlých vandráků v podobě na kost osekaných mechanismů, nefungující diplomacie, zmatené AI, diskutabilní optimalizace a DLC politiky – naštěstí, aniž by zanevřela na modding, což z DLC pro Civ V dělá příjemný a profesionálně provedený bonusový obsah.

Jestli mě ale něco užíralo až k nepříčetnosti, pak šlo o takové nastavení parametrů systému, které nutně vedlo k tomu, že každá hra nakonec sledovala stejný mustr - stavět, rozšiřovat, trošku se poupozorňovat se sousedními velmoži a pak být chvíli po započetí prvních bojů utlučen monotónním chodem denunciačního kolovrátku, ze kterého nebylo jiné cesty ven, než ubušení držkující civilizace dostupnými zbraněmi.

All your base are belong to us!

Kvůli tomu nemělo smysl pokoušet se o nějaké kamarádíčkování a výhru mírumilovným způsobem. Přátelé se během tahu rozhodli, že po vás flusnou, a když už to jednou udělali, mohli jste si být jisti, že (nehledě na popis vzájemného vztahu) se to bude každých pár kol opakovat. Mezinárodní vztahy tak ve hře připomínaly slepičárnu, kde každý musel napráskat, že někdo za něco může (sněmovní interpelace, anyone?).

Hráč byl tlakem systému hry nucen do neustálého rozšiřování území, což nebylo možné bez boje, po kterém následovala nenávist všech civilizací na mapě světa, vedoucí pro změnu k dalším k bojům atd. atd. atd. Nakonec jste končili s největší a nerozvinutější civilizací, která si jen na konci vybrala, jestli všechny vyhladí, postaví kulturní utopii anebo odletí do náruče Aštara Šerana.

Ende šlus, tři hry a znali jste všechny možné průchody pátou civilizací. Docela chudina. Diplomacie zkrátka v Civ V nejen, že fungovala hůř a chaotičtěji, než v Total War hrách (což už samo o sobě je ultimátním achievementem), ale ona dokonce přes relativní primitivitu systému nefungovala vůbec. Když si k tomu přičtete fakt, že čtvrtý díl disponoval, co se diplomacie týče, solidně fungujícím systémem, pak patrně jen málokdo se ubrání pocitu, že je tvůrčí tým zralý na zásah nahnilým rajčetem, znásilnění Gandalfovou holí a vykázání na hrách (nikoliv nutně v uvedeném pořadí).

Všechny tyhle problémy by měl řešit datadisk s generickým podtitulem Gods & Kings, který slibuje návrat náboženství a špionáže, obligátní rozšíření počtu hratelných panovníku, nové jednotky a v neposlední řadě zásadní vylepšení diplomacie. I zapařil jsem tedy jeho rozpracovanou verzi.

Budiž Bůh

Uvítalo mě pěkně udělané a snadno zapomenutelné intro a na můj vkus mírně vlezlá hudba. Listuji seznamem dostupných civilizací, když tu mě zaujala Boudicca, královna Keltů. Měla bonusy k nové náboženské fičuře a konečně nepřipomínala vyžilou šlapku, jako v minulém dílu. Byla to láska na první klik, a tak jsem se rozhodl dosáhnout cíle, kterého její národ nakonec dosáhl i v reálu - rozprostřít své panství od Edinburghu až po Glasgow.

Potěší, že se Civilizace drží tradice nepřekopávání mechanismů (zdravím tvůrce Europy Universlis), nýbrž jejich rozšiřování. Staré mechaniky jsou téměř netknuté a začátek hry je důvěrně známý – průzkum, pak bleskurychlé vyzobání, co největšího množství starověkých ruin a semotamo profackování několika Barbarů i jejich tábořišť zatímco se rozhodujete, co postavit nebo vytrénovat v hlavním městě.

Boudicca má bonus ve formě pasivního přírůstku víry (Faith), takže mám velmi záhy tu čest prvního kroku na cestě k založení náboženství - stavbě pantheonu. Pantheon, neboli chrám, není nic jiného než instantně postavená budova, která vám nabídne nějaký bonus, zřejmě výměnou za obětování erárních bederních roušek na obřadním pultíku.

V další fázi už jde ale do tuhého - narodí se Prorok s velkým P a ten nutně vede k založení náboženství. Alternativu, že byste ho mohli poslat do šumných hvozdů objímat Barbary, radši nerozebírám. I stalo se a založil jsem víru vpravdě spásnou: Smejkismus. Hra nabízí asi osm nebo sedm náboženských slotů, přičemž ne každá civilizace na mapě stihne vlastní náboženství založit, protože jejich počet během hry je omezen.

Svatá slova Smejkismu se samovolně rozšířila do dalších čtyř měst a pokojně se roztékala dále, když se pojednou narodil mezi Etiopany Prachsprostý lhář (taky s velkým P), který začal šířit učení jakéhosi obtloustého Asiata. Nejvyšší konstruktér však obdařil mou, na kilty bohatou, kulturu dalším velkým mužem s mohutným vousem a holí, která podpírá jeho krok na cestě za šíření pravdy Boží.

Nastává dilema - prohloubit nauku o velkém Smejkim, nebo jít hlásat tuto nezpochybnitelnou pravdu do neposkvrněných měst a šířit tak slovo Svaté za poslední známý kopec s vidinou užších vztahů s místními nádeníky? Nejvyšší koncil rozhodl jasně - izolovat etiopský budhismus na pár bezvýznamných enkláv v okolí Addis Abeby, svatého města tmářství. Další velký P se narodil zanedlouho a vzhledem k výhodnému rozmístění hlavních center Smejkismu se mohl věnovat prohlubování náboženství o nějaké novátorské nauky.

Svatá prostota

Teď si asi říkáte, co mají všechny tyhle kecy znamenat a jak si máte celý systém náboženství představit. Inu, je to prosté, jak jarní potůček. Víra je prachobyčejný kontejner, stejně jako kultura, kam se sypou bodíky posbírané napříč vaším dominiem. Ty jsou generovnány budovami nebo městy samotnými, pokud máte nějaký boost (ať už jde o zvolenou politiku, nebo vlastnost národa). A stejně jako kultura i pohár s vírou jednou za čas přeteče a vy máte možnost si něco vybrat (u kultury politiku, u víry se vám narodí pan P). Limity se nelineárně zvyšují stejně jako vaše produkce, takže doba mezi jednotlivými fázemi zůstává víceméně konstantní.

Nuž, prvně postavíte pantheon (= vyberete si z nabídnutého seznamu boostů, třeba rychlejší stavění starověkých divů), s prvním P založíte náboženství (= vyberete si pojmenovaný slot), můžete změnit jeho název (třeba na Vířivé adventisty sedmého dne, Sbor brusičů pian, Bratrstvo bujné kštice nebo na Smejkismus) a vyberete po jedné položce ze dvou seznamů dalších boostů (tzv. beliefs, nauky). První boost připadá na svaté město a zemi, druhý pak na města následovnická. Můžete si vybrat třeba dva bodíky ke spokojenosti za každých 5 souvěrců v cizím městě. Další Prorok může přidat ještě po dalších dvou naukách.

Civilizace (míněna série) tak sleduje tradici totální kulturní neutrality. Vaše náboženství má sice známý název (pokud ho nezměníte) i symbol (ten si vyberete z nabídky), ale jeho složení z hlediska nauk a jejich dopadů už je na vás. Zbylí prorokové už slouží jen k tomu, že běhají po mapě a náboženství rozšiřují. Hra slibuje ještě inkvizitory, kteří chrání před vlivem cizích náboženství, a misionáře, kteří také šíří víru, ale na rozdíl od proroků nepotírají zcela víru soupeřící. Vaše náboženství se šíří přirozeně nebo pomocí misionářů a proroků.

Toužil jsem po svatých válkách, ale toto je bohužel ta nejnásilnější možná cesta. A co že z toho máte? Boosty do startu a na prvních několik desítek tahů své civilizace, lepší vztahy se souvěrci, radost ze šíření věroučné epidemie a... pffff... pffff... a to je, zdá se, všechno. Zdá se. Preview verze je totiž nehotová a hru nelze dotáhnout do fáze, kdy bych mohl s klidem říci, že jsem viděl plný potenciál nových fičur. Ovládání je příjemné, plné porozumění a pocitu jistoty a bezpečí. Snad jen seznam nauk by nemusel vypadat tak stroze a jednolitě.

Steam vládne světu!

Rusovlasá královna Boudicca měla nakročeno k tomu, že obejme Smejkismem dvě třetiny kontinentu, její říše utěšeně rostla a tu vstoupila do období renesance dříve, než jakákoliv jiná významná figura. I narodil se jí první špion, byl vyslán do největšího města španělského království a... hra skončila. K preview verzi hry nebyly žádné instrukce, a tak se rozjel kolotoč komunikace s šéfredaktorem a vydavatelem, aby z toho nakonec nevyšlo nic, co nebylo zjištěno už předtím. Už jsem pomalu vzdal boj a jal se vám popsat špionáž podle informací z civilopedie, když tu jsem si vzpomněl, že Civilizace s sebou občas tahá nějaké scénáře. A byl tam. A byl steampunkový. A šla v něm špionáž! Ale náboženství bylo vypnuto.

Hrál jsem za jakéhosi viktoriánského knírače se ztepilým cylindrem proti (nebo spolu, v Civilizaci nikdy nevíte) čtyřem dalším chlapíkům s podobnými ikonickými postiženími - tu roztodivně navržený hybrid monoklu a cvikru, tu licousy, tu podivná ozubeně-kolová variace na kokardu na klopě saka. Hra mi nadělila hned zkraje tři špiony. Tyhle mistry nenápadnosti netrénujete, dostáváte je. Lépe řečeno, postupem času se rozšiřují jejich řady, aniž by kdy zeštíhlely. Jde tedy opět o slotový systém.

Pokud vašeho špiona chytí a bací po hlavě, je na pár kol nepoužitelný. Toť v podstatě vše. Špiona vyšlete do města, kde rozhodí sítě, pokouší se krást vámi nevyvinuté technologie (Automaticky, panenko marjá, koho to napadlo?!) a plně vám své místo působnosti odhalí, takže můžete soupeřům koukat pod ruce (což bych zvláště u spojenců rád dělal bez kradení technologií, které je logicky nasírá). Je-li špion na misi v městském státě, jednou za čas se vmotá za volební plentu s nekalými úmysly, čímž vám u města přičte pár kladných bodíků. Pokud jej necháte v jakémkoliv domácím městě, chrání ho před nenechavými pazourami zvědů ostatních národů.

Běda rozvědce, které bordel vládne

Veškeré špionátorství ovládáte skrze speciální rozhraní, které je (snad jen prozatím) těžkopádné jako prase. Opakuji, jde o nefinální verzi hry, takže flinta v žitě zatím nekončí, nicméně už preventivně nacvičuji nápřah s rozběhem. Je extrémně otravné listovat seznamem desítek měst, kam byste zvěda chtěli vyslat, a ještě přitom mžourat na minikonky indikující vlastníka. Přímá interakce s mapou by byla mnohem lepší. Ale i tohle by člověk přežil.

Nové vyzvědačství je navrženo dobře a slibuje skutečně krásné veletoče - kradení technologií, odhalování kutých piklí (s možností je napráskat potenciálním obětem), kontrašpionáž, šachování s volbami. Systém na mě působil až evidentní nedodělaností, nicméně vzhledem k datu vydání pochybuji, že se ještě rozšíří jeho možnosti. Třeba takové sabotáže staveb nebo zdržování výzkumu technologií by byly fajn. Budu velice rád, když se systému špionáže dostane ještě pár kýblů leštěnky, protože rozhodně není navržený hloupě. Jen je těžkopádný a v detailech ne zcela optimálně nastavený.

Špionáž i méně důmyslné náboženství, zdá se, přinesou příjemné a kvalitní osvěžení systému páté Civilizace. Jeden zásadní problém se však i v preview verzi zdál být stále nevyřešený - AI. Diplomatická i bojová. Je stejně zhovadilá jako ve vanille. Nepřátelé neznají vodu, co pár tahů nenávidí všechny a všechno, nikdy neodpouštějí, mají nechutně vyděračské podmínky obchodování a jsou nezdravě sebestřední (Odmítnete jejich požadavek? Flusnou. Požadujete něco vy? Flusnou taky) atp.

Stejná víra je nejspíš příliš malým bonusem, aby měla v pokročilé fázi na vztahy signifikantní vliv, a info o kutých piklích soupeřů má každý, zdá se, u péra za kloboukem. Pokud se tvůrcům do data vydání nepovede postavit AI konečně do latě, budu muset se smutným šilháním po čtvrtém dílu zůstat u konstatování "Za deset vočí a na dva večery dobrý."

Pozn.: Kvůli technickým obtížím jsem byl nucen přesedlat na notebook, takže prosím omluvte rozlišení a nízkou kvalitu grafiky některých típanců.

Nejnovější články