Autor: Mirek Zeman Publikováno: 2.září 2003 |
Staří psi a nové kousky Koncept Commandos nedoznal takřka žádných změn, pomineme-li úpravy dané přechodem do částečného 3D prostředí. Jedná se o trochu nezvyklou real-timovou stategii, v níž ovládáte omezený počet postav (nanejvýš tři). Na začátku dostanete zadání v podobě nějaké operace v týlu nepřítele a vy ji musíte provést. Zábavnost hry je dána faktem, že každý charakter má zvláštní schopnosti, takže se všichni navzájem doplňují a současně jsou nezastupitelní. Z mise se tak většinou stává kombinační puzzle, jehož cílem je přijít na to, jak zvláštní schopnosti postav uplatnit. V jejich uplatnění vám brání značné množství nepřátel. Autoři trochu ustoupili kritice absolutní specializace (jen řidič řídí auto atd.) a nyní všichni vojáci dokáží ovládat dopravní prostředky a palné zbraně. Již zmíněné zvláštní schopnosti se liší charakter od postavy. Například zloděj dokáže vykrádat kapsy a proplížit se kolem nepřátel nepozorován, zatímco pyrotechnik umí pokládat bomby a likvidovat ty nastražené jinými. Špión naopak používá smrtící sérum a dovede si oblékat uniformy nepřátelských důstojníků. Vojáci jsou schopni používat objekty nacházející se v jejich bezprostředním okolí, ovšem potřebují k tomu speciální dovednosti. Typickým příkladem jsou kulometná hnízda, s jejichž obsluhou si poradí pouze mariňák (dokonce může kulomet odmontovat a přenášet jej z místa na místo...). Ve většině případů byste však měli být omezeni nedostatkem munice, což zaručuje, že se hraní nezvrhne v bohapustou střílečku. Filmové momentky Druhá mise v demu je již klasickou, ba co přímo filmovou. Její náplň se překrývá se scénářem slavného snímku The Train z roku 1964. Odehrává se ve Francii, resp. na/v nacistickém vlaku odvážejícím z Francie umělecké předměty nedozírné hodnoty. Váš úkol je jednoznačný - ve složení zelený baret, špión a zloděj musíte zlikvidovat několik desítek po zuby ozbrojených nacistických spolupasažérů a uchvátit řízení vlaku. Zábava je to, jak se patří, zvláště když zloděj dokáže šplhat po stěnách vagónů, vylézat okny ven a opět zalézat dovnitř. O filmové momenty ostatně nebude nouze, Pyro Studios slibují do plné verze například bitvu o Omaha Beech (Saving Private Ryan, 1999) či boje o Stalingrad. To vše vmněstnané do tří kampaní. Práce s inventářem Z demoverze jsem si odnesl několik negativních postřehů spojených s ovládáním, resp. nikoli s ovládáním, ale s prací s inventářem. Tak například inventář nemá žádnou klávesovou zkratku, takže vždy musíte „dojet“ kurzorem myši až do levého spodního rohu obrazovky pročítače a kliknout na obrázek batohu - stejné je to při zavírání; logika by velela, že stačí stisknout klávesu [Esc], což je jakási nepsaná konvence. V Commandos 3: Destination Berlin však ne (autoři jsou patrně nepřátelé klávesových zkratek), zde musíte zmáčknout na horní liště okna inventáře tlačítko Exit. Rovněž předávání věcí z inventáře jednoho charakteru do inventáře druhé postavy je uděláno tak atypicky, že jsem na to přišel až v samém závěru mise odehrávající se ve Francii. Na co jsem však například nepřišel vůbec je používání uniforem. Z každého nepřítele můžete vyjma jeho zbraně (a několika dalších drobností) ukořistit uniformu rozličné hodnosti. V ledabyle zpracované nápovědě - kde mimochodem nefungují šipky posunovací lišty - je napsáno, že uniformu může používat kdokoli z vojáků, stačí prý kliknout na obrázek uniformy. Vyzkoušel jsem všechno možné i nemožné, ale výsledného efektu se mi stejně docílit nepodařilo (update - díky jednomu čtenáři ve za objasnění situace s používáním uniforem). Abych však jen nehaněl, dlužno poznamenat, že ovládání má i několik přínosných prvků, z nichž jedním je klávesa [F5], umožňující „zvýraznit“ na obrazovce všechny nepřátele, což sami jistě kvitujete s povděkem v mnoha nepřehledných situacích, které s sebou částečné 3D prostředí přináší. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Grafické zpracování Měl-li bych v demoverzi (samotná hra se od ní samozřejmě může lišit) ještě trochu zaštourat, patrně se nevyhnu 3D prostředí, resp. jeho zpracování. Možnosti nastavení vizuální kvality hry jsou skutečně mimořádně skoupé - omezují se výhradně na volby High a Low. Volbu Low jsem nezkoušel, ale volba High rozhodně není tak „high“, jak bych si v současné době představoval, zvláště srovnám-li to například s nedávno vydanou Rebels: Prison Escape, která je pro Commandos 3: Destination Berlin fakticky konkurencí. Grafická stránka je chudá až ubohá. Mírně zlobí i ovládání 3D prostředí, kdy občas nejde posunovat kamerou tak, jak by si člověk představoval a řada dalších drobností. 2D prostředí je stejné jako v předchozích dílech, tj. velmi kvalitní. Přes všechny tyto výhrady jsem se u hraní bavil stejně dobře, jako v případě předchozích dvou dílů. Věřím, že nedostatky obsažené v demoverzi vznikly v důsledku nutnosti hru „ořezat“ na i tak dost drsných 245 MB, a že Commandos 3: Destination Berlin budou rovněž obsahovat ony prvky krystalicky čisté hratelnosti, jíž jsou autoři tolik pověstní. Stáhněte si: Demo, Trailery, E3 teaser Související články: Rozhovor, Novinky, Commandos 2 recenze a návod |
Mirek Zeman | |
připravil: jd |