Torzo mého oddílu granátníků se zmůže na poslední ránu z panzerfaustu, ale ta umlčí štěkající kulomet nepřátelského tanku. Další protiútok už by moji hrdinové neodrazili, ale další vlnu už taky kolega nestihne. Odpočet na jeho straně padne k nule a já si můžu konečně oddechnout. Můj zůstal trčet na desítce.

Ten (dámy prominou) падла, který dal někdejším Caricynu nové jméno, na mě spokojeně shlíží z bolševické výzdoby a mě nevím, jestli úplně baví bizarnost situace, kdy pověsit sem marketingové oddělení THQ portréty Hitlera, patrně by to zdvihlo jisté pozdvižení. Takhle se tu mezi srpy a kladivy promenádují okostýmovaní komparzisté v rolích sovětských generálů a jejich sekretářek a přítomní novináři z toho mají vesměs jundu.

Ale budiž, vyhrát Вели́кая Оте́чественная война́ je víceméně spolehlivá propustka ze svědomí, a stejně tak počítačová hra je propustkou k tomu dát si po čuni v libovolných barvách, což jsme taky dělali - na dvou mapách z Company of Heroes 2. Velká vlastenecká Bitva o pařez proběhla v bažinách kolem Pripjatě, kde tentokrát u ohnišť nebrnkali stalkeři na kytary, ale mrzli esesáci a to na obou stranách konfliktu.

zdroj: tisková zpráva

Možnost namíchat si bitvu podle své chuti byla totiž rozšířena o střety totožných armád a tak se pařez stal pohřebištěm panzerů, osaměle čekajících na pěchotu, která cestou k němu pravidelně umrzala. Ono se totiž moc neví, že v Rusku bývá v zimě fakt klendra! Obzvlášť, když vedete válku.

A jestli něco Company of Heroes hry opravdu umí, tak je to válku, respektive její konkrétní bitvy zpodobnit tak, aby se hráč doslova vtělil do svých jednotek. Dvojka si tuhle schopnost drží na výbornou: kdykoli bojiště zasáhla sněhová bouře, skoro jsem litoval, že mám svetr o místnost vedle.

Počasí tu navíc není pouze na efekt, ale naprosto zásadně promlouvá do dění na obrazovce. Zatímco ve slunných variantách map si lámete hlavu s tím, kudy překročit řeku, v zimě je spousta věcí jinak. Autoři se rozhodli simulovat nejenom sníh, který tu není pouhou placatou texturou, ale i zamrzání vodních ploch a následnou možnost narušovat strukturu ledu, takže pokud ve vás dřímá Alexandr Něvský, můžete ho tu probudit k virtuálnímu životu.

zdroj: tisková zpráva

V alfa kódu, který běžel na sesíťovaných počítačích, sice k lámání ledu nedošlo, ale jinak byly veškeré ledy prolomeny už v první bitvě, kde jsme ve dvou Němcích stáli proti dvěma krasnoarmějcům.

Hráči prvního dílu budou ve dvojce jako doma: rozhraní se v zásadě nezměnilo, principy jakbysmet. Čím vlastně vylepšit hru, považovanou za nejlepší svého žánru? V Relicu chtěli podle svých vlastních slov vrátit důraz na tu fázi bitvy, kdy se doopravdy bojuje, ale nemusíte se bát, že by kvůli tomu vyrazili cestou nějakých zjednodušení nebo grafických pozlátek.

Verze enginu Essence s číslem 3.0 vypadá k světu, ale srdce hry tepe v dobývání a zlehka oprášeném pojetí zdrojů. Muniční a palivové sklady můžete nově stavět na volných kótách a zároveň jsou mapy rozděleny na menší počet oblastí, aby jejich dobytí a udržení hrálo výraznější roli. "Nejsme ekonomická hra - jsme válečná hra," zaznělo na úvodní prezentaci a válečná vřava v novinářských kláních to potvrdila.

zdroj: tisková zpráva

Té jsme se svorně nemohli nabažit, stejně jako se nedalo nabažit výborných čokoládových (ÚPLATKY!!!) dortíků, které ze stolku s občerstvením zmizely rychleji, než byste řekli blitzkrieg. Jeden jsem si nacpal do úst a pospíchal se nechat vyklepnout od Honzy Vrobela ze Score, který má v multiplayeru prvního dílu nahrány stovky hodin a dvojku si po londýnském mecheche velmi pochvaloval (a dortík neměl, takže jde o upřímně objektivní a nezkorumpovaný názor).

A to jsme spoustu věcí neviděli, jenom o nich slyšeli: když pominu drobnosti, jako jsou volitelné kamufláže pro lehkou i těžkou techniku a sbírání frček do hráčského profilu, utkvěl mi v paměti (a poznámkovém bloku) především systém velitelů a jejich schopností, respektive bonusů, posilujících konkrétní jednotky a odemykajících další taktické možnosti.

Velitelů má být do začátku sedm a schopností přes dvacet, navíc s tím, že autoři plánují přidávat do hry další velitele formou DLC. Klíčový bude pochopitelně balanc toho všeho a je jasné, že ten jsme za několik hodin stěží pochytili - jen si díky mému veliteli jeden ze soupeřů bezpochyby zamiloval kouřovou clonu, kterou na něj sypaly moje stuky. Vracel mi to kaťušami, jejichž zvuk jsem si pro změnu "zamiloval" já.

zdroj: tisková zpráva

I z letmého vyzkoušení je tedy jasné, že ty čtyři roky obávané východní fronty, které se Relic chystá do žánru navalit, budou napěchované zážitky, živícími hospodské potlachy gaučových generálů. Jestli některý z těch zážitků dokáže trumfnout velkolepost Bitvy o pařez, to už je, slovy dalšího historického падла, můj boj.