Když Západ válčí s Východem a zem jde do války
Přestože je stále třeba jej řádně dokořenit, základ rozhodně voní po možné šmakuládě. Perzistentní válka po vzoru Planetside 2 o rozlehlá, topograficky velmi odlišná území, masivní bitvy, stavění a dobývání pevností, to vše je zde servírováno měrou vrchovatou a na dosah meče či katany. Tam, kde třeba podobný For Honor kladl důraz na akční složku a hráčův bojový um, Conqueror’s Blade exceluje především ve své taktické a strategické části.
Do bitvy jdete s několika oddíly kontrolovanými AI, z nichž ten primární se objeví na bojišti, zatímco zbytek funguje jako záloha. V bitvách se pak dále ujímají hráči dodatečných rolí. Při obléhání hradu si můžete vyzkoušet úlohu těch, co se v první vlně ženou k bráně s beranidlem, zasypávat obránce hořícími šípy zpovzdálí či seskočit z koně, společně se svojí družinou došťouchat obléhací věž k hradbám a být tím prvním, kdo se na ně vyrojí. Nebo se chopíte trebuchetů či kanónů a pohodlně ostřelujete nepřátelské valy z bezpečné vzdálenosti.
Rozhodně se vám vyplatí se vyznat v bojových formacích, tedy vědět, kdy rozvinout štítovou zeď a kdy naopak nastal ten správný moment se na nepřítele rozběhnout štítem napřed a naskočit do mely. V klasických náhodných bitvách bez centrálního velení však bitevní pole většinou okamžitě zachvátí chaos, kdy si každý intuitivně dělá, co chce, za doprovodu tradičního nehezkého častování spoluhráčů v chatu.
Kouzlo CQB se naplno rozvine až v momentě, kdy se celá armáda dostane pod nějakou velitelskou strukturu. Pak začíná připomínat bojiště ze série Total War. Mód obléhacích bitev je povědomý například z Conquestu známého všem hráčům Battlefieldu. Útočníci se snaží systematicky prokousat skrze jednotlivé obranné body až k centrální vlajce pevnosti, přičemž jejím zabráním bitva končí.
zdroj: Archiv
Grind & sláva
Mimo masové mydlení hru protkává také lehká RPG část, kde má hráč možnost se volně poflakovat po otevřeném světě, plnit sporadické questy, levelovat postavu a výstroj či budovat svou osobní armádu. Navíc tam neustále probíhá zuřící konflikt, v němž jednotlivé frakce dobývají a udržují území od zelení porostlých kopcovitých krajin připomínajících evropské luhy a háje až po pouštní planiny poseté nekonečnými dunami.
Krom PvP můžete naskakovat tu a tam i do kooperativních bitev proti AI. Ty krom sbíraní zkušenostních bodů slouží především k trénování akčních i organizačních schopností. Naskočit kdykoli odkudkoli do bitvy můžete jedním stiskem tlačítka. Dostanete pak na výběr z právě otevřených instancí a stoupnete si do fronty. Beta však obecně trpěla nehorázně dlouhou čekací dobou, a to i přesto, že jela jen z jediného serveru společného pro celý svět. Nezřídka se stalo, že si hráč počkal třeba až patnáct minut.
Čekání ve frontě si můžete krátit například duely jeden na jednoho s ostatními hráči. Ovládání v boji je jakýmsi hybridem 3rd person akčních her, kterým dominují především úskoky a kryty, a skillového boje klasických MMO, kdy máte v quickbaru přednastavené volitelné schopnosti, každou s vlastním cooldownem. Samozřejmě platí, že jakmile je někdo pár levelů nad vámi, můžete se okolo něj kutálet, co vám síly stačí, ale schytejte jeden, dva zásahy a máte vymalováno, což platí i v bitvách. Ty díky nedostatku hráčů bývaly zpravidla jen velmi špatně vybalancované.
Zajímavou stránkou hry je možnost se vydat na průzkum širého světa. Ten působí zatím poněkud chudě a zploštěně, ale i tam si můžete užít něco té legrace. S oddílem dle svého výběru se třeba vydáte na území nepřítele v rámci spanilé jízdy a tu a tam si něco vypleníte. Dříve nebo později ovšem nevyhnutelně narazíte na nějakou obdobnou znepřátelenou loupeživou bandu nájezdníků. Bohužel šlo v betě vždy o někoho, kdo byl oproti mně na astronomické úrovni, takže se se mnou a mou cháskou příliš dlouho nezahazoval.
zdroj: Archiv
Asijský kabátek pro fajnšmekry
Grafická stylizace a uživatelské rozhraní jsou silně přizpůsobeny tradičním šablonám standardních asijských online grindovaček. Mně osobně je z tohoto řešení spíše blivno a mám obecně problém ho vstřebat. Možná to znáte, pokud jste za posledních patnáct let hráli nějaké ty korejské nebo čínské F2P kousky, kde prakticky za celou dobu nenastal pražádný posun směrem k intuitivnímu či přátelskému řešení uživatelského rozhraní. Lze až příliš cítit, na jaký herní region hra prvoplánově míří.
Každopádně ten moment, kdy se vyskytnete na hřbetu svého oře obklopeni oddílem věrných vojáků za doprovodu všeobjímajícího zvuku řinčící oceli a bortících se hradeb, kdy se okolo řežou stovky po zuby ozbrojených reků, ten moment, kdy se na vás z chuchvalců kouře náhle tryskem vyřítí švadrona katafraktů a vy na poslední chvíli stačíte zavelet svým kopiníkům stažení do ježka okolo velitele těsně předtím, než se na ně sesype masa opancéřovaných válečných koní a jejich krvelačných jezdců, ten moment vám jen tak někde nenabídnou.
