Nejen šedí
PlayStation 4 verzi Dark Souls III jsem si nedávno zahrál v kancelářích polské Cenegy ve Varšavě. Moje skupinka však přišla na řadu až jako třetí, dvě hodiny jsem tedy sledoval, kterak se do bojů se strastmi zesnulého světa pouští ostatní. A musím přiznat, že úplně první dojem byl poněkud vlažný. Kdyby totiž nad pultíky s konzolemi nebyl nápis s číslovkou, okolo se nepromenádovali herci v plných zbrojích a nepostávaly hostesky s trojkou na tričku, z úvodní lokace bych nepoznal, že se nejedná o HD remake jedničky s hezčími texturami.
Byla to však pouze směsice mého nepochopení s možná trochu nešťastně zvoleným začátkem hry. Hřbitov z úvodu prezentace vypadal stejně jako v jedničce, protože to stejný hřbitov opravdu nejspíš byl - jednalo se totiž o okolí Firelink Shrine, tedy první post-tutoriálové lokace Dark Souls, do které, zdá se, ve trojce zavítáte znovu. Příběhové zdůvodnění tohoto návratu či potvrzení, že opravdu jde o to samé místo, jsem ale nezískal. Jak už je dobrým zvykem série, budeme si ho nejspíš muset vykoumat sami v plné hře.
zdroj:
tisková zpráva
Hned druhá lokace, do které nás tvůrci vpustili, mě ale nadchla. Šlo o Undead Settlement, město nemrtvých, které jste mohli zběžně vidět již na několika videích, ale podívat se tam osobně byl úplně jiný zážitek. Čistě technicky je sice grafika jen lehce nadprůměrná, ale to upřímně nevadí, protože o výtvarném zpracování a úžasné scénografii by geniální designéři z From Software mohli pořádat přednášky.
Atmosféra tíživě melancholické deprese neztratila ze své síly vůbec nic, spíše naopak ještě vystoupala do nepoznaných výšek. Groteskní stromy z pokroucených duší, těla nabodaná na kopí a zpráchnivělé postavy bloumající okolo okamžitě vykouzlily náladu, která na hráče dolehne s intenzitou padající kovadliny. Některá zákoutí vypadají jak vystřižená z Gigerových nočních můr, střídají je oltáře prachu a tklivé snoubení naděje hlavní postavy v moři naprosté posmrtné odevzdanosti. Nová Dark Souls je ohyzdně krásná. Potřetí bravo!
zdroj:
tisková zpráva
Andre? Jsi to ty?
Jaké bylo mé překvapení, když jsem zaslechl ponurými halami zvonící nárazy kladiva. Že by? Je to možné? Ano, hned za rohem jsem si domněnku potvrdil, krom Firelink Shrine se vrací i mohutný kovář Andre z Astory. Jaká však bude jeho role, tedy krom vylepšování předmětů (včetně Estus lahví), zůstává zahaleno rouškou tajemství. Fanoušky potěší, že zastřeně podaný příběh opět bude jedním z taháků hry.
Potvrdil to i publishing producent Acuo Jošimura, který před hraním pronesl krátkou prezentaci. Zápletka se točí okolo postavy, kterou tvůrci nazývají Unkindled, tedy Nerozdmýchaný, Nevzplanutý, Neroznícený. Unkindled se chtěl stát jedním z Pánů (Lords of Cinder), ovšem z nějakého důvodu se mu to nepovedlo, nyní se místo toho snaží všechny ostatní Lordy zničit. Jak? Proč? Z pomsty? Kdo ví.
zdroj:
tisková zpráva
Jošimura nezapomněl dodat, že povrchní putování za pomstou není a nemělo by být jedinou možnou interpretací děje. "O co tu vlastně jde?" je otázka, kterou autoři chtějí, aby si hráči pokládali co nejčastěji. Odpověď určitě nebude jen jedna, a bude se skrývat v detailech světa, ale na její konkrétnější tvar si ještě musíme počkat, protože momentálně jde stále z větší části o pouhou teorii.
Podle producenta bude navíc Dark Souls III podporovat multiplayer až šesti hráčů v jedné instanci světa. Nijak blíže ho nedefinoval, ale oba předchozí díly stavěly jak na kooperaci, tak PvP duelech. Není tedy důvod se domnívat, že by tomu tentokrát bylo jinak. Hromadnější bitky by mohly být opravdu zajímavé a v případě kooperace většího množství hráčů se bude obtížnost bojů nejspíš nějakým způsobem škálovat. To už se ale pouštím do spekulací.
zdroj:
tisková zpráva
You died.
A jak se to tedy hraje? Nejdříve musím poznamenat, že verze, kterou jsem hrál, měla pro potřeby demonstrace sníženou obtížnost. Asi proto, abychom se společně s novinářskou smetánkou Polska nerozplakali už při prezentačce. Co si ale budeme povídat, vůbec to nepomohlo. Ještě než na mě došla řada, byl jsem svědkem situace, kdy jeden z polských kolegů uprostřed svého vymezeného času vstal a znechuceně odešel, protože byl opakovaně ponížen prvním bossem.
Počáteční bossfight prezentační verze (nikoliv plné hry) mi naštěstí až takový problém nečinil a obrovitý obrněnec s halapartnou se s nutnou dávkou štěstí poroučel k zemi na první pokus, což mi samozřejmě navodilo bohulibý pocit nadřazenosti. Kouzlo Dark Souls na sebe však nenechalo dlouho čekat, protože jako hotový übermensch jsem si připadal zhruba pět minut - dokud mi hned druhý tužší nepřítel patnáctkrát nerozbil hubu.
zdroj:
tisková zpráva
Ano, osvědčenou formuli, kdy vám hra navodí zoufale falešný pocit sebejistoty, aby ho vzápětí rozdrtila na ubohé kousíčky tunovým kladivem, zvládá třetí Dark Souls na výbornou. Zabili jste silného rytíře se štítem pomocí ladných úskoků a perfektních bloků? No a co. O chodbu později naběhnete ve vítězné euforii příliš odvážně do skupinky základních "jednoduchých" nepřátel, a pak? Kopí v zádech, život pryč. You died.
Tvůrci si dle Jošimury uvědomují, že pro hardcore fanoušky už první díly nepředstavují žádnou výzvu. Mají samozřejmě do jisté míry pravdu, však si stačí na Youtube najít videa borců, kteří zabíjejí nejobtížnější bosse a ovládají přitom hru kytarovým ovladačem, bongo bubny či u hraní visí hlavou dolů. Trojka by měla být dost obtížná na to, aby se i tito lidé zapotili. No potěš pánbůh.
zdroj:
tisková zpráva
Nejsou to prázdná slova. Jako příklad můžeme vzít třeba hned prvního bosse. Sada jeho pohybů, kterou je třeba číst a reagovat na ni, byla nečekaně složitá. Byl téměř nepředvídatelný, bleskurychle navazoval pohyby a proměnlivou rychlostí útoků kladl past vedle pasti, do nichž se nechat lapit a schytat zásah bylo velice snadné. Sám jsem jich pár dostal. Kdyby poskytnutá verze neměla nižší obtížnost a boss dával rány místo za čtvrt života za tři čtvrtě, jak to bývá běžné, nejspíš bych na něm byl zakyslý ještě teď. Přidejte fakt, že bossové mají různé fáze a jejich movesety se v průběhu souboje zásadně mění, a na pořádnou výzvu je zaděláno.
Stejně dobře se hře dařilo přenášet pocit fatalistické rezignovanosti, který se vine atmosférou, i na samotného hráče. Překonáte obtížnější pasáž s nemrtvými střelci z kuše, proběhnete uličkou plnou probodaných mrtvol, následuje chvilka oddychu? Ani omylem, spíš čekejte hrozivého obra s gigantickým sekáčkem a nával beznaděje. Pro smrt z jeho rukou si půjdete s již tolikrát skloňovanou odevzdaností.
zdroj:
tisková zpráva
Stoupni si jinak
Největší změnou v rámci soubojového systému je přítomnost battle artů, respektive postojů. K tomu je také nutno připočíst speciální útok, který má nově každá zbraň vlastní, a mezi jednotlivými kusy vybavení se diametrálně liší. Někdy se jedná o pár jiných úderů, jindy zas o jeden, ale o to mocnější. Jejich použití je omezené a nelze je odpalovat z krytu - správný timing je zde tedy důležitější než kdy jindy. Pokud vás totiž nepřítel svým útokem zachytí zrovna v momentě, kdy se chystáte použít battle art, se zlou se potážete a bude vás to stát minimálně srknutí z Estus flašky.
Hodina hraní bohužel neposkytla dost času k experimentování s vybavením a důkladnému vyzkoušení battle artů různých zbraní. Už nyní je ale jasné, že jejich správné ovládnutí bude nejen komplikované, ale hlavně naprosto klíčové zejména v PvP. Nedivil bych se, kdyby bylo možné PvE obsah takříkajíc umlátit s dostatečnou dávkou opatrnosti a dovednosti i základními útoky, ale troufám si tvrdit, že kdo nevěnuje dost času naučení se různých battle artů, jejich načasování a využívání, bude v soubojích s ostatními hráči bez šance.
zdroj:
tisková zpráva
Chtěl jsem být skeptický, chtěl jsem mít výtky, ale nakonec jsem poslušně zobal tvůrcům z ruky. Fenomenální atmosféra si mě podmanila, obtížné souboje vystřelily adrenalin do žil a při vítězství po řadě smrtí jsem málem poctil polské kolegy pohledem na můj oslavný tanec. Dark Souls III se hraje v detailech možná trochu jinak než předchozí díly, za což mohou hlavně zmiňované battle arty, ale filozofií a klíčovými aspekty hratelnosti zůstává předchůdcům zcela věrná. To ovšem není žádné velké překvapení. Pokud vás první díly neoslovily, Dark Souls III vás pravděpodobně opět nepřesvědčí, ale fanoušci ji téměř jistě budou milovat.
