K Days Gone jsem až magicky přitahován již od úplně prvního představení na E3 v roce 2016. Hra si mě tehdy získala běžně nejnudnějším prvkem, tedy zombíky. Jenže tady mi nepřišli vůbec nudní. Nešourali se šnečí rychlostí, jak tomu většinou bývá. Byly jich stovky a valili se jako stoletá voda. Představovali skutečnou hrozbu, kterou nevyřešíte baseballovou pálkou ani revolverem. A tohle pro mě největší lákadlo mě v hratelné ukázce díky bohu nezklamalo.
Kratičká část hry prezentovaná na stánku PlayStationu na E3 začala poměrně poklidným lootováním domů a vozidel, spojeným s vyhlídkovou jízdou na motorce. V jejím případě nehledejte ani náznak simulace – motorka se zmítá ze strany na stranu, pro smyk nejde daleko, ale zase nepůsobí jako z papíru a na její váhu si musíte chvíli zvykat. Já si zvyknout nestihl, takže vám teď nedokážu říct, zda vás pravděpodobně značná část hry za řídítky bude bavit, nebo trápit. Nestihl jsem si zvyknout, protože ukázka nenabízela moc prostoru k ježdění, ale spíš k plenění.
zdroj: Archiv
Jde to i potichu
Pokud se nachomýtnete ke skupince nepřátel, jejichž počet je menší než počet prstů na vaší ruce, pak nemusíte hned sahat po hlasité devastaci. Deacon je docela schopný tichošlápek a svou kudlu může nečekaně vrazit do zdravého krku člena fanatického gangu nebo hnijícího masa nepozorného zombíka. Obě formy života zkrátka vsází spíš na svůj zrak než sluch, a pokud jako já upřednostňujete postup s rozvahou, pak rozhodně dostanete příležitost.
Když se situace zvrtne (a ona se zvrtne), hlasitější prostředky vás mohou dostat z nenadálé šlamastyky. Od prken, basebalových pálek a trubek, přes kamení a Molotovovy koktejly, až k jednoručním i obouručím zbraním všeho druhu. Někdy ale nebudete mít na vybranou a budete chtě nechtě rovnou sahat po výbušné akci. To bylo ostatně hlavním předmětem hratelné ukázky – zlikvidovat celou hordu zombií, která si poklidně hověla ve výkopové jámě.
Zombie férovka
Mohli byste to zkusit tisíckrát, ale stovky krvelačných živých mrtvých zkrátka neustealthujete. Jakmile jedna lehne, ostatní na vás upřou svůj zrak a věřte mi, v tu chvíli prostě berete nohy na ramena. Zpočátku zkusíte vystřílet celý zásobník, abyste zjistili, že se vám podařilo položit takových 5 % nemrtváků. Takže se začnete pídit po dalších možnostech. Nabízí se zmiňované koktejly, granáty, všimnete si klasických červených sudů, příhodně zaparkované cisterny, úhledně nahromaděných klád…
A zombie padají jedna po druhé, zatímco ty zbylé se beze strachu valí dál směrem k vám. Musím říct, že splnit zadání tohoto úkolu není žádná hračka. Zombií je zkrátka strašně moc a s každým dalším rozstřeleným sudem jich padnou sotva desítky. A zastavit se můžete leda na pár vteřin.
Díky tomu jsem si užíval zběsilý úprk před svižnou hordou masa, které nevadí vůbec žádná překážka. Řeknete si, že na návěs kamionu nevylezou, jámu nepřeskočí, zeď nepřekonají. Ale obecně platí, že kam můžete vy, mohou i oni. A když se občas ohlédnete, abyste jim zase trochu ponížili stavy, naskytne se vám pohled na živoucí hrůzu, na kterou nechcete čekat, ale fascinuje vás. Když se včas nevzpamatujete a neutečete, čeká vás okamžitá smrt pod kupící se hromadou vzteklé hniloby.
For the horde!
Ze svých dojmů z hraní nedokážu posoudit hru jako celek. Nevím, jaké bude ježdění, jak otevřený svět vás čeká, jaké typy úkolů vám přistanou v deníčku, ani jaké jsou možnosti craftingu či tuningu. Ovšem jedno vím jistě. Days Gone vás v určitých pasážích nechá postupovat vaším oblíbeným způsobem, v jiné části vám třeba vezme možnost plížení, ale zase vás vyzve k předvedení jiné kreativity a nabídne náročnou výzvu. A valící se horda prostě vypadá skvěle, a stejně tak působí na vaši psychiku.
