Death to Spies 3 chce ukázat, jak vypadá pravá stealth akce
zdroj: tisková zpráva

Death to Spies 3 chce ukázat, jak vypadá pravá stealth akce

5. 9. 2011 18:14 | Dojmy z hraní | autor: Petr Poláček |

Dvoudílná série Death to Spies si v žánru stealth akcí drží stejné postavení, jako Red Orchestra mezi střílečkami. Získává příznivce tím, že si drží vysokou míru obtížnosti, vyplývající z příklonu k realismu, který jiné hry kvůli vyšší míře přístupnosti opustily. Herní prvky, na které tak v Hitman titulech narazíte jen při hraní na nejvyšší obtížnost, jsou pro Death to Spies hry základem hratelnosti. Připravovaný třetí díl na tom nic měnit nebude navzdory tomu, že jedním z cílů, které si tvůrci vytyčili, je dostat hru do zorného pole širší skupiny hráčů.

Zatímco první dva Death to Spies tituly se odehrávaly během 2. světové války, třetí díl se přesouvá do období studené války v 50. a 60. letech. Přesun v časoprostoru tvůrcům umožnil, aby každou z chystané desítky misí zasadili do jiné lokace v jiné části světa, čímž chtějí nabourat jistou monotónnost předchozích titulů. Za stejným účelem pak přistoupili k další radikální úpravě celého konceptu: místo jednoho agenta budete ovládat rovnou tři a celý systém bude fungovat stejně, jako v Trine nebo nesmrtelné klasice Lost Vikings. Každý z agentů umí něco a k dosažení cíle v každé úrovni bude třeba jejich činnost zkoordinovat.

Kapitán Semjon Strogov, kterého můžete znát z předchozích her, se třeba může jako jediný převlékat do uniforem a obecně oblečení zlikvidovaných nepřátel. Olga Godunova-Lopez je expertkou na přilákání pozornosti nepřátel, čehož mohou její dva kolegové využít k tomu, že se kolem zakecaného strážného nepozorovaně protáhnou do další lokace. Olga umí odstranit nepohodlnou stráž svojí velmi ostrou sponkou do vlasů, ale jako žena není schopná přenášet mrtvá těla. Posledním členem týmu je Viktor Kovalev, který do puntíku naplňuje definici tichošlápka, co v perfektním krytí tiše likviduje nepřátele na dálku nebo v přítmí.

zdroj: Archiv

Ghost of Moscow: Death to Spies berou tvůrci jako jistý restart celé série, ale rozhodně z toho nechtějí dělat bondovku, jak by přesun do období studené války naznačoval. Obtížnost lze i v průběhu misí měnit a na nižších stupních bude hra tolerovat přešlapy, které by v předchozích hrách nemilosrdně trestala. Pro vyšší stupně obtížnosti ale pořád platí, že chyby nebudou přípustné vůbec.

Rozezní se alarm? Konec mise. Stráže objeví mrtvolu kolegy? Konec mise. Oblékly jste Strogova do uniformy příliš vysoce postaveného ofícíra, jehož přítomnost na daném místě nedává smysl? Konec mise. Zůstala na převleku krvavá stopa? Konec mise. Uvidí vás třeba uklízečka na místě, kde byste neměl být? Znervózní, nahlásí to a..konec mise. Těch podmínek je samozřejmě mnohem více, a když k tomu všemu přidáte fakt, že musíte ovládat a koordinovat činnost tří postav, rázem je jasné, že třetí Death to Spies nic neulehčuje, nepodbízí se novým hráčům, ale právě naopak – šroubuje komplexnost konceptu do maximální možné míry.

K tomu, aby to celé nakonec fungovalo, si však tvůrci museli nejdříve přiznat, že jakkoli byly předchozí hry poměrně úspěšné a v jistých hráčských kruzích oslavované za svůj spartánský přístup, byly rovněž plné nelogických a nepříjemných chyb. Kritéria, za kterých nastal konec mise, byla často nejednoznačná, což platilo i o cílech misí – hlavních i vedlejších. Jinak řečeno, úspěch se v prvních dvou hrách často dostavil až po únavném zkoušení všech možných variant. Tomuto se dle svých slov chtějí vývojáři vyhnout, proto v jednotlivých úrovních připravili mnohem více variant, jak k řešení úkolu přistoupit a zaměřili se na to, aby všechny byly z pohledu hráče logické.

V ukázce z mise v americkém Miami tak můžete dlouho a potichu likvidovat stráže a ostatní personál jednoho po druhém s pomocí Viktora, ale možná by bylo lepší, aby Olga zaměstnala člověka u dveří, Strogov se prosmýkl dovnitř, otevřel v minihře zámek a v další minihře pak odpojil alarm. Osazenstvo infiltrovaného objektu nic netuší a je snazší se dostat dovnitř a splnit cíl.

Pomůcek k dosažení cíle budou mít všichni tři agenti celou řadu a detaily, jakými se tvůrci zabývají, jsou často až obskurní. Přesto i oni museli učinit několik ústupků, aby převážila hratelnost nad slepou oddaností realismu. Agenti mají speciální vizi, díky níž třeba zjistí, kam lze uložit uspané či mrtvé tělo nepřítele. K dispozici budou mít také mapku s vyznačeným pohybem stráží, kterou by jim mohl závidět i Harry Potter. To proto, abyste mohli do mapy zírat i několik minut a zjistili, jak se pohybují stráže, jestli chodí pořád po té samé trase, nebo ji mění, a jaký v tom je systém.

I s těmito úlevami však pořád platí, že Ghost of Moscow bude na dnešní poměry hodně hardcore titul, kterému nijak neublíží ani fakt, že krom PC vyjde začátkem příštího roku i na X360. Uvidíme, jestli si s sebou na světlo světa přinese klasické neduhy ruských her (zabugovanost, nedodělanost, zmatenost konceptu), nebo se poučí z předchozích chyb a tentokrát se jim vyhne.

Nejnovější články