Mladistvý stařík
Je tomu už skoro 20 let od vydání původních Desperados: Wanted Dead or Alive, které hernímu světu představily mazáckého kovboje Johna Coopera, mezi jehož nejlepší kamarády patří doktor McCoy, sličná Kate O’Hara a vrhací nůž. Třetí díl v sobě geny tohohle staříka nezapře – vaším základním úkolem je opět kličkování přesilou nepřátel tak, aby vás nikdo neviděl, a postupná proměna armády padouchů v hromadu mrtvol ve křoví. Prostě Commandos na Divokém západě.
Ovšem v případě Desperados 3 spíš Shadow Tactics na Divokém západě. Vývoje se ujalo studio Mimimi, autoři překvapivého strategického hitu, který jsme vyhlásili nejlepší strategií roku 2016. Vývojáři z Mimimi tehdy naprosto brilantně updatovali zastaralý žánr spoustou skvělých herních prvků, které hraní zpříjemnily, ale rozhodně netrivializovaly. A tyto prvky hlásí návrat.
Fanoušky starých Desperados (a Commandos) určitě překvapí, že teď naprosto přesně vidíte, koho ještě zburcuje hluk výstřelu nebo jak daleko Cooper dohodí svým nožem. Je možné plánovat simultánní akce pomocí mocného režimu pauzy, který některé složitější situace promění v kovbojské šachy. A graficky vše vypadá výtečně.
zdroj: Archiv
Pět statečných
Desperados si toho od Shadow Tactics vypůjčují opravdu hodně, včetně tří různých tříd nepřátel, z nichž někteří zareagují na pokusy o odlákání, jiní zůstanou na svých místech a ty nejsilnější, v minulé hře samuraje, v téhle bandity s dlouhým kabátem, dokonce většina hrdinů ani nemůže zabít jedinou ranou a je potřeba se na ně spiknout ve více lidech.
I schopnosti jednotlivých hrdinů jsou si vlastně docela podobné. Máte k dispozici pět členů týmu, i když jen málo misí vám umožní ovládat všechny najednou. Někdo je vhodnější pro likvidaci nepřátel na blízko, někdo efektivněji nosí mrtvoly, další si umí poradit s padouchy na extrémní vzdálenost nebo je šikovně odlákat.
A opět si musíte dobře rozmyslet, kdy koho použijete, protože skrz některé zapeklité lokace existuje jen hrstka „správných“ postupů a jenom s Cooperem a McCoyem prostě neuspějete – potřebujete třeba Kate a její schopnost odlákat padouchy na neomezeně dlouhou dobu. Není to tedy zdaleka takový sandbox jako Commandos 2, kde více méně všechno zvládnete třeba jenom s potápěčem, bude-li se vám chtít.
Vzhůru do saloonu
Co je oproti Shadow Tactics naopak nového? Z map, které jsem zatím viděl, mám pocit, že vertikalita bude hrát o něco menší roli než v Japonsku, kde se přeci jen velký počet konfrontací odehrával na střechách pagod a váš nindža svými skoky z výšky leckdy připomínal Ezia Auditore.
Naopak výraznější roli dostávají interiéry – nejde o zcela separátní lokace jako v Commandos 2, ale o oblasti organicky začleněné do terénu, což někdy může být mírně dezorientující a upřímně se mi líp hraje ve venkovních oblastech, kde nemusím hrát s tak přiblíženou kamerou, ale různé saloony a jižanské haciendy přesto příjemně ozvláštňují průchod úrovněmi.
Výborný je taky fakt, že hra maličko zhitmanovatěla. Obří šutry jste na nepřátele mohli shazovat i posledně, ale promyšlené vraždičky, jako když svému cíli otrávíte barel od whiskey a pak jen spokojeně sledujete, jak se svíjí ve smrtelných křečích, jsou zkrátka rozkošné.
A protože jsme na Divokém západě, samozřejmě občas promluví místo nožů kolty. Střílí se tady rozhodně víc než ve feudálním Japonsku, ale taky rozhodně míň než v původních Desperados. V jedničce kulky létaly vzduchem v jednom kuse a hra občas uměla být dost akční. Ve trojce se otevřený boj proti agresivní přesile nevyplácí, ale občas je vhodné zorganizovat malé přepadeníčko, při němž všechny vaše postavy vypálí najednou a během vteřiny složí šest nic netušících borců najednou.
Paní čarovná
Nejvíc ze všeho se ale těším na to, až si víc pohraju s Isabellou Moreau. Častěji jsem sice používal druhou novou postavu, trapera Hectora, protože umí jednou ranou sekery zabít i dlouhokabátníky, ale Isabelle je každopádně zajímavější. To proto, že jde o voodoo čarodějnici.
Podívejte, mně je to taky trochu divné: co dělá na jinak poměrně realistickém Divokém západě temná kouzelnice importovaná odněkud z Dishonored? Příběhově vzato je to jediné ozubené kolečko, které mi přijde poněkud narezlé. Ale milá paní Moreau to stoprocentně vynahrazuje tím, jak ozvláštňuje hratelnost.
Umí totiž zcela šílené věci. Dokáže například na nekonečně dlouho ovládnout mysl některého z nepřátel a přinutit ho dělat… cokoliv, včetně střílení po vlastních mužích.
Není to tak přesílená schopnost, jak by se mohlo zdát, poněvadž pokud ovládnutý strážný před svými kolegy udělá cokoliv podezřelého, a do toho se počítá i míření na jednoho z kamarádů, bude okamžitě a bez cavyků odprásknut.
I tak to ovšem je nesmírně mocná zbraň ve vašem strategickém arzenálu, stejně jako magické propojení dvou padouchů. Co se stane jednomu, stane se i druhému. Jeden z nich se nachází na nedostupném místě a vy nevíte, jak na něj? Prostě ho propojte s ubožákem, co se chodí každou chvíli vyčůrat do křoví, v němž už číhá lehce znechucená Isabelle. Jedno malé říznutí srpem protne dvě krční tepny najednou.
zdroj: Archiv
Léto s kovbojem
Desperados 3 toho oproti Shadow Tactics co do mechanik skutečně nenabízejí mnoho nového, ale ono vlastně nebylo zas tak moc co vylepšovat, takže tahle transformace samurajů v kovboje je naprosto uspokojující a bavila mě každou minutou víc a víc s tím, jak se zvyšovala obtížnost.
Jedinou kaňkou je tak pokračující absence kooperativního multiplayeru, který se do tohohle žánru nesmírně hodí. Ale jinak třetí Desperáti už teď, ve fázi bety, působí jako kompletní a komplexní hra. V létě letošního roku se milerád vypravím na Divoký západ a mám tušení, že tam strávím víc času než v Red Dead Redemption 2.
