V těch jsem se v demu na Gamescomu pohyboval s Nerem a ke cti vývojářům je nutno dodat, že si divokou akci neschovávali až na konec. Sotva jsem si tak osahal naprosté základy ovládání, vrhla se na mě první partička nepřátel. Jádro akce tady sotva někoho překvapí, tudíž netrvalo dlouho a s nepřáteli jsem žongloval stejně jako se schopnostmi.

Jako Nero jsem měl k dispozici meč, pistoli, robotickou ruku, skákání i přitahovací hák. S jeho pomocí se můžete přitahovat od jednoho nepřítele k druhému a udržovat komba, tempo i váš tep na vysokých úrovních. Ovládání mi za tu krátkou dobu přirozeně nestihlo přejít do rukou, ale ke konci dema jsem už alespoň jakž takž zvládal udržovat Nera v neustálém kolotoči útoků.

zdroj: tisková zpráva

A i když byla moje komba většinou neohrabaná a do elegance známé z videí měla hodně daleko, připadal jsem si už takhle na začátku děsně cool. Asi tak, jako si připadá sám Nero, když mezi sekáním démonů v dialogové přestřelce odsekává desítky metrů velkému bossovi.

Dynamika soubojů, dobře známá z předchozích dílů série, v Devil May Cry 5 nechybí a pořád spolehlivě funguje. K nepříteli se tak přiblížíte, začnete ho rubat mečem, vyhodíte si ho do vzduchu, tam ho rozsekáte, ještě ze vzduchu vystřelíte pistolí na dalšího nepřítele, přitáhnete se k němu, začnete ho sekat... Lahoda.

Popravdě se vyloženě těším až budu mít u plné verze dostatek času na perfektní zvládnutí ovládání, všech pohybů i triků a rozjedu mezi nepřáteli smrtící balet meče a kulek. Nezanedbatelným prvkem dema a jeho soubojů byly i speciální robotické rukavice, každá s trochu jinými schopnostmi a každá užitečná ve chvílích, kdy šlo do tuhého.

zdroj: Archiv

Rukavic, respektive jejich schopností, ovšem nemáte neomezeně a ani se vám během soubojů či mimo ně nedoplňují. Jen se tak povalují po prostředí a čekají až je najdete. Je otázkou, jak tohle tvůrci vyladí v plné hře, ovšem v demu o ně nouze nebyla a já tak častoval nepřátele silným elektrickým výbojem každou chvíli.

Při správném balancu ve finální verzi hry by tak mohly robotické rukavice působit jako příjemné zpestření a dočasné rozšíření bojových pohybů Nera. Ty jsou stylové samy o sobě a rukavice tomu přidává ještě další vrstvu. Stylovost pak posouvá nahoru i správně energická hudba, která vás motivuje k ještě lepším výkonům.

Jakkoliv mi zatím nestárnoucí systém soubojů přišel povedený a hlavně zábavný, do očí mě praštily jiné věci. Například triviální design některých „puzzlů“, který jako by se sem propadl z minulých generací konzolí – od hry vycházející v roce 2019 bych čekal přeci jen něco modernějšího než nudné otevření dveří pomocí předmětu, který se očividně válí hned za rohem.

zdroj: tisková zpráva

Navíc tu nejsme v otevřeném světě, tudíž nelze zabloudit, není kde jinde hledat. Nakonec může jít ale pořád jen o drobnost a těžko podle jedné pasáže v ani ne půlhodinovém demu soudit finální design úrovní. Stejně tak nechci soudit ani kameru, se kterou jsem místy nebyl kamarád. Možná to byl problém hry, možná to byl problém můj, když mi ovládání nepřešlo za tu chvilku do krve.

Ve finále na mě Devil May Cry 5 nepůsobil nijak objevně, ale kdybych ho měl definovat jedním slovem, použil bych hezké nečeské „cool“. Cool totiž byly souboje s běžnými nepřáteli, souboje s bossem, všechny schopnosti, hudba, styl i Nero. Celé to mělo navíc správný švih a tak intenzivní tah kupředu, že mi celé demo uteklo ze všech hratelných ukázek na Gamescomu asi nejrychleji a já pak jen hladově zíral na nápis Thank you for Playing a chtěl jsem další nášup.