Válka po drátě
V Radio Commanderu si zahrajete na vojenského důstojníka, který řídí vysílačkou akce ve vietnamské válce z druhé poloviny šedesátých let. Na samotné bojiště se nepodíváte, stvoříte si ho v mapě, kterou rozprostřete po pracovním stole, budete usrkávat VAT 69 a zpoza namodralého obláčku kouře plnit popelník.
Velet armádě jen po vysílačce prověří vaši intuici, taktické schopnosti, důvtip a rychlé rozhodování. Je to něco, co si v jiných hrách nevyzkoušíte a až na dílčí mrzutosti to opravdu stojí za to. Koordinace vojenských akcí chce cvik, jelikož do terénu opravdu nevkročíte, ale to už patří k profesi. Důstojníci z válečných stanů umírají většinou až sešlostí věkem – vždyť někdo ta jatka řídit musí.
Ač se to nezdá, role velitele v zázemí není procházka rýžový polem. Hra je naplněna rozhodováním, které budete činit obvykle pod tlakem, a často vás při riskování dožene tíha odpovědnosti. Když se válka nedaří, jsou z reproduktoru slyšet jen nadávky a smrtelný křik podřízených, a to je pro „Tátu medvěda“, jak zní vaše kódové označení, vždy ten nejděsivější a nejpotupnější scénář.
zdroj: Archiv
Střet s povstalci
Běžné zprávy z fronty mohou vypadat například takto: na Kótě 66 došlo ke střetu s Vietkongem a zasahující rota C utrpěla ztráty. Nutno povolat posily, které by zlomily nepřátelský odpor a zajistily transport raněných a padlých. Ke kopci se již blíží pozemní jednotky čety Alfa, zatímco Bravo se veze na palubě vrtulníku. Co dál? To už je na vás. Hlavně všechno nezbabrat hned na začátku.
Skupiny vojáků čekají na instrukce, ale abyste mohli správně rozhodovat, musíte z jejich průběžných hlášení dokonale ilustrovat situaci na bojišti. Do mapy můžete kreslit, můžete psát, jenom listy netrhat. Každopádně brzy zjistíte, že naplánovat postup není vůbec jednoduché, minimálně ne tak, aby se z rákosí neozývalo chichotání nepřátel.
Nakonec může kvůli vám na kopci ležet ještě více mrtvých a je nutné se smířit s tím, že se to na počátku důstojnické kariéry stane každému. Válku si musíte jen představovat, což je kouzlo hry i určitá potíž a nezastírám, že první pokus o zajištění kopce dopadl bídně. Akce se neúměrně protáhla, nechal jsem všechny tři skupiny napospas vietnamské noci a Vietkong pod rouškou tmy udeřil v typicky zákeřném stylu.
Důstojník, ten tvrdej chleba má
Jelikož je v Radio Commanderu každá akce řízená na dálku, budete ze svého stanu přijímat hlášení od jednotek v poli o jejich pozici, zdraví, morálce a možném kontaktu s nepřítelem a na tomto základě vymýšlet další postup a velet k pohybu, útoku, obraně či vzájemné podpoře. Ovládání hry je poměrně jednoduché. Veškeré povely, ať už jde o pouhá hlášení, nebo přímé rozkazy, se rozdávají klávesovými zkratkami, které vcelku rychle přejdou do krve.
Hra si zakládá na syrové atmosféře a realističnosti, čemuž odpovídá i její obtížnost. Spousta omylů a přehmatů je nicméně výsledkem také ne zcela dokonale zpracovaného konceptu velení, protože jednotky mají sklon slepě poslouchat rozkazy a plnit je bez vlastního uvažování. Většinou nejsou schopny samy vyhodnocovat situaci v širších souvislostech, nad čímž by se autoři ze Serious Sim ještě měli zamyslet.
Například se občas stane, že po zadání waypointu téměř okamžitě narazíte na odpor, o kterém muži v poli měli nejspíš vědět už předtím. Umělé inteligenci zkrátka chybí samostatnost, a naopak veliteli obecnější sada rozkazů ve smyslu „rekognoskuj terén v daném perimetru“ nebo „stopuj nepřítele, kterého zahlédneš“. Nejsou to možná povely, které by odpovídaly skutečné válečné taktice, ale do hry by se hodily. Bez nich je zatím Radio Commander v některých ohledech až příliš hardcore.
Únava z války
Hrou se jako tenká červená linie vine znechucenost z války. Vietnam, to je vedro, téměř stoprocentní vlhkost a nepřehledná džungle, ve které vám kromě Vietkongu půjdou po krku jedovatí hadi, pavouci a další verbež. Celá země vás chce vidět mrtvé.
Není divu, že si vojáci tu a tam neodpustí jízlivý komentář k „vývozu demokracie“ a povzdechnou si, jak zbytečná a nesmyslná je každá válka, která se vede daleko od domova. Příběh hry odkrývá známou depresi z vietnamské katastrofy, která politicky otřásla květinovou Amerikou. Tuto atmosféru ve hře šperkují nejen dialogy, ale také autentický obrazový materiál.
Ještě přidat
V naší testovací verzi dosud nebyla přístupná hlavní herní kampaň. Vybrat jsme si mohli jen z několika málo samostatných misí, ačkoliv i ty působily sympaticky různorodě a vzhledem ke svobodnému způsobu rozhodování i nepředvídatelně.
Jednotlivé úkoly se liší v čase i náročnosti, od jednoduchých průzkumných pokusů, kdy je střet s nepřítelem víceméně otázkou nešťastné náhody, až po komplikované zásahy, v nichž operuje několik jednotek najednou, jak pozemních, tak vzdušných, a vzájemně se musejí doplňovat. Organizuje se dokonce i evakuace, pokud se věci vůbec nevyvíjejí podle plánu.
Zvykne-li si člověk na určitá úskalí velení, zdá se být Radio Commander příjemně komplexní a motivující hra, ve které si válku musíte umět představit a podle toho ji pak vést. To je výzva, kterou bychom na podzim neměli odmítnout, zvlášť pokud autoři dodrží slib a dodají kompletních devět misí do hlavní kampaně, patnáct různých jednotek a údajně víc než šest stovek dialogů mezi velitelem a jeho chlapci. V kompletním balení by Radio Commander mohl být opravdu dobrá hra.
