V krátké prezentaci nám kreativní ředitel Paul Sage a výkonný producent Chris Brock udělali exkurzi do historie značky (se zajímavým údajem 48 milionů prodaných kusů v rámci značky), krátce představili premisu třetího dílu a shrnuli, o čem že Borderlands vlastně jsou. (Pokud potřebujete malé osvěžení: Borderlands jsou looter shooter, který klade důraz nejen na hratelnost, ale i na příběh, a prosluly zejména jako excelentní kooperativní hra.) Pak už jsme ale rozsazeni k počítačům a můžeme začít hrát.
Několikahodinový preview hry je rozdělen na dvě části. V první – delší – je obsažen samotný začátek, v druhé poskočíme v kampani kupředu a s postavami na 22. levelu si zkusíme kooperativní hraní. Už během prezentace jsme se dozvěděli, že pro první část bude předvybrána postava FL4K, kterou vývojáři v té době ještě plně neodhalili.
Zlato, jsem doma!
Naskočit do Borderlands 3 je opravdu jako vrátit se po dlouhé době domů. Vždyť mezi dvojkou a trojkou zeje předlouhých 7 let! Ale tady nejsou žádné nánosy prachu a zatuchlý vzduch, všechno je svěží, čisté. A já si oddychla, protože v tohle jsem doufala. Tím nechci říct, že by v Borderlands 3 žádné změny nebyly, jedná se ale každým coulem o evoluci, nikoliv revoluci.
Opět začínáte po boku chronicky otravného robota Claptrapa, kterého záhy musíte tahat z loje. Od první chvíle je jasné, že Borderlands zůstal typický humor, který má Gearbox zkrátka v malíku. Zvlášť dobře tohle vyniká při vzpomínce na Pre-Sequel, kde mi přišel příliš křečovitý a nucený.
Borderlands 3 hází hlášky s lehkostí a nonšalancí. Jen tak, mezi řečí, kde si jich méně pozorný hráč v některých případech ani nemusí všimnout (a v jiných případech se nedají minout). Prakticky všechno je nějakým způsobem uhozené, jindy více a jindy méně, ale nikdy, ani na okamžik, nemusíte váhat, v jaké hře se nacházíte.
Příběh, z toho, co jsem viděla, mi připomněl druhý díl, ale nikoliv formou kopírování, jako spíš celkového pojetí. Nečekejte žádné hlubokomyslné bádání o smyslu bytí, ale rozhodně se nezdálo, že by vás po příběhové stránce měla hra nudit nebo byste neměli žádnou motivaci jít dál a zlým dvojčatům nakopat zadky.
V několika málo vedlejších misích se ale ukázaly i typické nedostatky. Fetch mise s cíli na opačných koncích rozlehlé mapy (která je teď trojrozměrná) a v jednom případě i dost zbytečný backtracking trochu kazily celkový dojem. Ten pak ještě „nakoplo“ i staré známé mizerné ovládání aut, které má na gamepadu namapované zatáčení a plyn/brzdu na jediném analogu. Je fascinující, že Gearbox za deset let od první hry nevymyslel použitelné ovládání dopravních prostředků.
Vyjma výše zmíněného na mě hratelnost působila velice dobře. Pohyb je přirozený a svižný, teď navíc obohacený o „sklouznutí“, které vám v perných chvílích může zachránit život. Střílení je skvělé a chyby během hry přisuzuji vlastnímu nezvyku hrát FPS na gamepadu. Zbraně se nechovají uniformě, některé opravdu solidně „kopou“ a některé vyvažují sílu zbraně nutností nabíjet každou střelu. Snaha o maximální variabilitu je během hraní patrná téměř všude.
Zbraně mají nově alternativní režim střelby, který je podstatnější, než by se mohlo zdát. Gearbox šlápl i do designu a typů nepřátel, s už okoukaným prostředím Pandory se vypořádal přesunem do vesmíru a na několik nových planet (jejich přesný počet ovšem Brock nechtěl prozradit).
Oprašoval se i systém skillů. Zatímco v prvních dvou hrách jste měli pouze jednu zvláštní schopnost vázanou na klávesu, tady máte na výběr hned ze tří. Stromy schopností jsou ještě dále rozšířené a z celého systému jsem měla příjemný pocit nových možností a většího přizpůsobení postavy svému hernímu stylu.
Z prezentací a trailerů působí Borderlands jako obrovská hra, ale z rozhovoru vyplynulo, že jak příběhová linka, tak probíhání vedlejších misí by měly být co do délky srovnatelné s druhým dílem. How Long To Beat uvádí pro dvojku zhruba 30 hodin příběhu a kolem 50 hodin s vedlejšími misemi, Brock pro třetí díl uvedl 25 a 50 hodin. Borderlands ale vždycky měly velkou výhodu ve znovuhratelnosti a z toho, co jsem ze hry viděla, je ve trojce tento aspekt ještě posílený.
zdroj: Archiv
Žádný next-gen
Na první dobrou vás hra vizuálně neuchvátí. Nejedná se o grafické orgie v technologickém smyslu, ale to asi nikoho nepřekvapí. Borderlands už od prvního dílu hrají na originální stylizaci a spíše výtvarnou unikátnost. Přesto si lze všimnout pokročilé práce s částicovými efekty, větší interaktivity prostředí a samozřejmě kvalitnějších textur. Obecně se tedy dá říci, že co do technické stránky nové Borderlands neurazí ani nenadchnou.
V krátkém rozhovoru, který jsem vedla s Chrisem Brockem, jsem se mimo jiné ptala, jak dlouho trval vlastní vývoj Borderlands 3, protože od druhého dílu jsme tady měli pár her vyvíjených jinými studii (Pre-Sequel a Tales from the Borderlands), zatímco Gearbox se věnoval jiným projektům. Brock připustil, že zatímco oficiální údaj zní tři roky, ve skutečnosti na hře dělali ještě o rok déle. Ten ovšem byli nuceni odepsat kvůli přechodu na jiný engine. Přesto je zajímavé, že si Gearbox dal po druhém dílu tříletou pauzu, než vůbec začal pracovat na pokračování.
Brock zmínil i vývoj, kterým si žánr looter shooterů prošel v oněch sedmi letech, které od sebe dělí Borderlands 2 a 3: „Samozřejmě jsme sledovali, kudy se žánr ubírá, ale nejen náš vlastní – obecně dobré střílečky. Takže kromě her jako The Division nebo Destiny, které mají skvělé herní mechaniky, jsme například čerpali i z Apex Legends nebo Titanfallu. Když jsme v roce 2012 vydali Borderlands 2, lidé od střílečky čekali zkrátka jiné věci než dnes, takže jsme se s třetím dílem museli přizpůsobit.“
Jmenovitě srovnání s The Division a Destiny jsem pro tuto otázku zvolila i z jiného důvodu, a tím je online aspekt zmiňovaných her. Brock připustil, že nad touto otázkou v Gearboxu přemýšleli, ale nakonec cestu „více onlinové hry“ zavrhli kvůli jednomu z hlavních pilířů Borderlands: příběhové kampani. „Věříme, že právě silné zaměření na příběhovou kampaň je jedním ze zásadních prvků, které Borderlands odlišují od ostatních looter shooterů.“ Jeho slova nakonec potvrzuje i přítomnost plnohodnotného singleplayeru.
Ovšem v rozhovoru jsem se nevyhnula ani ožehavé otázce mikrotransakcí, o kterých se Brock zmínil v rozhovoru několik měsíců zpátky. V Borderlands 2 sice mikrotransakce nebyly, ovšem spíše z důvodu, že v té době je prakticky nikdo neznal. Mohli jste si ale za pár dolarů koupit mikroDLC s kosmetickými prvky, nabízela se tedy možnost toto upravit právě do mikrostransakcí. Brock ovšem tento model v rozhovoru odmítl s tím, že samozřejmě chystají plnohodnotná DLC stejně jako u předchozích dílů, ale neplánují kosmetická mikroDLC, natož nějaké pay-to-win záležitosti nebo osekávání hry a prodej jejích částí samostatně. „Zkrátka, Borderlands 3 není tenhle typ hry a my z ní nic podobného ani dělat nechceme.“
Čtyři z tanku a pes
Už od prvního dílu Borderlands platí za jedny z nejlepších kooperativních her a v Gearboxu to samozřejmě dobře vědí. I ve třetím díle tedy můžete čekat split-screen pro dva hráče a online kooperaci až pro čtyři. Já jsem hrála s jedním spoluhráčem a opět se ukazuje, že nechat věci při starém někdy není na škodu. Hra byla perfektně plynulá, ani jednou nedošlo k výpadku nebo lagu. A hratelnost? Skvělá!
Protože v této části preview jsme si mohli vybrat postavu dle uvážení, zvolila jsem Moze. Malá slečna s velkým robotem v některých ohledech připomíná Mechromancera z druhého dílu, ale opravdu spíše jen koncepčně. Tady si Moze do robota sama vleze a na bitevním poli rozpoutá to pravé peklo, ať už granátomety, raketami, nebo třeba fúzními děly.
Můj spoluhráč si vybral Amaru, která je, podobně jako Lilith nebo Maya, obdařena jakousi vesmírnou magií. I ve dvou hráčích jsme nepřátelským územím procházeli jako nůž máslem a jedinou komplikaci představovala občasná nepřehlednost situace kvůli přehršli grafických efektů pro střelbu i výbuchy. Nikdy to ale nepřešlo ve frustraci, naopak tyto prvky spíše bavily, protože přidávají na přepálenosti celé hry. Hratelné postavy se navíc dobře doplňují, což znamená další body pro znovuhratelnost. Je velmi pravděpodobné, že si budete chtít hru vyzkoušet za víc než jednu postavu, a pokud se vás na kooperaci sejde víc, o zábavu bude tuplem postaráno.
Ani kooperaci se ale nevyhnuly nějaké ty změny. Tou asi největší a nejvítanější je už dlouho avizované instancování lootu. V druhém díle se velice často stávalo, že postava, byť o level nižší, dostávala vybavení, které nemohla použít. S tím by teď měl být konec. Je to další krok k tomu, aby si hra ve všech případech udržela správné tempo a motivovala hráče jít dál. Beze strachu, že mu vypadne nějaký skvělý kvér, který ale bude muset další hodinu sušit v inventáři, protože mu na něj chybí půl levelu.
Ta správná míra chaosu
Pokud bych měla hru hodnotit na základě oněch pěti odehraných hodin ve dvou různých fázích hry, vychází mi, že se máme rozhodně na co těšit. Borderlands 3 si berou to dobré ze svých předchůdců a přidávají další porci vylepšení. Někdy malých, někdy velkých, ale vždy příjemných.
Nebylo, není a nebude to bez chybiček, ale pokud vás předchozí díly bavily nebo „jen“ hledáte skvělou kooperativní střílečku, která vám na tváři vykouzlí maniakální úsměv, Borderlands 3 byste rozhodně neměli minout.
