Dojmy: Urtuk: The Desolation ukojí váš hlad po obtížné, svobodné strategii
zdroj: tisková zpráva

Dojmy: Urtuk: The Desolation ukojí váš hlad po obtížné, svobodné strategii

2. 3. 2020 17:45 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Šindelář |

Urtuk vás uvede do děje zhruba tímto scénářem: Jste vězeň. Někdo vás vysvobodil. Snažíte se utéct. Chytili vás. Musíte bojovat. Zvítězíte. Utíkáte dál. A samozřejmě bojujete dál. Sice okamžitě poznáte, že se pořád ještě jedná o early access a dojem z hraní je hodně omezený, ale ono to vlastně ani moc nevadí. Hned vám vysvětlím, proč.

Neznalost omlouvá?

Urtuk: The Desolation je tahová strategie s prvky RPG skládající se ze dvou různých tahových sfér. Tou první je klasický tahový soubojový systém, v němž na hexových polích soupeříte se svými soky. V druhé sféře se pohybujete po světové mapě, svou družinu posouváte od bodu k bodu a hledáte dobrodružství.

A u té družiny se rovnou na chvíli zastavíme. Na začátku jsem psal, že Urtuk působí omezeným dojmem, čestnou výjimku ale tvoří právě vaši parťáci. Na výběr máte ze široké palety povolání. Jmenujme například priesta, berserkra, huntera nebo assassina.

Vaše základní skupina čítá tři bojovníky, přičemž můžete klidně hrát za tři kněze. Nedoporučuji. Každému z nich můžete dále zvolit do začátku dva předměty, jejichž popsané účinky vám v některých případech bohužel nic moc neřeknou.

A to je obecně problémem celého Urtuku. Při hře na vás sice občas vyskočí nějaký průvodce, který vám poskytne určité informace, ale o spoustě herních elementů se nedozvíte vůbec nic. Například na světové mapě máte jakési ukazatele, o nichž nemáte nejmenší tušení, jak fungují a k čemu vlastně vůbec jsou.

Nutno uznat, že to nijak zvlášť neovlivní způsob, jakým budete hrát, protože se jedná o spíše doplňkové prvky. Navíc postupným hraním zhruba zjistíte, co k čemu slouží. Ale aspoň nějaká výuka by tedy rozhodně neuškodila.

zdroj: Vlastní

Ztraceni

Podobně ztraceni zpočátku budete v organizaci své skupiny. Ta se může z původních tří členů dále rozrůstat a do boje jich můžete nasadit maximálně šest. Je tu jakýsi inventář, každý člen týmu může nést určité vybavení. Dále máte možnost zničení předmětu výměnou za herní měnu. K čemu ta slouží, ale vůbec netušíte.

Z krve a masa se dá vytvářet medicína, která pomáhá uzdravovat vaše raněné. Funguje tu vysílání na mise. Dále přidáváte bojovníkům body do síly, vitality, hbitosti nebo koncentrace. A dohromady vzniká zdrcující pocit, že vůbec nevíte, co se děje. Mírně zmateni tedy po pár hodinách uložíte a ukončíte hru, abyste druhý den zjistili, že nemůžete načíst pozici.

Chápu snahu tvůrců vydávat hry v předběžném přístupu. Dnes je to, hlavně u menších studií nebo jednotlivců, takřka podmínkou – komunita pomůže s testováním, vyladí se chyby, zohlední se zpětná vazba. Ovšem rozbitý loading je skoro neodpustitelná technická katastrofa. Naštěstí šlo v mém případě o zatím jediný případ a od té doby vše běží v pořádku.

Srandovně působí dialogy před bitvou, kdy téměř každá postava deklamuje to samé. Je jedno, koho zachraňujete, všichni vás o pomoc žádají stejně. Na dialozích tahle hra ale úplně nestojí, takže jí to pojďme prominout.

A pojďme ji také za něco pochválit, konkrétně za audiovizuál. Hudba je příjemně atmosférická a hra už teď vypadá velice dobře, pokud vám tedy sedne malovaný styl. Je otázka, zda je vhodný pro postapo, ale za mě je to rozhodně v pořádku.

Karta se obrací

Možná si teď kladete otázku: „Proč nahoře tvrdil, že ta hra za něco stojí, když ji jenom kritizuje?“ Nedivím se vám, chyb je ve hře opravdu dost. Věřte ale, že i přes všechny nedostatky Urtuk stojí za to, protože se už teď hraje výborně a přináší zajímavé mechaniky a inovace, díky nimž se ještě zvyšuje jeho potenciál.

Především máte k dispozici vždy dost veliké bojiště na to, abyste vyždímali své strategické dovednosti skutečně až na dřeň. Pokud tedy poslechnete následující radu: nehrajte na lehkou obtížnost. Lehká obtížnost není lehká, ale primitivní.

Na vyšších obtížnostech ovšem bojování umí být slušný hlavolam. Velice se mi líbí už možnost základního rozestavení jednotek. Ve většině her máte dvě, tři řady, kam své jednotky můžete umístit. Ale Urtuk vás absolutně nehodlá omezovat.

Často se na vás nepřátelé vyřítí ze dvou stran – anebo naopak zkusíte vy do kleští sevřít je. Myslete také na topografické detaily: pokud se nacházíte výše než nepřítel, máte větší šanci jej zasáhnout. Na mapách jsou umístěny různé barikády, hexy, které zpomalují váš pohyb, propasti, do kterých můžete někoho shodit, případně tam být shozeni. Bitvu můžete vyhrát nebo prohrát, ještě než začne.

A jakmile zazvoní meče, musíte přemýšlet nad tahy a vhodně manipulovat se svými pohůnky. Samozřejmě tak, abyste využili jejich silné stránky a eliminovali jejich slabiny. Například priest používá schopnosti za cenu investovaných životů, musí se tedy držet spíše vzadu a plnit roli podpory. Naproti tomu berserkr je často v první linii, kde nejvíc uplatní svoje vysoké poškození.

zdroj: Archiv

Vstříc světlým zítřkům

Zajímavě se zde pracuje také se smrtí v boji. Pokud některá z vašich postav padne, nezemře permanentně, jen utrpí zranění, které je třeba během hraní na světové mapě vyléčit. Druhá případná smrt je už ale trvalá a o člena party přicházíte. Pokud dvakrát skoná hlavní hrdina, končí celá hra.

Další zajímavou mechanikou je extrahování materiálů z mrtvých těl. Vždy dostanete na výběr určitou kořist, předměty ale stojí určitý počet životní esence. Je tak třeba kalkulovat, co si vezmete, a co necháte na místě.

Jako dobře odvedenou práci hodnotím portfolio nepřátel. Ti se neustále mění, přibývají noví, střídají schopnosti a vy tak jste neustále v očekávání, co vás v boji čeká. I světová mapa je dost velká na slušné vyřádění. Jsou zde rozmístěny různé kempy, jeskyně. Po mapě se později dokonce začnou pohybovat přátelské a nepřátelské jednotky.

Doufám, že vás druhá část mého vyprávění přesvědčila o tom, že Urtuk stojí za vyzkoušení. Není to rozhodně další šedá a fádní tahová strategie, která by měla zapadnout. Odhlédneme-li od porodních bolestí, které provází snad každý early access, a zaměříme-li se hratelnost a originalitu zpracování, Urtuk se jeví jako kousek, který má co nabídnout každému přemýšlivému stratégovi.

Nejnovější články