Dojmy z Gamescomu: Chytře vedená pěchota v Iron Harvest porazí i obřího robota

27. 8. 2019 17:06 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Company of Heroes, ale s ohromnými mechy namísto tanků. Takhle nějak se od počátku prezentuje realtimová strategie Iron Harvest a poté, co jsem si ji na Gamescomu vyzkoušel, můžu říct, že jde o popis nebývale výstižný. Přehledná, taktická hratelnost založená na ovládání malých skupinek vojáků je zpátky a doplňuje ji velice silné alternativně historické příběhové zasazení.

Nepodceňujte pěšáky

Kdybyste se mě zeptali na dvě klíčové poučky, jak uspět v Company of Heroes, řekl bych vám: „Kryjte svoje chlapy za zdmi nebo v barácích a střílejte do tanků z boku – nebo ještě líp, zezadu.“ Naprosto stejné rady bych vám poskytl i v případě Iron Harvest.

Pěšáci ozbrojení puškami, samopaly, v lepším případě těžkými kulomety nebo kanóny, jsou velice křehcí. Nevydrží naživu, pokud se o ně nebudete něžně starat. Přebíhejte s nimi od krytu do krytu, krčte se za troskami, hlavně se nenechte chytit pod palbou v otevřeném prostoru. Na rozdíl od Company of Heroes tu neexistuje částečné a úplné krytí, buď jste schovaní, nebo ne, ale základní princip je vesměs stejný.

„No dobře, ale když si můžu pořídit ty avizované megaroboty, proč bych se měl obtěžovat s pěchotou, když se o ni musím starat jak o bandu předškoláků, aby mi při první přestřelce nevychcípala?“ můžete se oprávněně ptát, ale existuje spousta důvodů, proč s sebou obyčejné vojíny tahat.

Zaprvé mohou obsadit libovolnou zbraň, co se povaluje někde na zemi, takže když svými puškaři vyřídíte elitní jednotku s moderním kulometem, stačí ho ukořistit, a právě jste ztrojnásobili svou palebnou sílu. A zadruhé, pěšáci umí nadělat pořádnou paseku i mezi mechy, když třeba někde seženou protitankové dělo nebo po kapsách tahají pár granátů.

zdroj: King Art Games

Obři na hliněných nohou

Mechové, pochodující steampunkové kolosy, které v rukou tahají všechno od obřích děl až po (taktéž obří) pušky s bajonetem, jsou bezpochyby hlavním lákadlem prostředí vytvořeného malířem Jakubem Różalskim, ovšem zdaleka nejsou nezranitelní. Stačí je, stejně jako staré dobré tanky, obejít a mířit do hůře obrněných míst na zadní straně.

Vyzkoušel jsem si to pěkně naostro v příběhové misi, kterou jsem si na Gamescomu mohl zahrát. K dispozici jsem měl jenom pár nebohých polských pěších jednotek doplněných odstřelovačskou hrdinkou Annou. Mým úkolem bylo osvobodit zajatce, jenže v cestě mi stál obří pochodující robot a jeho eskorta vojáčků.

Byla by to pitomě vypointovaná historka, kdybych následný boj prohrál, takže je snad jasné, že jsem slavně zvítězil. Stačilo připravit poctivé, guerillové přepadení na lesní cestě, při němž byli moji muži v krytu, jejich muži na volném prostranství, a ať už se mech otočil kamkoliv, okamžitě byl pod palbou z druhé strany. Oni byli máslo, já jsem byl letlampa.

Příběhy z války

Tím se Iron Harvest liší od „klasických“ realtimových strategií typu Age of Empires. Záleží především na vašem taktickém umění vyhrávat jednotlivá lokalizovaná střetnutí, nikoliv na schopnosti vybudovat robustní ekonomiku a převálcovat nepřítele prostou početní převahou. Budování základny a jednotek je tu do nejvyšší možné míry upozaděno.

Upozaděn naopak není příběh. Kompletně nadabované a pěkně napsané dialogy naznačují, že putování s Annou (a taky se Sasem Günterem a Ruskou Olgou) bude pořádně výživné, i proto, že kampaňové mise podle všeho budou značně variabilní – a to do té míry, že v některých bude hrát hlavní roli stealth, když vám hra odebere možnost verbovat nové jednotky. S čím do mise přijdete, s tím si také musíte vystačit.

Silně se inspirovat jednou z nejlepších realtimových strategií v živé paměti, jen její druhoválečné prostředí vyměnit za vlastní, unikátní a nesmírně přitažlivé zasazení, je bez debat vynikající nápad – a nezdá se mi, že by za ním provedení pokulhávalo. Myslím, že Iron Harvest v září příštího roku nezklame.

Nejnovější články