Dojmy z Gamescomu: Desperados 3 jsou Shadow Tactics z Divokého západu
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z Gamescomu: Desperados 3 jsou Shadow Tactics z Divokého západu

3. 9. 2019 11:05 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Studio Mimimi nám všem před třemi lety naprosto vytřelo zrak fantastickou variací na legendární Commandos. Stealth strategie Shadow Tactics: Blades of the Shogun si tehdy od nás odnesla ocenění za nejlepší strategii roku, a pakliže s naším zhodnocením souhlasíte, povinně se začněte těšit na Desperados 3. Je to to samé v bledě modrém, jen místo katan sáhnete po koltech.

Nepřátelům smrt… nebo aspoň provaz

Všechny inovace, kterými Shadow Tactics obohatily věkem prověřenou formulku „vyhýbej se zraku nepřátel a píchej je do zad“, jsou zpátky. Uživatelské rozhraní je přehledné a informativní, dosah vašich schopností je jasně naznačený, takže už nemusíte odhadovat, kam až John Cooper dohodí svou kudličku, v horním kraji obrazovky neustále běží odpočet připomínající, kdy jste si naposledy uložili hru.

DNA série Desperados je tu zastoupeno spíš tematicky než herně. Třeba přestřelek, oblíbené to kratochvíle Cooperových kumpánů, tu bude daleko míň než v originále, a to kvůli omezenému počtu nábojů. Stealth hrál sice vždycky první housle, ale tentokrát hraje i druhé a třetí, zatímco akční hratelnost smutně sedí v koutě a sem tam cinkne na triangl.

Takže se plížíte, bodáte nepřátele do zad nebo je svazujete a postupně se proplétáte složitými mapami k prasknutí narvanými bdělými nepřáteli. „Počkat, svazujete?“ všimli si veteráni Shadow Tactics nezvyklého slovíčka. Ano, Desperados vám skutečně umožní padouchy jen omráčit a svázat místo toho, abyste jim hned prohrábli vnitřnosti čepelí. Podle vývojářů to k Divokému západu sedí víc než k šógunově Japonsku, kde byla cena lidského života naprosto mizivá.

zdroj: Archiv

A čas se zastavil

A není to jediná změna, ó ne. Pamatujete například na „shadow mode“, takovou částečnou pauzu, díky které jste mohli naplánovat promakaná synchronizovaná přepadení? Tak tady kovbojové samuraje pořádně trumfli, protože mají k dispozici pauzu naprosto plnohodnotnou. V ní si naplánujete akce, jaké chcete, pak pustíte čas a sledujete tanec smrti. Ovšem puristé, pro které jde o až příliš velký zásah do původního konceptu, si můžou možnost pauzy vypnout.

Vývojáři vám tímhle způsobem umožňují hrát za víc postaviček najednou, což je možná jeden z důvodů, proč se ani v Desperados 3 bohužel neobjeví kooperativní multiplayer. Subjektivně to beru jako obrovské zklamání, protože coop v Commandos 2, kde jsem s Adamem Homolou či Adamem Pečeňou (stealthuji zásadně s Adamy) kosil nácky po desítkách, dodnes patří k mým nejlepším multiplayerovým zážitkům. No co, hned jsem vývojářům řekl, ať ho do své příští hry koukají přidat, tak mě třeba poslechnou.

Než svoje dojmy zakončím nějakou moudrou frází substituující skutečnou pointu, ještě se musím zmínit o jednom přídavku, který by nakonec mohl být tím nejzásadnějším z hlediska příběhu i hratelnosti. Zatímco čtyři z pěti postav, které budete ovládat, tedy John Cooper, Kate O’Hara, Hector a Doc McCoy, vypadají poměrně konvenčně, ta pátá, Isabelle Moreau, se všem zvyklostem Desperados naprosto vymyká.

Vítejte v Bradavicích

Milá slečna Moreauová je totiž kouzelnice. Nebo, abych byl přesný, mistryně voodoo. Dokáže naprosto neuvěřitelné věci, s nimiž se Johnův starý dobrý revolver nemůže vůbec měřit. Například propojí dva nepřátele tak, aby se jednomu stalo to, co se stane druhému. Propojíte, jednomu podříznete krk, hrdlo se otevře i jeho přítelíčkovi.

Je to sama o sobě velmi silná schopnost, která navíc není omezená žádnými náboji, a ve spojitosti s dalšími Isabellinými abilitkami září ještě jasněji. Hlavně tedy s tou, která naší krvelačné Hermioně umožní ovládnout mysl nepřítele. Doslova si s ním pak může dělat, co chce, klidně vytáhnout bouchačku a začít střílet do dalších banditů. Zdánlivě neřešitelné situace se s Isabellou stávají triviálními.

Trochu se bojím, jaký bude mít tahle velmi mocná postava dopad na celkovou obtížnost, zvlášť proto, že Desperados 3 by měli nabízet výrazně větší svobodu v řešení problémů, než tomu bylo v Shadow Tactics. Tam často v konkrétní situaci existovalo jen jedno správné taktické řešení, ale na Divokém západě jsou možnosti otevřenější, sandboxovější.

V některých misích, třeba té, kterou vývojáři předváděli na Gamescomu, si například můžete vybrat, v jakém pořadí osvobodíte svoje parťáky ze zajetí. Jeden hráč tak bude některý taktický problém řešit s McCoyem, jiný raději jako první emancipuje Kate. Ale zatím mi přijde, že správná volba je vždycky napřed jít po Isabelle, protože když už nevíte kudy kam, její magie by vám měla nabídnout cestičku ven z bryndy.

zdroj: Archiv

Zpátky do minulosti

Jak vidíte, nakonec to přece jen není úplná kopírka Shadow Tactics – změn je tu docela dost a patří k nim i větší důraz na příběh. Ten se odehrává před událostmi originálu, v dobách, kdy byl John ještě nevinné mladičké poupátko a chodil každou neděli do kostela… Ne, vymýšlím si, samozřejmě že má strniště, ocelovou pěst a je to šmirglpapírový drsňák. Nečekám žádného Leoneho, ale slušná westernová story by z toho podle mě nakonec vylézt klidně mohla, když tedy přivřu oči nad telepatkou používající krvavou magii.

A ta slibovaná moudrá fráze na závěr? Půjčím si ji od samotného Sun C‘: „Pakliže nemůžeš nepřítele zničit sám, ovládni mu mysl pomocí kouzelnických kejklí a donuť ho, ať si vystřelí mozek z hlavy.“ Nebývalý vizionář, tenhle mistr Sun.

Nejnovější články