Dojmy z Gamescomu: jak mi u procítěné adventury Lost Ember málem ukápla slza
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z Gamescomu: jak mi u procítěné adventury Lost Ember málem ukápla slza

24. 8. 2019 14:41 | Dojmy z hraní | autor: Patrik Hajda |

Po dohrání neobyčejné ukázky ze hry Lost Ember jsem byl chvíli duchem zcela nepřítomen, ale když jsem se vrátil do hektických hal kolínského výstaviště, vzpomněl jsem si překvapivě na našeho Adama. Lost Ember by totiž mohla být tou indie hrou, o jejíž existenci v tuto chvíli možná ani neví, ale nakonec ho dokonale pohltí, jak sám předvídá v naší výhledové redakční anketě z kraje roku.

Ani já jsem toho moc nevěděl, když jsem usedal k demu Lost Ember. Hra mě před tím zaujala převážně vizuální stránkou, což stačilo k přijetí pozvání na Gamescom, kde si rozšířím znalosti. Nyní jsem za tento krok nesmírně rád, jelikož šlo o nejemotivnější zážitek z celé výstavy.

Ještě než jsem se mohl pustit do vlastního hraní, bylo mi tvůrci osvětleno příběhové zasazení. A už z něj jsem se posadil na zadek. Považte sami. Lost Ember se odehrává ve světě po konci lidí. Krásnou přírodu plnou zvířátek sem tam ozvláštní jedna kamenná zeď, menší věžička či zpevněný svah – jediné důkazy lidských obyvatel planety.

Vy sami hrajete převážně za vlka, ale nejste vlk. Jste člověk, který zemřel a stal se z něj vlk. Reinkarnace v podobě zvířete možná zní skvěle, nicméně věc se má tak, že poctivé, hodné bytosti, respektive jejich duše čeká odchod do města světel, tedy nebe, zatímco hříšné duše čeká další život v roli zvířete.

zdroj: Archiv

Jsou tedy všechna zvířata, která potkáváte na své cestě, jen hříšní lidé? A jak si vyložit obraz zesnulé krávy, která odešla do nebe? Byl to hříšný člověk, který ve formě tažného zvířete odčinil své hříchy a mohl konečně spočinout na tom hezkém místě?

Na své cestě budete vídat podobné výjevy, které vám pomohou pochopit dávné události. Zajímá vás, co se stalo s celým lidstvem, co se stalo s vámi, co můžete udělat pro to, abyste se také dostali do města světel. Zároveň vás doprovází jakési světélko, další uvězněná duše, která vám poskytuje dodatečné informace o výjevech. Vy ji na oplátku také pomáháte s osvobozením.

Jádrem hratelnosti je pouhopouhé cestování po krajině a hledání červeného dýmu, který vám odhalí další statický, či lehce rozpohybovaný výjev z minulosti. Tím zároveň narušíte tajemnou červenou bariéru, která vás do té doby drží v jedné oblasti (asi aby vám nic neuniklo).

Lost Ember zdroj: tisková zpráva

Ale jen těžko mi teď uvěříte, jak fantastický samotný pohyb po světě dokáže být. Jako vlk se můžete pomalu s elegancí procházet, nebo běžet tryskem, ale těžko překonáváte větší propasti. Naštěstí se umíte vtělit do libovolného jiného zvířete. Ten pocit, když najednou posednete ptáka a proletíte se nad překrásnou krajinou táhnoucí se do nekonečné dálky, je jednoduše nepopsatelný.

Hra navíc mění ambientní hudbu podle situace, ovládaného zvířete a rychlosti jeho pohybu. Je to trochu jako hrát Tetris Effect ve VR. Vše, co se na obrazovce děje, cítíte celým svým tělem. Cítíte radost z toho, že můžete létat, že se můžete kutálet ze svahu v roli do kuličky zabalené koaly, rozplýváte se nad roztomilostí želvy, která se umí podkopat pod překážkou, a dokonce se dostat do podzemních tunelů.

Je to neuvěřitelný zážitek. Svět zvířat je prostě dechberoucí, ale brzy vaši radost vystřídá smutek. Jak začnete hlouběji poznávat vyhynulou civilizaci lidí, nevyhnete se prudkému návalu emocí. Příběh Lost Ember by měl být dlouhý nějakých osm hodin, ale já měl po 15 minut co dělat, abych se udržel a neodešel.

zdroj: Archiv

Nechápejte mě špatně, hrozně moc jsem toužil dozvědět se víc, ale zároveň jsem si nechtěl nechat vyzradit další střípky z nesmírně smutné a poutavé zápletky. Tohle si totiž chci zahrát celé s co nejmenšími časovými rozestupy, pokud to tedy vůbec půjde unést.

Vím, že chodím kolem horké kaše, ale jednoduše vám nemůžu vůbec nic vyzradit. Je to jedna z těch her, kterou si musíte objevit sami, jinak na vás tolik nezapůsobí. Já jsem byl po tomto zážitku vyloženě otřesen. A tentokrát jsem uvítal, že vývojáři celou dobu mlčeli a nechali mě se totálně ponořit do jejich unikátního výtvoru. Nakonec jsem jim poděkoval, popřál mnoho štěstí s úspěchem hry a bez dalšího slova jsem jejich stánek opustil.

Nejnovější články