Zaklínač 3 pro Nintendo Switch
Má to samozřejmě svou nevýhodu. Jelikož nemáte domluvený konkrétní titul na konkrétní hodinu, tak si na některé hry musíte počkat. Ukázky jsou ale i zde časově omezené, takže k delšímu postávání nedochází. Já hned z kraje využil pro mě velmi zajímavou příležitost zahrát si třetího Zaklínače v handheld módu.
O technické stránce se už rozepsal Jirka . Já jsem jen pouhý hráč, který netuší, jak je vůbec možné, že se tak obrovské, komplikované, moderní RPG může plynule hýbat na malém mobilním zařízení. Ale děje se tak, je to fascinující a nutno říct, že hra nevypadá vůbec špatně a po chvíli hraní vám ústupky v grafice sejdou z mysli a budete si užívat krásného západu slunce v nádherné krajině.
Nemá smysl se tu dál zaobírat hrou, kterou většina z vás důvěrně zná. Pokud jste si ji někdy chtěli zahrát ve vlaku či letadle, tak s powerbankou to půjde a nebude to žádné utrpení. Prostě paráda. Další hry, které jsem na stánku navštívil, už byly běžné tituly Nintenda.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening
S radostí jsem si stoupl (hraje se výhradně ve stoje) k The Legend of Zelda: Link’s Awakening, na kterou si dělám zálusk od oznámení. U této hry přebíjí všechny ostatní dojmy jeden jediný dominantní – roztomilost.
Spousta her od Nintenda disponuje touto ikonickou vlastností, ale remake, či spíše reimaginace titulu starého několik dekád nastavuje úplně novou laťku. Nicméně pod krásným hávem je i krásná hra, která svou strukturou připomíná metroidvánii.
Nejdřív máte jen štít, se kterým odrážíte útoky nepřátel a odtlačujete ostnaté nástrahy. Když najdete meč, dokážete se prosekat dál, ale potom zase neumíte přeskakovat jámy… První úroveň dává tušit, že váš čeká spousta spletitých chodbiček vedoucích buď k lootu ukrytému za hádankou, nebo k cíli úkolu, díky kterému si odemknete další schopnost potřebnou pro pokračování.
Luigi’s Mansion 3
Podobně roztomilá je Luigi’s Mansion 3. Duchařina není ani náhodou strašidelná, právě naopak se nejde nepousmát titulnímu Luigimu, kterému se klepou kolena a koutky úst padají nebezpečně nízko jen z pouhého zaskřípění dveří. Obecně veškeré animace dodávají hře šmrnc, ať už oslepujete duchy světelným „výstřelem“, či se je snažíte vysát vysavačem, zatímco s vámi lomcují po celé místnosti.
Hodně se zde jede na hrátky s fyzikou. Nalezené mince musíte vysát, ale můžete nasát i jiné předměty a ty poté mrskat po nepřátelích. Dokonce umíte vystřelit přísavku s lanem na štít ducha a pak ho o tuto obranu připravit nasátím lana. Stejnou vychytávkou můžete ovládat těžší předměty.
V ukázce nechyběl ani Gooigi, kterého Luigi přenáší na zádech v kanystru. Rosolovitý zelenáč si hravě poradí se smrtícími pastmi, které mu nijak neublíží, a zároveň může Luigimu podržet třeba padací dveře. Nutno ale dodat, že ovládání není okamžitě přístupné.
Hra se odehrává v 2D pohledu, ale nad vysavačem máte kontrolu ve všech směrech. Občas bylo obtížné odhadnout, kterým směrem přesně mířím a na jakou stranu bych se měl otočit. Zbytečně jsem tak dostával čočku od zákeřných duchů, když jsem se na ně nedokázal hned nasměrovat. Ale věřím, že s trochou tréninku tento neduh zmizí a ze hry bude další zásah do černého.
Pokémon Sword and Shield
Dále jsem využil možnost vyzkoušet si arénu v Pokémon Sword and Shield. Na hru si nedělám žádný zálusk, ale když je možnost si ji vyzkoušet, neodmítám. K mojí smůle zde byla jen německá verze a asistující brigádník nebyl zrovna ochotný překládat. Nevadilo mi to tolik u příběhových průpovídek, ale když jsem z něj musel páčit, co mám zmáčknout, abych vůbec mohl zaútočit či si změnit Pokémona, tak to na zážitku rozhodně nepřidá.
Ukázka byla pouze z oblasti arény, do které si svůj vstup musíte zasloužit vyřešením jednoduché hádanky s pákami (v případě této konkrétní arény), přičemž vás po cestě čeká několik soubojů s konkurenty. Následně dojde na poslední souboj s druhým finalistou a jdete domů.
Demo bylo zjevně připravené pro menší diváky, jelikož každého svého protivníka šlo vyřídit jedinou ranou, zatímco jejich útoky byly prakticky neškodné. Pokémoni se vzájemně counterují podle svých typů. Můžete je během zápasu libovolně měnit a následně jim přikazovat, jakým stylem zaútočit, ale bohužel kvůli komunikačním nedostatkům zmíněným výše jsem se prostě nedozvěděl, co který útok znamená a hrál tak hodně naslepo.
Závěrečné finále, ve kterém mě měla oslnit novinka dynamaxovaných Pokémonů, vyšla kvůli též zmiňované přepálené jednoduchosti vniveč. Zápas totiž netrval ani minutu. Mé mínění o toliko omílaném pokémoním RPG se kvůli nešťastně zvolenému stylu dema a laxního přístupu brigádníkovi posunulo tím horším ze dvou možných směrů. A to mě mrzí. I když mě nějaká hra nezajímá, nemám radost z toho, když mě pak ještě zklame, i když ne nutně vlastní vinou.
Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020
Chuť jsem si spravil u hry s nezapamatovatelným názvem Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020. Žádné překvapení se nekoná, tohle je prostě další výborná párty hra od Nintenda pro rodiny i party kámošů.
Desítky disciplín od lukostřelby přes skateboarding po karate rozpoutají pořádnou zábavu, a obzvlášť v případě, kdy místo klasického ovládání sáhnete po tom pohybovém a trochu se u toho zapotíte. Se mnou soupeřící brigádnice měla hru po jednom dni už pořádně najetou, takže jsem neměl nejmenší šanci a odešel se skloněnou hlavou pln studu.
V dáli za sebou jsem slyšel jen její lehce nesvé hihňání, ale kdyby věděla, že jsem právě porazil mistra trenéra v Pokémonech, vysál desítky duchů, rozsekal roztomilé nepřátele, a vrátil se do Kaer Morhen na mobilním zařízení, úsměv by jí jistě rychle slezl z tváře. A mně se při té myšlence vytvořil.
P.S.: I ten nový Nintendo Switch Lite je jednoduše roztomilý...
zdroj:
tisková zpráva
