Dojmy z hraní: Age of Empires: Definitive Edition
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní: Age of Empires: Definitive Edition

6. 2. 2018 19:00 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Remastery počítačových her můžou sloužit dvěma účelům. Jedním z nich je cílit na nostalgii, mávnutím kouzelného proutku omladit textury a zmámit hráče do opojného pocitu, že se vrátili do starých lepších dob. Tím druhým, úctyhodnějším, je snaha opět přivést na trh hru nějakým způsobem unikátní, nebo aspoň takovou, jakých dnes už moc nevidíme. Age of Empires: Definitive Edition, jejíž multiplayerovou betu jsem si v průběhu víkendu vyzkoušel, aplikuje oba přístupy, ale klopýtá při tom víc, než by bylo zdrávo.

Věk nádhery

Hned zpočátku na vás musím nedočkavě vybafnout, že po estetické stránce tu prakticky není co vytknout. Hra je krásná, a to nejen v porovnání se svou předlohou, která už by se dnes mohla líbit jedině zarytému nostalgikovi, ale i ve srovnání se současnými hrami. Microsoft si dal záležet na texturách i animacích - extrémně působivé jsou třeba ty, při nichž se po zásahu katapultem bortí nějaká budova.

A ta voda! Kdyby takhle nádherně vypadala ve skutečnosti, alkoholismus by neexistoval, protože by všichni zuřivě chlemtali tu úchvatnou substanci tekoucí z vodovodu. Když se vrátím k animacím, ty jsou excelentní téměř ve všech případech. Sloni se sympaticky batolí, válečné vozy se točí jako čamrdy... Pravda, když výrazně zvýšíte rychlost hry, začnou pracující vesničané vypadat, jak kdyby si těsně před začátkem hry něco silného šlehli, ale něco takového nelze kritizovat.

Celkový masivní úspěch prvního účelu zmíněného v úvodním odstavci, tedy emocionálního přenesení hráče zpátky do minulosti, završuje původní, ovšem znovu nahraný soundtrack. Prvních pár tónů se vám zaryje do uší, i když jste první díl v mládí hráli jen letmo a pak jste stejně jako já přesedlali na dvojku. Je to vynikající hudba, remixovaná klasickými hláškami vašich jednotek.

Nás mnoho

Ujíždět na šťavnatých bobulích nostalgie lze opravdu velice snadno, ale co druhý přístup? Přináší Age of Empires: Definitive Edition tradiční, téměř vyhynulý strategický zážitek, kterého se vám dnes už jinde nedostane, ale který zároveň odpovídá nárokům současnosti? Ano i ne. Vývojáři se při své restaurační práci občas rozhodli nějakou šmouhu přemalovat čerstvým nánosem barvy, ale ve spoustě případů nechali stará designová rozhodnutí nedotčená jako lůno bohyně Artemis.

Tak třeba populační limit vyletěl někam do čínských výšin. Kdysi dávno jste si mohli postavit pár desítek vojáčků, nyní je to klidně pár stovek. Jedná se o logické využití síly moderních systémů a rozhodně přispívá epickému pocitu z mohutné a, jak už jsem básnil výše, krásné bitvy, která se odehrává před vašima očima.

zdroj: Archiv

Protivné semenění

Ale najdete tu i problémy, a ani po nich nemusíte moc důkladně pátrat. Na rozdíl od Age of Empires II není možné dopředu naklikat opětovné osévání farem, takže jakmile rozjedete pořádný Agrofert a vaše základna se skví plodnou zelení, musíte jako blázni co patnáct vteřin manuálně vzkázat rolníkovi, že by bylo fajn, kdyby do hlíny nasypal další semínka.

Podobně podivným a zbytečným lpěním na minulosti je absence bran. Můžete postavit zdi, můžete postavit obranné věže, ale když chcete provést výpad proti obléhacím jednotkám, nezbývá vám než kus svého vlastního opevnění zbořit. Ano, na konci Hobita to byl úžasný moment, ale Řekové a Římani nejsou Thorin Pavéza.

Subjektivní problém mám i s funkcí určitých budov, konkrétně s tím, jak jsou možnosti technologického výzkumu rozházené mezi různé farmy, skladiště a trhy, které s oním typem vylepšení často nemají nic společného. Může jít jen o můj osobní pocit pramenící ze skutečnosti, že mám výrazně víc zkušeností s druhým dílem AoE, ale rozvržení v Definitive Edition mi přišlo mírně řečeno neintuitivní, důrazně řečeno otevřeně nepřátelské.

Okounějící lovec okounů

Ale budiž, jsem si jistý, že na to si člověk po čase zvykne, a koneckonců je nefér po autorech chtít, aby zrovna tohle překopávali - pravděpodobně by tím naštvali víc lidí, než by jich potěšili. Daleko horším hříchem, na druhém místě proskripčního seznamu věcí, co mě v betě nejvíc štvaly, je umělá inteligence. Nikoli boti hrající proti vám, ale mozečky vašich vlastních malých panďuláků

Bod číslo 1: vojenské jednotky odmítají postupovat ve formaci. Bod číslo 2: když některému panáčkovi zadáte konkrétní cestu, kterou se má vydat (“Jdi k bodu C skrze body A a B!”), vesele vás ignoruje a utíká přímo k cíli. Bod číslo 3 (pravda, související s předchozími dvěma): pathfinding je celkově k pláči. A bod číslo 4, asi nejhorší ze všech: vesničané se pravidelně zasekávají při práci. Někomu řeknete, aby rybařil, a on vážně pár lososů na klacek napíchne. Pak je vyloží, přijde zpátky k jezírku… a zůstane koukat.

Stačilo se chviličku nevěnovat svému hospodářství a soustředit se místo toho na vojenské avantýry a při návratu do vesnice jsem si mohl být prakticky jistý, že najdu hned několik nepřizpůsobivých poddaných, co jednoduše odmítají pracovat, dokud je znovu neoznačím a nekliknu na šutr/strom/jelena. Zvlášť v žáru stresující bitvy, kdy vám nepřítel rozbíjí brány zdi, máte chuť ty malé lenochy jednoho po druhém předhodit lvům. Což je samozřejmě nespravedlivé a nehumánní - lvům by měl být předhozen zodpovědný vývojář.

Dobrá, dobrá, předchozí větu beru zpět. Je mi jasné, že není jednoduché převádět do použitelné podoby vnitřnosti dvacet let staré hry. Ale přesto musím trvat na tom, že beta ve mně nezanechala zrovna vřelé dojmy. Stojí za tím nejen lapsy inteligence a rozhraní, ale především formát celé události a spolehlivost hry více hráčů.

Sekaní sekyrníci

Pojmout betu jako čistě multiplayerovou záležitost bylo možná výhodné pro Microsoft, který si tím otestoval servery, ale pro můj požitek z hraní to byla spíš morová rána. Zažít zápas bez větších či menších lagů bylo neobvyklé, a dohrát ho bez toho, aby byl některý hráč odpojen (nebo se odpojil kvůli lagy způsobené frustraci jako několikrát já), už hotová rarita.

Hra mi dokonce ani neumožnila zahrát si prostý skirmish proti botům. Ti do lobby mohli být přidáni pouze tehdy, pokud tam s vámi byl aspoň jeden další živý hráč. Zápas čistě proti AI, který by se snad nesekal a navíc bych si při něm mohl v klidu a bez kompetitivního stresu všechno otestovat, jednoduše nebyl možný.

A tak jsem na rozpacích. Age of Empires: Definitive Edition je z estetického hlediska prakticky dokonalý remaster - těžko si vůbec představit lepší. Ale zastaralé herní nedostatky, které odmítám považovat za věrnost tradici, do mě bolestivě zaťaly až příliš mnoho ostnů a drápků. Snad se situace do vydání nebo chvíli po něm ještě zlepší, protože jinak králem mého času vyhrazeného tradičním RTS zůstane možná ošklivější, ale zato zábavnější a uživatelsky příjemnější Age of Empires II: HD Edition.

Nejnovější články