Ta hra je divná!
Když chutná divně mléko, máte solidní jistotu, že zítřek prosedíte na WC. Toren je ale divná hra opačným způsobem - tím kladným. Zpočátku ničemu nerozumíte. Vypravěč na vás hrne textové i vizuální výjevy, hlavní hrdinka umírá v boji s drakem, probouzí se opětovně v kaluži krve a roste, velmi rychle roste. Program vám ukáže, jak s postavou chodit, dovede vás k prvnímu snu, ale jinak nic. Seznam otázek se vám v hlavě plní rychlostí světla a nevíte, čemu máte věnovat pozornost dříve. A mezitím hrajete, postupně se seznamujete s nápaditými hádankami, které tvůrci zásadně nevysvětlují, což je dobře.
Vlastně víte jen jednu věc - z pýchy postavená věž Toren může za to, že panuje věčný den. Už ale nemyslíte na to, že byste měli tento "problém" vyřešit. Zároveň narážíte na první podobnost s ICO - tradiční herní činností sice formálně plníte nějaké úkoly, ale ve skutečnosti je prožíváte jako cestu, kdy na začátku nevíte, co bude uprostřed nebo na konci. Takhle je Toren divná hra, protože nevíte, co si o ní myslet. Víte ale, že ona divnost vás drží u monitoru společně s grafikou.
Ta hra je vizuálně provokativní!
Swordtales je malé studio a na technické stránce grafiky je to znát. Čekejte rozdíly v kvalitě textur, kdy někdo kus po kusu určoval, která textura má větší prioritu (ta co je víc na očích), a která ne (jde spíš o dekoraci). Pohybové animace hrdinky, bez ohledu na vývojovou fázi (malé dítě, teeanger, dívka), jsou mírně neohrabané. A chybí drobné detaily, což je viditelné zejména během záběrů z blízka během in-game animací. Teď ale přijde velké ALE.
Možná jsem díky (kvůli?) několik let trvající invazi indie her do mého herního času rezignoval na přísné hodnocení technické stránky věci a více vnímám celkový dojem, hlavně ze stylizace. To jen, abyste měli přehled o tom, z jakého konce vzhled Toren hodnotím. A hodnotím kladně.
Navzdory absenci detailů a všudypřítomné obhroublosti je na Toren radost pohledět, protože někdo v týmu má cit pro barevné ladění, využívá Evropanovi cizí motivy a dokáže v každé obrazovce vykouzlit velmi silnou náladu. Celkový dojem je zkrátka skvělý, takže jsem během pár minut přestal vnímat nedostatky a krmil se plnými hrstmi celkovým dojmem. Navíc je grafické zpracování funkční, což je možná nejdůležitější. Věřím, že i kdyby namísto polygonů sestávala grafika z bílých čar, tak by v Toren všechno fungovalo. Jsem o tom přesvědčený.
Ta hra je pestrá a "zábavná"!
Vrátím se zpět k pocitu divnosti, protože rychlost, s jakou se minimálně v úvodu střídají herní činnosti, je až neuvěřitelná. Podstatné ale je, že až na několik příkladů se design Toren neopakuje, čímž myslím hádanky. Nečekejte ovšem drsné logické hlavolamy. Hádanky, pokud je tak lze vůbec nazvat, sází na pozornost, kterou věnujete poetickým textům a citátům, případně symbolům v lokacích, kterými procházíte.
Jak už jsem napsal, tvůrci navíc neztrácí čas s detailním popisem každé mechaniky či principu jednotlivých hádanek. Náznaky jsou kryptické, ale právě v tom tkví kouzlo celého zážitku. Navíc si po překonání každé z nich uvědomím, že mi tvůrci napovídali, ale velmi přirozeně a ne doslovně. Vezměte si třeba scénu s drakem, jehož dech promění dívčinu v kámen a usmrtí ji (nebojte, znovu se narodí).
V první scéně se před dračím dechem schováváte za sloupky, které jsou umístěné v blízké vzdálenosti za sebou, takže není problém mezi nimi přeskočit. Co ale dělat v podobné scéně, kde sloupek je pouze jeden a nechráněná cesta do bezpečí před dračím dechem je příliš dlouhá? Těžko říct, tak to zkusíte.
zdroj: Archiv
Samozřejmě, dívčina nedoběhne a promění se v kámen. Probouzí se znovu v centrální oblasti, míří na inkriminované místo a vida, socha její předešlé inkarnace na místě zůstala a vytvořila prostor ke krytí. Pak už je snadné úsek překonat. Až zpětně mi dojde, že všechny ty sloupky v první scéně byly zkamenělé sochy předešlých inkarnací dívčiny. Stačilo jen dávat pozor, nesoustředit se na herní úkon a dívat se kolem sebe. Krom obvyklého "aha" momentu jsem na to konto zažil i emocionální flashback, protože někdo jiný musel ty dívenky svým neumětelstvím nechat zkamenět. A mně se to povedlo taky...
Tento moment změnil způsob, jakým jsem začal vnímat ostatní lokace v Toren. S vědomím, že každý okamžik může odkazovat na jinou scénu a výjev ve hře, jsem se mnohem víc rozhlížel, mnohem víc hru vnímal, místo abych ji pouze hrál. A výsledek? Užívám si hádanky, přestože často chvíli tápu, než mi dojde, kdy mi k jejímu řešení tvůrci dali v předchozích minutách nenásilnou nápovědu.
Nutno dodat, že podobný pocit už jsem dlouho nezažil, protože tvůrci ze strachu z nepochopení mají obecně tendenci hráčům spíše všechno vysvětlovat. Ne tak tvůrci Toren - možná proto, že jde o jejich první hru, navíc jsou v Brazílii mírně izolovaní od zbytku vývojářské komunity a nestihli se ještě nakazit jejich dobře míněnými radami a zkušenostmi.
Nevím, co bude dál ..ale to ví stejně jenom Bůh, nebo Mág!
Pár hodin nestačí, abych měl jasno a troufnul si říci, jestli Toren ano, nebo ne. Je to však dost na to, abych měl dojem, že do Toren někdo vložil svoje srdíčko, jak říkají fotbalisti. A stačí troška toho štěstíčka, jak také říkají fotbalisti, aby se z Toren vyklubala jistě ne ve spoustě aspektů dokonalá, ale určitě podnětná hra, zábava či objekt hodný zamyšlení. Ale to už vyřeší až recenze, kterou raději nechám někomu jinému.
Toren každopádně není brazilský pokus o ICO, jak by se mohlo zdát podle prezentace nebo našich předešlých článků. Je to od první chvíle svébytná hra, která občas vzbuzuje vzpomínky na hraní ICO, což je asi pro tvůrce dobrá vyhlídka...
