Překvapení se nekoná
Kdo i po záběrech z loňské E3 očekával návrat hratelnosti na způsob série SWAT či snad alespoň jakousi taktickou záležitost, co obstojí i zatěžkávací zkoušku obyčejnými hráči, může přestat doufat. Jestliže už raná verze Rainbow Six Siege bez jakýchkoli textur a jen se základními modely něco prozradila, pak to, že bude s největší pravděpodobnost střílečkou, ve které taktika a spolupráce bude hrát menší roli, zatímco zbytek se odběhá a odstřílí v rytmu klasické multiplayerovky.
Minimálně tomu tak bylo v nedávném alfa testu, který nabídl jeden herní mód a dvojici základních map, z nichž jednu stejnou, nebo minimálně velmi podobnou už jsme viděli během ukázky z E3. Stejně tomu bylo i s obsaženým herním módem Hostage, v němž je úkolem ubránit, nebo naopak osvobodit nebohého rukojmího. Zkrátka klasika! Policajti, zloději, obránci a útočníci... Alfa nabídla naprosto všechno, co má hra v tomto žánru mít, pouze s jediným zádrhelem.
Nabídla to v podobě klasické akce, která hezky odsýpala a v jedné z deseti her skutečně nabídla kýžený zážitek ze spolupráce pěti hráčů. Ale hlavně už takhle zkraje Rainbow Six Siege naznačuje, že bude dobře odvedeným, ale z řady rádoby taktických stříleček nevybočujícím, řemeslem. Zkrátka, žádná policejní či snad zásahová nirvána. A když už, tak pouze na oko.
Taktická faleš
Paradoxně za to ani nemohli hráči, kteří se naopak v tomto stádiu testování rekrutovali spíše z nadšenců či novinářů, a spolupráci se tak k mému překvapení nebránili. To jen nastavení hry už nyní kráčí vstříc akci od prvního momentu. Tvůrci totiž nenabízí výrazně propracované kooperativní prvky, ne jejichž základech by mohla vzniknout pestrá a hlavně rozmanitá spolupráce.
Hra se zatím dělí na dvě fáze - přípravu a boj. Příprava se liší podle toho, jestli útočíte, nebo se naopak bráníte. Útočící tým ovládá průzkumné roboty, snaží se najít rukojmí a odhadnout, kde a jakým způsobem se obránci opevnili. No a obránci se logicky během přípravy opevňují. Nutno podotknout, že jejich role mi přišla už v této fázi daleko zábavnější. Zabarikádování dveří a natažení ostnatého drátu je přeci jenom zábavnější a má na akci větší dopad, než jen šmejdění útočníků.
Ve výsledku je to ale vlastně tak trochu jedno. Z přípravné fáze za obránce jsem získal pocit, že na tom, co dělám, vlastně nesejde. Buď každý hraje za sebe a dělá jen to, co sám uzná za vhodné bez ohledu na zbytek týmu, nebo se najde pětice sehraných kamarádů, kteří ale stejně jen vztyčí několik bariér - nic víc se po nich chce. Stejně tak se nezdá, že by situaci výrazně změnilo vícero možností či výrazně propracovanější příprava útočníků. Tvůrci spíš vědomě vytváří moderní variaci na Counter Strike a akční část se tak vlastně i hraje.
Hlavně opatrně
Po zhruba minutě příprav totiž přijde naprosto standardní akce, kde pár zásahů znamená smrt, přičemž trvání každého kola se pokaždé omezilo na zhruba dvě minuty. Přirovnání k CSku nebo ke klasickému Search and Destroy z Call of Duty se tedy přímo nabízí. Rozhodně si však nemyslím, že by to bylo špatně.
Jen se musíte smířit s tím, že zabedněné dveře, nálože na jejich odpalování či miniaturní roboti s kamerami jsou tady spíše okrasou, ne stěžejním herním prvkem, na kterém by záviselo vaše bytí. Domněnku potvrzuje i fakt, že se většinou ani nemusíte dostat do akce - někdy stačí klidně i souboj dva na dva a je dokonáno. Obecně pak lze říci, že akce má komorní charakter, a každý hráč je s ohledem na jeden život na kolo obezřetnější, než při hraní běžných multiplayerovek.
zdroj: YouTube.com
Abych ale autorům nekřivdil, design map je solidní, jsou velké tak akorát a nabídly v obou případech solidní spletence chodeb a polootevřených prostranství. Zajišťuje to opatrný postup všech hráčů, jelikož pětice je poměrně malá skupina, a každá ztráta tady bolí. Zároveň ale může být každý hrdinou, což v případě osamoceného úspěchu platí hlavně pro útočníky. Obránci totiž mají momentálně lehoulince navrch, takže jejich úspěch nemá potřebnou heroickou auru.
Právě design map a rozdíly mezi jednotlivými třídami jsou momentálně jediné taktické prvky, které hráče v týmu částečně motivují ke spolupráci. Každý hráč má trošku jinou výbavu včetně zbraně a jednoho vybraného gadgetu. V alfa verzi se tím ale bohužel hráči většinou nezaobírali a zpravidla vyrazili do boje s brokovnicí nebo útočnou puškou, kterou měli v rukou. Pak jednou, možná dvakrát vystřelili a počkali na respawn. V tomto ohledu Rainbow Six Siege příjemně odsýpá, a i když se vám kolo moc nevyvede, za minutku začíná další.
Solidní střílečka, toť vše!
Rozmanitá výbava a zbraně by v plné verzi hry mohly fungovat jako prvek, který zajistí solidní variabilitu - jen musejí tvůrci nabídnout dostatek odlišných hraček pro všech 5 dostupných tříd. Mimochodem, každý člen týmu hraje pokaždé něco jiného, stačí si jen zabrat roli během čekání na zpuštění kola jako první. Na volbě třídy přitom záleží, protože odlišnému arzenálu a výbavě je třeba přizpůsobit herní styl. To je ale momentálně všechno!
Nelze dělat dalekosáhlé závěry na základě hraní rané alfa verze, ale Rainbow Six Siege by v budoucnu mohla fungovat velmi dobře. Mód Hostage už v podobě kostry budoucí hry naznačil, že uchopit principy Search and Destroy jen s jedním životem na kolo a pomalejším přístupem s jedinou přestřelkou jako vyvrcholením umí i jiné hry, ne jen Call of Duty.
Samozřejmě jde jen o jeden mód a je tedy otázka, jak celkové vyznění hry změní módy další. Dle mého názoru se ale nic moc nezmění na tom, že půjde o spíš klasickou akci s trošku komornějším tempem a rádoby taktickou omáčkou okolo.
