Assassin's Creed IV je jiný než předchozí díly a z toho mám upřímnou radost. Ubisoft se postavil proti marketingovému pravidlu o vývoji pokračování podle úspěšných vzorců, a namísto toho zkouší obsah série výrazně reformovat. Namísto skákání po střechách domů nebo probíhání korun stromů na autopilota pořádně zamíchal se skořápkami. A kde je kulička? Kulička se ukrývá na dně oceánu, ale také na palubě lodí a při harpunování žraloků.
Kdokoliv cítil po páté námořní misi v Assassin's Creed III nudu, ten bude překvapen pestrostí, zábavností a napětím, které přináší otevřený Karibik sedmnáctého století. Pohyb po moři je zcela svobodný a v podstatě na jakoukoliv loď je možné zaútočit. Jenže to byste byli sami proti sobě. Nepřátelé umí perfektně manévrovat, navzájem si pomáhají a nezřídka mají víc děl než vy, takže je zapotřebí taktických nájezdů a odlákávání. S pořádnými děly a minami (čti: dřevěné sudy naplněné výbušninami, které odhazujete za sebe) vaše šance trochu stoupají, ale ani tak není výsledek nikdy jistý.
Bitva s ozbrojenou britskou lodí může trvat klidně deset minut, což je, mimochodem, stále o několik dní méně, než tomu bylo v realitě. Ve chvíli, kdy už se zdá, že to nepřátelský kapitán vzdává, přichází zahákování (nebo poslední výstřel, který loď potopí) a souboj muže proti muži. Vzhledem k mé patentované neschopnosti ovládat hry na gamepadu jinak než horečnatým mačkáním všeho se Kenway při bitvě často ocitl v moři a práci za něj musela oddřít jeho posádka. Ztráty nebyly vítané, ale byly povolené. Jako pirát jsem ostatně dal krk do oprátky ve chvíli, kdy jsem přepadl první loď.
Bylo by na místě moudře kývat hlavou a tvrdit, že Ubisoft umí dělat otevřené světy naplněné obsahem. Tváří v tvář Assassin's Creed IV se z moudra stává opakovaná pravda. Moře je naplněné poklady, ke kterým se musíte potápět v dřevěném potápěčském zvonu. Žraloky, jejichž harpunování je strhující jako rockový koncert. Zoufalými piráty, kteří plovou na sudu a potřebují zachránit. Je to ideální způsob doplnění posádky po náročné abordáži. Haj hou, ať teče rum!
Během těch několika hodin jsem nadšeně zjistil, že pobyt na moři se jen tak nevyčerpá. Neustále mě provokovaly nové ostrovy nebo lodě, těšily popěvky posádky (dají se přepínat jako na autorádiu) a vlastně jsem po pevné půdě pod nohama ani netoužil. Dalekohledem jsem obhlížel horizont a pátral po obětech, snažil se nepovšimnut proplout vojenskými vodami, kam civilní lodě nesmí pod pohrůžkou zničení, a sem tam si skočil do oceánu a potopil se k vraku pro poklad. Když do toho započítáte vybavování lodi novými děly a plátováním, tak dostanete samonosnou a soběstačnou hru, nikoliv minihru jako v předchozím Assassin's Creed.
I pirát ale občas musí na ostrov a promluvit si s kolegy. Příběhové animace se ve dvou sekvencích, které byly k dispozici, objevovaly sporadicky a mnohem větší důraz kladla hra na plnění úkolů. K nim patří souboje, ke kterým kdosi v Ubisoftu přistoupil jako chirurg a odstranil zbytečnou krvavost, přebuzenou umělou inteligenci (agresivitu) a vysoké počty nepřátel (poznámka: výsledek samozřejmě může být jiný a hratelná ukázka byla připravena pro novináře).
V jednom z prvních úkolů bylo zapotřebí osvobodit zajaté piráty. Mnohem lepší než přímá konfrontace bylo využívání plížení, a když k bitce došlo, tak červenokabátníků bylo sice málo, zato byli poměrně pohotoví v útocích, obraně a taktice. Kenway se ohání šavlemi, asasínskými dýkami, sem tam si vystřelí a hlavně musí být během bitvy neustále v pohybu, protože nepřátelé se nepřišli zařadit do Proslavené „fronty na seknutí“ a jsou všude. Celkově se zdá, že akčního obsahu na pevnině je mnohem menší množství.
Z hratelné ukázky bylo patrné, že se autoři moc nechtějí zabývat konfliktem templářů a asasínů. Jakoby byl periferní a nedůležitý pro samotnou hratelnost, což lze kvitovat jedině s povděkem. V jednu chvíli jsem omylem vyskočil skrz menu z rozbouřeného Karibiku do herní „současnosti“, tedy do kanceláří Abstergo Entertainment, ze kterých se napojujete pomocí Animu na Kenwayovy vzpomínky. V pohledu první osoby jsem kanceláře prošel, zjistil, že lidé si povídají a dají se odposlouchávat, a pak se raději vrátil ke skutečnému hraní.
I ve finální verzi Black Flag bude podle vývojářů linka ze současnosti spíše volitelná, než aby se do ní hráči museli vracet a plnit v ní jednoduché nalinkované úkoly. Má jít o obsah pro hardcore fanoušky, kteří se tu z archívů dozví, jak dopadl Connor, a jak tajná válka dvou frakcí pokračuje. Své stopy zanechá samozřejmě i v hlavním příběhu, jenže nebude tím nejdůležitějším. Mnohem podstatnější bude, abyste dokázali přežít na rozbouřeném moři a domluvit se s ostatními piráty.
