Složitá politika

Příběh začíná v turbulentním roce 49 př.n.l., kdy v Egyptě plápolala občanská válka mezi Ptolemaiem XIII. a jeho sestrou Kleopatrou. Zároveň ale zemi sužovala série vedlejších efektů, které ptolemaiovská dynastie dokázala od svého nástupu vyrobit. Politické střety mezi členy rodu doplnily rebelie zapříčiněné ekonomickými i občanskými problémy. Stále sílící vliv řeckých obyvatel vedl k nespokojenosti původních Egypťanů, boje vysávaly lidský kapitál a kvůli tomu hrozil i hladomor. Faraonský systém byl také náchylný k rapidní inflaci, což se přesně stalo během tohoto období.

Podle toho, co tvůrci o hře napsali a ukázali, nebude základní zápletka o boji Asasínů proti Templářům. Ostatně, ti tu ještě ani nejsou. Bayek je poslední ze sekty Medjay, která chránila faraona. Ty časy už ale dávno minuly, Medjaye v roli udržovatelů pořádku nahradili ptolemaiovští fylaktei a Bayek spíš připomíná relikt minulosti. To, že zde dojde na souboj hodné a zlé „zákulisní“ organizace naznačují zmínky o maskovaném Řádu prastarých. Ve hře tak asi zažijeme zrod řádu Asasínů a Templářů, ale prim zde bude hrát stejně politika.

zdroj: Archiv

Společně s konfliktem Ptolemaia XIII. a Kleopatry se totiž do egyptských záležitostí přimotal i Julius Caesar. Najednou je tu hned několik konfliktních skupin, které vůbec nevychází z mytologie této herní série. Kleopatra a její věrní chtějí vládnout, stejně jako Ptolemaios. K tomu přibude římský element v podobě Caesara, a do toho už tu jsou třenice mezi řeckými a egyptskými obyvateli. Tohle už hodně evokuje Black Flag, který byl osvěžující tím, že celá válka Asasínů proti Templářům byla často odstavená na vedlejší kolej a řešila se ryzí politika – piráti, Britové, Španělé… Pokud se Ubisoft Montreal podaří zopakovat tenhle příběhový odstup, kdy vám hra každou minutu nenutí ústřední konflikt, bylo by to skvělé.

Podpis „Black Flag týmu“ je vidět už při samotném hraní. Herní svět je nejrozsáhlejší v rámci celé série. Na začátku prý mapa byla na stejné velikosti jako v Black Flag, ovšem s tím, že tam, kde jsou v pirátské čtyřce vodní plochy moří, je tady země, a když ne země, tak vodní plocha s plně vytvořeným dnem. Znamená to, že když se někde ponoříte, dostanete se ke dnu, kde se může skrývat poklad, úkol nebo jeskyně. To se mi povedlo na E3 (viz článek), kdy jsem se při plnění mise začal potápět a najednou jsem objevil potopenou loď a v ní malý vedlejší úkol.

zdroj: tisková zpráva

Ztraceni ve hře

Šéf vývoje Ashraf Ismail k tomu říká: „Chceme, aby se lidé ve hře ztratili na dlouhé hodiny a hodiny. Hra je obrovská a svět je rozlehlý.“ Popravdě tomu i věřím, protože jsem na Gamescomu hrál tu samou misi, jako na E3. Což znamená solidní výsek mapy, kde můžu plnit hlavní úkol, což jsem dělal na E3. Nebyl důvod ale hrát znovu to samé, takže jsem vyjel s koníkem na druhou stranu mapy a začal s cvičeným orlem hledat možné body zájmu. Popravdě jsem deset minut strávil probíháním a prolézáním vesnice a lezením po skalách, přičemž na mě občas vyskočila možnost skolit nějaké zvíře nebo jsem jen nasával atmosféru. Nutno říct, že starověký Egypt je v tomhle podání příjemně cizí. Ať už jde o poznámky lidí kolem vás, kterým často není rozumět, nebo o stavby, cítíte, že tohle je jiná civilizace.

Míra detailu je příjemná. Vplížil jsem se do chrámu, kam jsem neměl přístup (a protože hodiny tikaly, nestudoval jsem proč) a objevil jsem nádhernou scenérii s oltářem, obětinou lva a knězem. A když jsem špatně seskočil, světe div se, neběželo za mnou dvacet strážných, ale prostě došlo na překvapený povyk a následně mě začala kněžka vyhánět zaříkáváním a máváním… něčím. Příjemná změna oproti naučenému „vidí tě, připrav se na boj“. Samotný pohyb po stavbách je samozřejmě plynulý, to je už pár her a samozřejmě i tady se mi dvakrát podařilo vyskočit na žebřík, když jsem nechtěl. Myslím, že tohle se asi nikdy nezmění.

Příjemně mě však překvapil parkour po přírodních překážkách. I tam, kde se zdálo, že engine nezvládne vymyslet cestu, našel Bayek úchopy a celý proces zdolávání i velmi nepravidelných skal vypadal přirozeně. Za to dávám palec nahoru, pro atmosféru to dělá hodně. Trochu méně už okamžik, kdy jsem v jiné části vyplašil nepřátelskou jízdu, kterou při pronásledování zastavila menší říčka. Uznávám, že AI nemohla do hlubokého koryta najet, protože by se z něj jezdci asi nedostali (koně určitě ne), ale rozhodně šlo použít nějakou alternativní cestu kolem a nadjet mi, až vylezu.

zdroj: tisková zpráva

Práce hluboko v poušti

Po přibližně dvaceti minutách sprintu a chůze jsem teprve dorazil ke vzdálené pevnosti, kde mi orel ukázal otazníček. Běžel jsem však po přímce, a kdybych chtěl, asi bych mohl další hodinu běhat kolem a pořád nalézat nové lokace. Slečna dohlížející na hráče se mě i starostlivě ptala, jestli už jsem někdy hrál Assassin’s Creed, a že hlavní úkol je na druhé straně, protože jsem vypadal, že bezcílně bloudím. Popravdě řečeno mi ale tahle část řekla o povaze sandboxu mnohem víc, než plnění mise. Nakonec jsem narazil na pevnost nepřátel (myslím, že Ptolemaiovi vojáci, ale už jsem opravdu pospíchal) a po proskenování se mi objevil nepovinný úkol zabít velitele posádky.

Že soubojový systém bude opravdu jiný, podtrhla komická scénka se strážemi. Systém schovávání se funguje podobně jako v Black Flag - houštiny a políčka vás skryjí, pokud vás pátrající stráž zrovna nenakopne. Já špatně vylezl a vrhli se na mě tři chlapíci s kopím. Mačkal jsem léty naučená tlačítka a ouha… zapomněl jsem, že zbraň a štít jsou jinde, než bývaly. A Bayek, jakkoli byl nadlevelovaný pro potřeby dema, padnul po třech, čtyřech ranách. Najednou jsem se cítil pořádně zranitelný. Dokud jsem mohl šplhat a podřezávat nepřátele zezadu, nebyl to problém, ale v souboji tváří v tvář stačí dostat ránu od jednoho, než se vzpamatujete od druhého, a měl jsem namále.

Kdybych nezmatkoval a měl vytažený meč a štít, nejspíš bych všechny tři sundal, ale v pevnosti jich bylo cca deset a na dřívější masakry, kdy jen vykrýváte a děláte protiútoky tady můžete zapomenout. Tak jsem se proplížil po hradbách k věži s malou balistou a místo toho, abych byl ostřelovaný já, jsem začal špikovat vojáky. Je trochu divné, když šíp ze stacionárního samostřílu člověka nezabije (potřebujete dvě rány), ale alespoň to nebylo moc lehké. Než ke mně přiběhl zbytek posádky, stihl jsem svou starověkou odstřelovačkou zabít čtyři. Chtěl jsem zmizet a zkusit, jak moc pátrává AI bude, ale… skončila vyhrazená herní doba.

zdroj: tisková zpráva

Stejná mise, jiné zážitky

Takže můj druhý dojem z totožné mise? Viděl jsem úplně jiný kus světa. Místo vesnice kolem zátoky a přístavu jsem byl ve vnitrozemní části. Opravdu by se jen v tomhle výseku dalo strávit několik hodin průzkumem, lovem, craftingem a plněním drobných vedlejších úkolů. Hlavně mi ale celá mapa a styl rozložení prvků připomínal oblíbený Black Flag. Příroda se tu přirozeně prolíná s lidskou architekturou a nemáte pocit, že designér chvíli sázel čtverečky se stromy a jindy čtverečky s domy. Příroda plně funguje jako prvek pro stealth, ale hlavně nabízí potenciál pro až tombraiderovské objevování.

Právě průzkum má být totiž důležitá součást hry. Nejde jen o známé stavby jako maják v Alexandrii a pyramidy, ale i třeba prastaré jeskyně a hrobky, které objevíte náhodou, a představují logický a prostorový puzzle, který musíte s Bayekem řešit. Plus tu budou i gladiátorské zápasy, závody ve vozech a tak dále… Potenciál na to strávit se hrou desítky hodin mimo hlavní dějovou linku tu bezesporu je. Assassin's Creed Origins vyjde 27. října na PC, PS4 a Xbox One.