Přesněji řečeno ve vesmíru na pokraji zničení, v němž se na posledních planetách u poslední zářící hvězdy sešly všechny známé inteligentní rasy, které chtějí odvrátit nebo aspoň oddálit svůj konec. Battleborn tak nabídne celkem 25 hratelných postav, přičemž v kooperativním režimu bude o záchranu planety bojovat až pět hráčů. Tvůrci opět slibují možnost absolvovat příběhovou složku hry sólo a už v úvodu naznačují, že vaším průvodcem bude něco malého, otravného a vtipného, tedy místní variace na Claptrapa. Ostatně podívejte se na video někde okolo.
Po krátkém intru tvůrci přechází rovnou na představení jednotlivých charakterů a nabídka je tentokrát pořádně široká. Od krvesajů přes podivné houby, seveřany se štítem a sekerou, moderní komanda, steampunkové slečny a gentlemany až po stvoření z nočních můr. Jejich „povolání“ pak uspokojí každého hráče, neboť lze najít jak charaktery, které slouží jako štíty vepředu, tak klasické léčitele, podporu se zajímavými schopnostmi a konečně i ty, co nadělají největší paseku. A samozřejmě tvůrci tyto jejich hlavní charakteristiky poutavě mixují.
Od meče a luku přes kouzla až po kulomety
Každý z hrdinů má k dispozici určité schopnosti, přičemž tři ze čtyř se dobíjí velmi rychle (v případě mého válečníka se štítem to bylo třeba klasické rozběhnutí se vpřed a rozražení davů) a jedna ultimátní se nabíjí podstatně déle. Každý charakter oplývá naprosto odlišnou sadou schopnosti, které dále rozvíjí jeho roli a zvýrazňují jeho přednosti i slabiny. Se schopnostmi pak souvisí i zjednodušený strom schopností, kdy si u každé úrovně vybíráte jedno ze dvou poměrně odlišných vylepšení. Úrovní by mělo být ve hře celkem deset, přičemž ultimátní schopnost se odemyká na páté a v každé misi začínáte znovu (tady hra připomíná MOBA tituly).
Když jsem se dostal do hry, vybral jsem si zmíněného válečníka a v pětičlenném týmu jsme se vrhli do kooperativního boje proti hnusným požíračům, kteří stojí za zničením zbytku vesmíru. Náš tým pak postupoval ve zběsilé akci rychle kupředu a zprvu nebyla ani vteřinka k vydechnutí, jak se na nás valily davy nepřátel.
Chaotická akce však působila plynule, jednotlivé postavy se výborně doplňovaly a vůbec šlo o skvělou zábavu. Drhnout to začalo až po několika dalších minutách, kdy jsme se na chvíli zasekli a nevěděli, co dělat dál – naštěstí šlo jen o ojedinělý špatně nadesignovaný kousek úrovně, z něhož jsme se po další minutce úspěšně vymotali. Level design jako celek příjemně střídal sevřenější a otevřenější prostory, nabízel více cest k cíli a potěšil především jistou otevřeností. Hlavně co se týče odemknutí několika „pater“ úrovně – a to jak u budov, tak v terénu, kde se dalo vyskákat aspoň na menší kopečky.
zdroj: Archiv
Hraje se to jako Borderlands
Po další chvíli masakrování jsem si potvrdil, že Battleborn je v podstatě další Borderlands, do kterého však tvůrci zapracují ještě prozatím nepředstavený kompetitivní multiplayer. Frenetická akce byla totiž úplně stejně šílená, barevná a rychlá. A bohužel i důvěrně známá, takže se do hraní brzy vkradl jistý stereotyp, který až do konce neodešel. Ano, je sice fajn pro změnu mlátit nepřátele kouzly nebo štítem po hlavě, ale takové ozvláštnění je jen mírnou změnou v rámci zákona, kterou bych spíš čekal v přiznaném dalším díle Borderlands či DLC pro něj.
Když pak po cestě vyskočila tabulka s odemknutím nové výzvy, stejně jako v Borderlands, nemohl jsem se ubránit úsměvu. Zabít deset požíračských psů ale bylo v pohodě, stejně jako mě pobavilo odemknutí další úrovně, kde jsem jich měl zabít sto. Škoda jen, že tohle jsem v rámci Borderlands her už dělal několikrát…
Aspoň že z nepřátel a prostředí tentokrát nepadají zbraně, ale úlomky krystalů, které se dají ve výjimečných chvílích využít k aktivování speciálních věcí v prostředí či ke stavbě podpůrných struktur. V rámci naší úrovně jsme se tak dočkali třeba možnosti vylepšit eskortovaného robota tak, aby sám střílel, nebo možnosti stavět věže na předem daných místech k obraně před vlnami nepřátel.
Slibný potenciál, ale i hrozící nuda
Samotné střílení, respektive mlácení, bylo rovněž zábavné a působilo uspokojivě, ale též nenápaditě – to samé už jsem zažil v rámci Borderlands série. V uzavřených úrovních sice autoři zvládali lépe dávkovat akci, ale i přesto mě ze stereotypu vytrhl snad jen souboj s bossem.
Jediným význačným a odlišným prvkem se pro mě v Battleborn stali hrdinové, kteří mají potenciál hru posunout někam dál. Akce a design sice byly kvalitní, ale bohužel mě nijak neohromily ani neshodily ze židle – působí totiž podobně, jako ve zmiňovaných komiksových střílečkách, které se mi už pomalu začínají přejídat.
Pokud ale Borderlands ještě nemáte dost, Battleborn vám nabídne možnost ozkoušet schopnosti každé postavy a donutí vás za každou z nich použít trochu jinou taktiku. Což by mohl být potenciálně skvělý lék na výše zmíněný stereotyp. Pokud nemáte nic proti základním prvkům hratelnosti tohoto žánrového mixu.
