Dojmy z hraní bety Sea of Thieves: První plavba kapitána Chudovouse
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní bety Sea of Thieves: První plavba kapitána Chudovouse

13. 2. 2018 18:20 | Dojmy z hraní | autor: Mars Vertigo |

Kdesi daleko předaleko se pod horkým tropickým sluncem rozprostírala mořská oblast posetá pitoreskními ostrůvky. A jak legendy praví, právě tam nacházeli útočiště ti nejobávanější korzáři, co kdy brázdili širé moře. Stejné legendy zmiňují i jejich nezměrné naloupené bohatství, které má být na těchto ostrovech ukryto. Nespočet zakopaných truhlic a beden s lupem navíc střeží nemrtvé posádky slavných postrachů moří, jakými byli třeba Jednoočko Luí, Rendy Pahýl či Tóna Smrdutýhák.

Předmluva

Časem začaly na vědomost pronikat zprávy o tom, že se několik přeživších starých vysloužilců dalo dohromady a založilo upřímně pojmenovaný cech Zlatohamižníků.  Nedalo jim spát pomyšlení na to, že se jim v truhlách krom ubývajících zásob ulitého zlata a stříbra povalují ještě pečlivě uchované svitky map k pokladům z oněch lepších časů.

Dali proto mapy dohromady a vydali se zpět do zapomenutých ležení svých bývalých kapitánů, slavných pirátských rájů, kde nejlepší grog tekl proudem, truhlice s lupem bývaly bezedné a spát se nechodilo jinak než v objetí lehkých děv a zcela namol.

Jakmile se roznesly zvěsti o tom, že cech prodává mapy k pirátským pokladům, které pak navíc od úspěšných lovců ihned vykupuje zlaťáky, vypuklo takřka zlaté šílenství. Mezi těmi, co vyslyšeli volání blyštivých dukátů, byl i příznivec dobrého jídla a silného pití, majitel postarší šalupy a věčný otloukánek osudu: kapitán Chudovous, toho času bez posádky.

Dějství první: Za všechno může grog!

Jeho první dobrodružství nezačalo nikde jinde než v taverně U Krakena Jiřího na jedné z hlavních ostrovních výsep tropického letoviska, kde si gilda Zlatohamižníků otevřela pobočku. Posilněn grogem si pořídil za poslední dukát svůj první plánek k pokladu a doklopýtal na palubu své nedbale zakotvené kocábky. Vystřízlivěl, když se v podpalubí sklonil nad obří stolní mapou zdejšího moře. K ní přiložil kus právě pořízeného svitku s kresbou dosud neznámého ostrova, a zanedlouho už si mnul své špinavé dlaně.

Žraločí zátoka, kam zcela zřetelně mapka ukazovala, byla nedaleko. Vytáhnout navijákem kotvu, spustit naplno plachty a naúhlovat je do větru, kormidlem ostře natočit na levobok tak, aby střelka kompasu ukazovala na jihozápad, to vše kupodivu zvládl s grácií správného mazáka. Slunce se mezitím kvapně vydalo k horizontu, a tak se mohl zanedlouho kochat jeho kouzelným západem.

Chtělo to oslavu, a tak si naplnil korbel lahodným rumem. Naneštěstí pro něj slunce zapadlo dřív, než se vymotal na palubu, kde ke svému němému úžasu zjistil, že se jeho nikým neřízená loď s plně propnutou plachtou řítí přímo na zlověstně vyhlížející útes.  Přes veškerou snahu se mu v jeho opojení nepodařilo včas vychýlit loď z kolizního kurzu a její příď se tak svezla po pevném skalistém výčnělku za doprovodu hrozivého zaúpění dřevěné konstrukce.

Zmaten a vyděšen zároveň reagoval Chudovous tak rychle, jak jen dokázal. Rozvlněnou chůzí nakonec proplul až do již téměř zaplaveného podpalubí, kam se voda chvatně hnala ze tří různých trhlin. Naštěstí jej toto osvěžení probralo dostatečně na to, aby se mu je na poslední chvíli podařilo zatlouct fošnami k tomu určenými. Ve chvíli, kdy konečně vyklopil poslední plné vědro přes palubu, začalo již pomalu svítat. A kapitán vyčerpán radostí seznal, že cíl jeho cesty je již na dohled.

zdroj: Archiv

Dějství druhé: Ostrov pokladů a žraločí pré

Opatrně zakotvil u jednoho z vnějších ostrůvků Žraločí zátoky a vybaven kompasem a lopatou se vydal k místu vyznačenému na mapce rudým křížkem nedaleko loučemi osvětlené jeskyně plné domorodých nástěnných maleb a ozdobných nádob. Hned na první pokus zaduněla čepel lopaty na dřevěném krytu zakopané truhly a Chudovouse zaplavilo čiré štěstí. Náhle se však za jeho zády ozvalo podezřelé zachrastění. Pirátští kostlivci. Do zbraně!

Kapitán pohotově tasí svou věrnou křesadlovou bambitku a následný výstřel už spolehlivě drolí kostrouna na kůstky. Nestačí však už přebít, a další nemrtvák jej bere ohákovanou hnátou bolestivě přes bok. Než se ovšem kostlivec stačí ohnat podruhé, sráží jej k zemi několik chvatných úderů kapitánova palaše, a i on končí rozdrolen. Není času nazbyt, Chudovous se chopí truhly a chvátá zpět k plavidlu, zatímco se nedaleko za ním ozývá několikeré další zachrastění. Po krátkém brodění hází švihácky truhlu přes rameno a zdolává promptně žebřík, na který už naštěstí monstrům chybí dostatek důvtipu. 

Při plavbě zpět do přístavu si kapitán povšiml hejna racků kroužícího nad čímsi čnícím z hlubin daleko na horizontu. Zvědavost jej vyhnala až do vraního hnízda, odkud svým skládacím dalekohledem zaznamenal vynořenou záď jakéhosi vraku. Netrvalo dlouho, a již nedočkavě spouštěl kotvu v těsné blízkostí nadnášeného vraku poražené galéry. Jako lovec perel se chvatně vrhl do hlubin ponořené části podpalubí, kde se na něj usmálo štěstí v podobě dvou větších truhel.

Klidný výlov mu však dopřán nebyl. Při své finální cestě za nádechem s drahocenným úlovkem se vodou mihla zlověstná silueta. Žralok kolem něj kroužil jako boxer a chystal se k výpadu. Následný souboj muže a paryby skončil nakonec vítězně, byť těsně, pro otylého dvounohého bezžabernatce. A než stačil kapitán dožvýkat ozdravný banán, který jej oprostil od všech nedávno utržených bolístek, nastal opět soumrak.

Dějství třetí: Loď na obzoru a lov na kachnu

Než zdvihl kotvu, rozhodl se, že se ještě trochu porozhlédne. Kdesi v dáli na pravoboku plápolal dozlatova ozářený přístav. Příslib bohatství měl tedy jasný směr. Na horizontu však kukátko dalekohledu záhy zaostřilo i na další a stále jasnější bod. Neznámé plavidlo mělo evidentně namířeno ke stejnému cíli. V ten moment si Chudovous uvědomil, že i jeho šalupa je palubními lucernami ozářena jako vánoční stromek. Možná by nebylo úplně od věci je před další plavbou pozhasínat.

Tok jeho myšlenek však rázem přerušilo hlasité zaburácení z bezprostřední blízkosti a prosvištění dělové koule těsně nad palubou nedaleko místa, kde postával. Piráti! Vzápětí kolem prolétla další koule, naštěstí opět mimo. Vytáhnout kotvu, propnout plachty a rychle pryč! Naštěstí se teď znepřátelené plavidlo dostalo díky své rychlosti ze střeleckého úhlu. Než se natočilo k další zteči, měl už Chudovousův člun vítr v plachtách a mířil chvatně k přístavu s třemi truhlicemi na palubě. Podaří se mu uniknout? Bude mít dnes kapitán za co pít?

Křečovitě svírané kolo kormidla poskakovalo ze strany na stranu a vystrašený námořník své oči neupínal k ničemu jinému než ke stále rychleji se přibližujícímu ozářenému ostrovu. Přemýšlel nad tím, kde a jak nejlépe zakotvit, tak aby byl cechovní stánek co nejblíže.  Zatímco vzrušeně přemítal, oblohu na pravoboku protnul paprsek blesku doprovázený vzdáleným zahřměním. Blížila se bouře. Kam však zmizeli jeho pronásledovatelé?

Dobrému výhledu z lodi nebránila jen tma, ale také naplno spuštěné plachty a stříška podpalubní místnosti za ním. Pravobok pravidelně osvětlovaly stále se přibližující, blesky metající mračna, zatímco levobok byl zahalen tmou. Po pirátech však ani stopy. Možná by mohl vyskočit na stříšku a podívat se dozadu, ale napětí mu nedovolilo pustit kormidlo ani na chvíli z rukou. Jestlipak v přístavišti kotví ta osvícená loď, napadlo jej. Přístav i jeho nejbližší okolí už bylo dobře viditelné, ale žádné známky dalšího plavidla. Asi nakonec pluli jinam, uklidňoval se kapitán.

Ostrov se mezitím rychle přiblížil, nastal čas vyhrnout plachty. Při minimální rychlosti se loď začala přibližovat k nejbližšímu molu osvětlené výspy. Veškerá koncentrace padla na co možná nejhladší zakotvení plavidla co nejblíže molu. A vida, loď zakotvila téměř u jeho konce. Úžasné přistání! Nadešel čas vynést první truhlu.

No, takhle hladce to dopadnout asi nemohlo. Kapitánovi pronásledovatelé věděli až příliš dobře, že ta panika, ten úprk a následná snaha o těsné zakotvení mohou značit jen jedno – ideální oběť! Chudovous se až příliš soustředil na bezchybné přistání, což nepřátelé využili k téměř dokonalému připlížení. Ve chvíli, kdy náš hrdina již pevně svíral první truhlu a chvátal s ní na palubu, zasypalo jeho šalupu krupobití střel z bezprostřední blízkosti doprovázené hlasitým povykem pirátské tlupy z protějšího plavidla.

Překvapení to bylo vskutku zdrcující. Tentokrát každá dělová koule našla přesně svůj cíl a šalupa začala rychle nabírat vodu. Zaskočený Chudovous pustil truhlu na palubu a pokusil se rychle opětovat palbu z nedalekého kanónu, aby se ještě nepřítele, který se mezitím po první sérii vydal pro další střelivo, pokusil zoufale zahnat.

Dvojí salva, na kterou se zmohl, sice zasáhla bok pirátské šalupy, ale ta se rozhodně k ústupu neměla. Loď byla tak blízko, že šlo lehce pozorovat oba členy posádky, jednoho u kanónu a druhého u kormidla, mířícího mušketou s optickým hledím přímo na Chudovouse. Než se stačil odebrat do podpalubí opravit loď a oddálit její nevyhnutelnou zkázu, zasáhl jej nejprve výstřel z muškety a krátce na to i koule z kanónu. Ta ho elegantně poslala z paluby přímo do náručí nevyhnutelné smrti.

Dějství čtvrté: V objetí bílého světla

Chudovousův duch se však zaslouženého klidu nedočkal. Objevil se totiž záhy poté na přízračné bárce nemrtvého kapitána plavícího se na vlnách věčnosti. Spolu s dalším nebohým přízrakem jen tak chvíli pobíhali bezcílně po palubě, když tu náhle se rozevřela vrata. Ta nevedla ani do kajuty ani do podpalubí, nýbrž do dychtivé náruče všeobjímajícího bílého světla.

Ač jím byl Chudovous naprosto oslepen, brzy zcela zřetelně slyšel hlasité bublání potápějící se lodi a čísi nadšený hlas oznamující objev hned tří truhel. Druhý hlas odpověděl, ať si pohne, protože se kdosi brzy zase objeví. A jak řekl, tak se zanedlouho i stalo. Kapitán Chudovous se opět slavně zjevil nedaleko místa, kam se ponořila jeho na cimprcampr rozstřílená, pokladem obtěžkaná kocábka.

Povšiml si, že u nedalekého dna leží už jen jedna truhlice, ke které se navíc právě teď kdosi potápěl. Nejbližšího narušitele snažícího se uplavat s jeho pokladem neprodleně počastoval přesným zásahem z pistole, která pod hladinou překvapivě nejevila žádné známky kolísání efektivity. Jeho komplic na nic nečekal a jediným výstřelem kartáčové brokovnice poslal Chudovouse zpět do objetí bílého světla.

Když se kapitán zas za úsvitu znovuzrodil opodál, kolem sebe spatřil jen nebezpečně rychle se přibližující hladové žraloky, zatímco kýl pirátské lodi se nenávratně vzdálil z dohledu.  Tu zaslechl jakési nesrozumitelné volání. Několik plaveckých temp od něj se nad hladinu rozpěněného moře tyčila modravá silueta bájné mořské panny s pochodní v ruce a páskou přes oko. Tak tak se mu k ní podařilo doplavat předtím, než si na něm stačily pochutnat dravé ryby.

V ten moment jej opět popadla náruč světla a přenesla jej tentokrát kamsi na písčitou pláž klidné zátoky, kde kotvila loď na chlup stejná jako ta, o niž před pár okamžiky tak školácky přišel. Posilněn jistotou své nesmrtelnosti a zároveň poučen svou čerstvou zkušeností se Chudovous vydal neprodleně opět na širé moře. Jeho mysl i srdce totiž zachvátila palčivá touha po pomstě. Nabral proto kurz zpět na místo svého nedávného skonu ve víře, že brzy na obzoru spatří stěžeň lodě svých pokořitelů anebo, vem to čert, kohokoli jiného. Netrvalo dlouho, a vskutku…. jenomže to už je, přátelé, zcela jiný příběh.

zdroj: tisková zpráva

Konec? Ještě ne

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak své dojmy z uzavřené bety nejlépe vylíčit. Přiznám se bez mučení, že po těch skoro dvou desítkách hodin strávených na moři jsem se do hry zamiloval natolik, že je pro mě už nyní horkým aspirantem na jeden z mých osobní titulů roku. Nejsem žádný literární talent, jenže Sea of Thieves je založená na příbězích, které stojí za to vyprávět. Příběhy ze hry, která přitom na nějaký svůj vlastní, scenáristou vykonstruovaný příběh zvysoka kašle.

Téměř každá moje plavba, ať už sólo či s posádkou, byla protkána nějakým zajímavým dobrodružstvím, legrací a dramatem, což vám ostatně snadno doloží i mnozí streameři. Hra přitom představila asi jen čtvrtinu celkového světa, dvojici ovladatelných lodí a jednu NPC frakci. Ač se zdá pobíhání po skvostně stylizovaných ostrovech a řešení vcelku triviálních hádanek vedoucích k pokladům zpočátku jako repetitivní aktivita, zdaleka nejde o žádný klasický grind známý z WoWka a jeho klonů.

Neexistují tu žádné bezpečné zóny, žádná možnost se ukrýt před ostatními hráči ani žádné honění levelů. Vše stojí a padá na vašich vlastních schopnostech, důvtipu a koordinaci. Každá truhla, od chvíle, kdy ji vykopete až do chvíle, kdy ji prodáte, je trofejí, na kterou si všichni kolem vás dělají zálusk. Hra ve více hráčích, ideálně ve čtyřech, je pak tím pravým ořechovým pro každého fandu kooperativního hraní. Sea of Thieves navíc ctí demokratické principy skutečných pirátů zlaté karibské éry, a tak o tom, kam se popluje, hlasuje celá posádka. A když vám kormidelník chlastá za volantem anebo vám systém vylosuje na palubu trolla, který vám vyhazuje truhly přes palubu, není problém mu odhlasovat pobyt v podpalubním žaláři.

V dalších kapitolách Chudovousovy plavby jsem se ujal kormidla trojstěžníku s posádkou tvořenou mimo jiné i členy blíže nejmenovaného konkurenčního herního plátku (ze zdejších suchozemských krys se totiž se mnou na vlny kořistného dobrodružství nikdo neodvážil). Naše společné plavby se nesly ve znamení zběsilých pitek, tance, střelného prachu, a samozřejmě spousty uloupených dukátů.

Stali jsme se obávanými desperáty naší herní instance, kde už samotný pohled na naši záplatovanou, bitvami prověřenou Rumovou vílu donutil leckoho v panice provést námořnické harakiri a zmizet v hlubinách dříve, než se do něj stačila zakousnout naše plná boční. Přitom moji partu prevítů (jmenovitě Poblijóna, Tónu Nemluvu a Černýho Petra) stačilo jen vřele přivítat na palubě a umožnit nám přístup k lodním zásobám grogu!

Uzavřená beta Sea of Thieves sice nedávno definitivně skončila, ale vzpomínky na ni zůstávají čerstvé a radostné. Na loupežné plavby se majitelé PC a Xbox One mohou společně vydat již 20. března.

zdroj: Archiv

Nejnovější články