O Cuphead se v uplynulém týdnu mluvilo na zahraničních diskusních fórech hlavně v souvislosti s videem, které zveřejnil šéf herní sekce serveru Venture Beat Dean Takahashi. Pochází ze stejné kukaně, ve které jsem na Gamescomu seděl já, a Takahashi v něm není schopen překonat pomalu ani tutoriál, natož pak první úroveň celé hry. Na známého novináře se po rozšíření videa hrnula kritika ze všech stran, ale nemohu se ubránit pocitu, že šlo o klasickou internetovou smršť plnou rychlých odsudků.
Prezentace na herních výstavách mají svá specifika (novináři jsou unavení, vidí několik desítek her za den a často během hraní komunikují s přítomnými vývojáři), ale především, Takahashi rozhodně nebyl a nebude jediný, kdo bude mít s Cuphead podobné problémy. MDHR totiž připravili všem hráčům opravdu ultra tuhou výzvu a za vše hovoří fakt, že z naší šestičlenné skupinky jsem se z prvního levelu dostal jen já a ještě jeden kolega. Čili, čtyři ze šesti dopadli stejně jako kritizovaný Takahashi.
Ke smůle vývojářů na sebe každopádně Takahashiho hraní nabalilo tolik pozornosti, že hra jako taková šla trochu stranou. A to je velká škoda. Cuphead totiž má co nabídnout nejen co do obtížnosti, ale i v dalších oblastech.
zdroj: Archiv
Střílení především
Pokud jste od Cuphead čekali především skákání po plošinkách, budete možná finální hrou trochu zaskočeni. Lidé z MDHR totiž vsadili hlavně na střílení. Výsledek tak spíše než skákačky typu Super Mario Bros. připomíná série jako Contra nebo dokonce klasické střílečky ve stylu R-Type nebo Project-X. Vašim největším příletem tak bude tlačítko pro autofire, které prakticky nemá smysl pouštět. Střílet totiž musíte v podstatě pořád.
Cuphead vám nabídne dvě možnosti palby – méně účinnou, ale s dlouhým dostřelem, a silnou s krátkým dostřelem. Poté, co jsem v první úrovni asi pětkrát zemřel, jsem zjistil, že druhá varianta je rozhodně lepší. Nepřátelé jsou totiž velmi rychlí a dostanou se vám k tělu během pár sekund. Větší dostřel je tak většinou k ničemu a nižší účinnost střelby vás spíše dostane do problémů.
Ačkoliv Cuphead působí na první pohled jako frenetická akce, ve které se nezastavíte, po chvíli zjistíte, že lepší strategií je obezřetnost. Nepřátelé se sice pohybují pořád stejným stylem a provádějí stejné útoky, na obrazovce je jich ale tolik, že vzájemným kombinováním toho všeho vzniká vždy unikátní řežba. Proto je třeba na chvíli zastavit, nezmatkovat a nesnažit se reagovat na každý zbytečný pohyb, který nepřátelé udělají. Zvyknout si taky musíte na to, že padouchům nemůžete skákat po hlavě jako v Mariovi. Hra k tomu vizuálně trochu svádí, ale znovu opakuji – tohle je úplně jiný „sport“.
Ve dvou se to lépe táhne
Marija nám na Gamescomu potvrdila, že autoři se v posledních měsících zabývali právě vyladěním obtížnosti a z původních brutálních nároků přeci jenom trochu slevili. Hráči tak budou mít k dispozici neomezené množství životů a na mapě, ve které se mezi levely pohybujete, si budete moct uložit pozici. A až Cuphead nakonec pokoříte, můžete si celou hru projít znovu v módu New Game+ se všemi zbraněmi, které jste v předchozím průchodu získali.
„Je to náš ústupek moderní době,“ směje se Marija. Ústupkem bylo i přidání nového, jednoduššího stupně obtížnosti, který prý ve hře původně neměl být. Na Gamescomu jsem jej sice nevyzkoušel a hru jsem hrál na normální obtížnost, soudě podle ohlasů ostatních novinářů je ale i „simple“ režim pořádná výzva.
Na legendární Contra nechá Cuphead vzpomenout i lokálním kooperativním multiplayerem. V něm se ke Cupheadovi přidá ještě jeho kolega Mugman a společně kropí nepřátele dvojnásobnou palebnou silou. Vedle ní je hlavní výhodou kooperace fakt, že po smrti jednoho z parťáků má ten druhý několik málo okamžiků na to, aby jej oživil. Stačí, když se stihne dotknout jeho odlétající „duše“, což samozřejmě hru značně zlehčuje, jakkoliv je to v případě Cuphead relativní.
Hypnomrkve!
Hlavní devizou Cupheadu je ale grafický styl inspirovaný americkými animovanými seriály a filmy z 30. a 40. let. Hra vypadá skutečně neodolatelně. A to nejen díky specifickému stylu animace, který kombinuje 24 snímků na vteřinu u pohybu postav s 60 fps ve kterých běží hra jako taková. Autoři se ve starých animácích inspirovali se vším všudy - i nepřátelé a bossové jsou tak neskutečně bizarní.
Jedna z úrovní, kterou jsem na Gamescomu vyzkoušel, se skládala vyloženě ze sledu obtížných zeleninových bossů, ve kterém řvoucí oživlou bramboru vystřídala plačící cibule a následně hypnotická mrkev. A už jste slyšeli o boxujících žábách nebo agresivních mravencích? Zkrátka, nepřátelé vám možná budou cuchat nervy, ale po vizuální stránce si je určitě zamilujete.
Na hře je celkově vidět velká péče tvůrců a jejich smysl pro detail. Ručně kreslená grafika je plná drobností, kterých si všimnete až po několikátém pokusu o překonání levelu, a soudě podle ukázky, kterou jsme dostali k dispozici, jednotlivé prvky a nepřátelé se ve hře prakticky neopakují. Možná právě zde spočívá nejlepší recept na boj proti frustraci, ke které Cuphead musí díky své nesmlouvavosti dříve nebo později spadnout. Jak to nakonec dopadne, se dozvíme už brzy – hra vyjde na Xbox One a PC už koncem září.
