Superjednotky

A že bylo co dělat. Mise v demu patřila někam do pozdní části hry, kde už jsou odemknuté všechny jednotky, budovy a schopnosti. Mým úkolem bylo sebrat vesmírné mariňáky a pořádně nakopat zadek eldarským silám, které poblíž okupovaly portály, z nichž se valily jejich posily. Musím přiznat, že jsem se i přesto už od začátku cítil hodně optimisticky – nejen kvůli robustní obrněné postavě Gabriela Angelose, ale především díky obrovskému imperiálnímu kolosu pilotovanému rytířkou jménem Lady Solaria. Ta všechny ostatní jednotky převyšovala bez přehánění minimálně trojnásobně.   

Navíc jsem si mohl před začátkem boje vyrobit další vojáky, protože se do série vrací stavění základen. Je to celkem standardní záležitost, takže jsem si byl schopný pro klid duše naverbovat pár dodatečných odstřelovacích jednotek a jeden útočný tank. A jen co bitva začala, moje naděje se ukázaly být více než oprávněné. Obě dvě hrdinské jednotky, jak Angelos, tak Solaria, byly schopné v řadách útočících Eldar rozsévat neuvěřitelnou zkázu. Jen bylo třeba co nejčastěji aktivovat jejich zničující speciální schopnosti. Zvlášť Solaria se svým deštěm raket a rotačkovou zónou smrti neměla problém vymazat z mapy několik nepřátelských jednotek najednou. A když Angelos někoho praštil svým kladivem, všechno se klepalo jak při zemětřesení.

zdroj: tisková zpráva

Užiteční pěšáci

Důraz na používání schopností se ale neomezuje jenom na velké superjednotky. I obyčejní pěšáci mívají v obrněných rukávech jedno nebo dvě podobná esa. A například taková artilerie dokonce sama vůbec střílet neumí. Musíte jí vždycky přikázat, kam konkrétně má svou příští salvu poslat. Sice to znamená větší otravu s mikrováním, ale explozivní efekt šrapnelů, odhazujících ubohou pěchotu na všechny strany, je dostatečným odškodněním.

To všechno možná nezní příliš zajímavě nebo originálně – speciální schopnosti jsou v rámci RTS stěží něco speciálního. Ale jedna věc je tak důležitá, až bych se ji nebál nazvat klíčovou: všechny ty výbuchy, létající kulky a brutální boj zblízka dohromady vypadají jako opravdová bitva. Kdybyste mi přiložili bolter ke spánku a donutili mě ten pocit přirovnat k jiné hře, zvolil bych Company of Heroes. Mám pro to několik důvodů.

zdroj: Archiv

Tři důvody

Zaprvé, přestřelky a explodující munice mají opravdový „dopad“. Na bojišti téměř okamžitě vznikne spektakulární chaos, který ale pořád ještě můžete vcelku bez problémů ovládat. Na jednu stranu to vypadá hezky, ale na tu druhou si palčivě uvědomujete, že byste nikde poblíž rozhodně stát nechtěli.

Zadruhé, bojiště i po ukončení palby pořád ještě vypadá jako bojiště. Na sněhu dýmají vraky vyhořelých tanků, dohořívají hromady šrotu z rozbombardovaných budov, a samozřejmě se můžete pokochat i ležícími těly až donedávna velmi živých mariňáků a Eldar. Nejsem si jistý, jestli za tenhle pocit nebyl do jisté míry zodpovědný i design mapy. Pokud totiž začnete panensky bílou sněhovou plání a skončíte těly a technikou začerněnou pustinou, efekt, o kterém jsem mluvil, se pochopitelně ještě znásobí.

Třetím důvodem jsou armády. Tím myslím skupiny jednotek, které označíte levým tlačítkem myši a pošlete do útoku. A použil jsem ho, protože prostě… sedí. Psal jsem, že se hra hodně soustředí na hrdiny a jejich speciální schopnosti, a to je určitě pravda. Ale to neznamená, že zanedbává ostatní vojáky – ať už co do důležitosti, nebo co do počtu. Protože právě jejich množství je opravdu úctyhodné, zvlášť když dáte dohromady všechny svoje pěšáky a pošlete je na rozhodující zteč proti nepřátelské základně. Mapa je vaším vojskem doslova posetá – tedy do té doby, než narazíte na eldarské obrněné pozice a začne masakr. Ale to nevadí. Aspoň se pak budete moci pokochat vážně pěkným zasněženým hřbitovem.

zdroj: tisková zpráva

Drobnosti

Kdybych měl z paměti vyhrabat jednu důraznější výtku, možná by to byl nový systém krytí. Autoři přišli s opět trochu upraveným systémem, v němž musíte obsazovat bezpečná místa. Ta vás pak chrání proti útokům zdálky, ale jsou zranitelná při boji tváří v tvář. Jenže tím pádem nelze provádět obkličovací manévry a útoky z boku, tak jak to znáte třeba z Company of Heroes nebo předchozího Dawn of War. Zamrzelo mě to, protože obchvaty jsou moje oblíbená taktická disciplína. Nicméně naprosto chápu, proč se tvůrci k tomuhle kroku uchýlili – s takovým počtem vojáků na obrazovce, se schopnostmi, které musíte aktivovat, a se zmatkem, explozemi a třesoucí se obrazovkou by se asi nikomu moc nechtělo pečlivě umisťovat svoje skauty na správnou stranu zdi.

Sečteno a podtrženo, Dawn of War III zatím vypadá jako vynikající záležitost, která potěší nejen milovníky Warhammer 40k, ale všechny fanoušky žánru RTS. Samozřejmě toho ještě moc nevíme o tom, jak bude vypadat kampaň – tedy kromě toho, že bude lineární, a že v ní budete často střídat rasy, které ovládáte. Ale pokud budou ostatní mise jen trochu podobné gamescomovému demu, a pokud je všechny sváže dohromady dobrý příběh, pak se příští rok můžete těšit na pořádný strategický nářez.