Dojmy z hraní DiRT Rally - povinnost pro fanoušky rallye
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní DiRT Rally - povinnost pro fanoušky rallye

14. 5. 2015 19:11 | Dojmy z hraní | autor: Václav Rybář |

V momentě, kdy už všichni závodí v Project CARS, se s obličejem plným děsu i nadšení znovu a znovu vracím do rallye pekla. Ano, mohl bych si odpočinout v teple a klídku širokých asfaltových okruhů, ale něco mě táhne do noční erzety nad Monakem. Vím, že pravděpodobně skončím na střeše, s uraženým kolem a splasklým egem, ale nemůžu si pomoct. Codemasters po letech vyrobili skvělou rallye hru a já chci být u toho od začátku do konce.

Co dům dal 

Samotná existence DiRT Rally (aneb proč ten název komplikovat, že?) je asi pro řadu fanoušků překvapením. Jako by Codies začali mít dost neustálého vysmívání hráčů za cirkusácké díly s Kenem Blockem a jeho Gymkhanou a chtěli celému světu dokázat, že zvládnou i poctivou starou školu.

Není to tak dlouho, co na Steam uvolnili DiRT 3, konečně zbavený závislosti na Games For Windows Live. A sotva jsem hru stihl stáhnout a rozehrát, vydali early access verzi úplně nového projektu. Abych k vám byl férový - za třicet dolarů získáte necelou dvacítku aut a šestatřicet erzet, resp. tři rallye soutěže. V menu se na vás směje i závod do vrchu, dokonce se mluví o slavném Pikes Peak, ale ten je teprve v přípravě. Codies chtějí svou simulaci přivádět na svět postupně a naslouchat při tom hráčům.

Hlavně ale testují vody a doufají, že je o podobnou hardcore hru vůbec zájem. Engine je evidentně staršího data, přičemž típnuté obrázky okolo pocházejí ze hry rozehrané na notebooku, takže se omlouvám za nižší rozlišení a detaily na medium. Na druhou stranu hra i na slabším stroji běžela ve stabilních 45-50 fps, takže nebude problém ji na průměrném stroji vymaxovat. Počítejte ale s tím, že bude spíš připomínat poslední DiRT než výstavní Forzu nebo dokonce Project CARS.

Nakonec to ale vůbec nevadí, protože v rallye hře jsou důležité vnitřnosti. A k těm tvůrci přistoupili s maximální pokorou. Je to vidět už na vozovém parku, kde je zatím přisypáno po několika strojích z každé éry - Lancia Fulvia a Mini z šedesátek, Lancia Stratos nebo první Ford Escort ze sedmdesátek, osmdesátkové zadokolky BMW M3 E30 a Ford Sierra Cosworth, ale zejména slavná skupina B včetně Audi Quattro, Peugeotu 205 T16 a Fordu R200, nebo novější áčko s Lancií Delta a Subaru Impreza. A nechybí ani současné hvězdy - Ford Fiesta a MINI Countryman WRC.

V nabídce si tedy vybere každý, stejně tak není problém nastavit si obtížnost podle svého gusta. Chcete si zakázat pohled zvenku? Není problém. Vyzkoušet si brutální rallye rozjezdy hezky ručně? Klidně. Nastavit si kadenci kamerotřasu nebo pohotovost spolujezdce? Ok. Klidně se s vámi vsadím, že se do tohohle menu rychle vrátíte. To, co vás čeká během první jízdy, se totiž bude podobat studené sprše. Jen místo vody bude pršet kamení.

Dědictví McRae a Burnse 

Jaké jsou dvě rallye hry, na které nejvíc vzpomínáte? Ano, mají v názvu slavné rallye ikony. Ano, je to Colin McRae a Richard Burns Rally. A nejnovější DiRT si bere něco z obou. Vypadá jako novodobý McRae a hraje se jako Burns, zejména ve chvíli, kdy vypnete všechny asistence a bláhově se na trať vydáte jenom s gamepadem. Musím říct, že takový výprask jsem nedostal už dlouho. A vůbec nepočítám, že mezičasy i s tou nejmírnější umělou inteligencí byly neustále v červeném poli. DiRT Rally se s nikým nemaže. Hned na úvod váš vůz spustí hromový řev, to když se ručička odpinkne od omezovače otáček. Sedíte v kabině spolu s mitfárou, který má před sebou načmárané poznámky.

Ať vás ani nenapadne se podívat na auto zvenku, protože to už vám ten řev motoru rovnou utrhne hlavu. Rozjíždíte se, nebo vás spíš někdo vystřelí z praku, protože jste si hned na úvod vzali béčkové Quattro. Během těch několika vteřin, které vás dělí od výletu mimo trať si všimnete dvou věcí. Zatímco trať v DiRT 3 svou šířku připomínala německou dálnici, tahle vypadá jako český chodník. Je úzká, hrbolatá a různě se klikatí, i když je označená jako rovinka. A taky je plná šotoliny, na které vaše Quattro s vypnutými asistenty tancuje všemi směry.

Mitfára vykřikne "pravá čtyři". Než si to stihnete v hlavě přepočítat, vidíte zatáčku. Ve zmatku šlápnete na brzdu a než pedál pustíte, tak zatočíte. To je vaše poslední chyba. Auto zablokuje kola a bokem vás pošle přes hromádku šutrů na kraji přímo ze srázu lemovaného borovicemi. Žádné přetáčení, žádné nářky - auto je na odpis, vy máte černou důtku a jdete znovu na start.

V očích smrt a v ruce zdivočelé stádo 

O dvě hodiny později už mám úsměv od ucha k uchu a hubu plnou kamení. Přesedlal jsem na trochu přítulnější skupinu A a důvěrně známou Imprezu. Kontrolu trakce jsem zvednul z "vypnuto" na 2 z 5, a přestože pohyby volantu i na rovince připomínají čardáš, jak se snažím prát s výmoly a na poslední chvíli uhýbat kamenům nebo vedle trati zaparkovaným autům (holt Italové), mám alespoň částečný pocit kontroly.

Čarodějové z Codies vybrali jako předkrm extrémně klouzavou řeckou šotolinu, rychlé a zákeřně úzké erzety ve Walesu a jako třešničku na dortu částečně zasněžené Monako, které si můžete dát i v noci, pokud se na to cítíte. Ve všech třech případech je to výzva a očistec, pokaždé v trochu jiném odstínu. Simulace chaosu, který nastane, když si jedním kolem škrtnete o trčící skálu, muldu nebo zakopaný kámen, je dokonalá. Je úplně jedno, že pomuchlané auto, kterým následně pokračujete v jízdě (pokud máte štěstí) se vůbec netváří realisticky - způsob, jakým libovolná překážka nebo i jízda po dvou různých typech povrchu zastaví vaši spanilou jízdu, je realistický až až.

Pár takových karambolů a začnete jezdit úplně jinak. Tzv. learning curve je u téhle hry strmější než newyorské mrakodrapy, ale satisfakce se dostaví dřív, než stihnete z motorového soundtracku úplně ohluchnout. Uši přivyknou řevu, oči se přimhouří nad hrubou grafikou a vaše mysl začne kromě desetinek na časomíře sledovat i tu milimetrovou chirurgii, která rozhoduje o hranici mezi čistým průjezdem a totálkou.

Auta jako taková se ovládají skvěle a intuitivně. Občas jsou možná až příliš nedotáčivá, takže musíte mít ruční brzdu v pohotovosti neustále, ale stačí se podívat na libovolný onboard z WRC. Takhle se to prostě jezdí, dámy a pánové. A co vypadá v televizi jako epileptický záchvat, to najednou začne v DiRT Rally dávat smysl. Nepřítelem není vůz, ale zákeřná trať a brutální tempo, které je po vás coby řidiči vyžadováno. Stokrát jsem skončil mimo trať, stokrát jsem nadával. Ale vždycky jen sám sobě.

Klasika hned, zázraky na počkání 

První velký úkol splnili Codemasters hned na začátku. Nabídli velmi přesvědčivou simulaci základní rallye disciplíny. Nabídli vozový park plný hvězd, které se od sebe liší výrazným způsobem, a setřásli ze sebe dogma vývojářů, co chrlí virtuální auta jen proto, aby je mohli polepit reklamou od těch, co zaplatí nejvíc peněz. Nevzpomínám si z poslední doby na rallye hru, která by byla jakkoliv blízko intenzitě a hloubce, kterou DiRT Rally už v základním balení nabízí. A vězte, že dosáhnout alespoň iluze kontroly nad auty v téhle hře je stejně obtížné jako se dostat do Assetto Corsa. Tohle je simulace a nikoliv jen přemalovaný starší DiRT.

Fanouškům Richard Burns Rally, kteří hru s nejrůznějšími mody hrají dodnes, bych s klidnou duší doporučil early access verzi vyzkoušet. Na spoustě věcí musí Codies ještě zapracovat, ale konečně je tu po letech duchovní nástupce titulu, který řada rekreačních závodníků odložila z důvodu poškozeného ega.

DiRT Rally má možná jednoduchý název, ale tím to končí. Pro milovníky rallye jde o povinnost, pro mistry volantu o výzvu a pro mne osobně o obrovský příslib do budoucna. Jestli totiž Codies opravdu ještě přidělají závody do vrchu a rallyecross, budou mít v ruce možná trochu ušmudlanější, ale robustní a důstojnou alternativu ke všem naleštěným okruhovým simulacím. Nechvalme dne před večerem, ale jestli se to povede, je na čase vyhradit téhle hře parkovací místo v anketě o nejlepší závodní tituly roku.

P.S. Vážně s tímhle nákupem neváhejte. Než se naučíte obstojně řídit, bude tu finální build. :)

Nejnovější články