Stmelovací potenciál
Není pochyb, že se XCOM: Enemy Unknown po dlouhé době povedlo protlačit žánr takových strategií do mainstreamu. Od vydání v roce 2012 došlo na vývoj dalších zástupců žánru jako Space Hulk, Jagged Alliance: Flashback nebo příbuzný Xenonauts. Právě poslední jmenovaná hra je však také jakýmsi lakmusovým papírkem kvalit XCOMu od Firaxis.
Zatímco taktická část XCOM ze zjednodušení pravidel tahovek výrazně profitovala, u strategické (budovací) části to už zdaleka není tak jednoznačné. Xenonauts, přes všechny své chyby a překomplikovanost, přece jenom nabízí větší délku hraní a náročnější souboje, vyšší počet vojáků i komplexnější rozhodovací paletu na mapě světa. Není se co divit, že názor komunity na XCOM byl rozdělený už před vydáním Xenonauts - po něm však lze jasně sledovat inklinaci tvrdšího jádra právě ke Xenonauts.
XCOM však ještě neřekl své poslední slovo. Díky věrné komunitě amatérských vývojářů vznikla modifikace Long War, která si klade za cíl přidat do Enemy Unknown komplexnější a nemilosrdnější prvky, aniž by hra ztratila svou o něco vlídnější tvář co do vzhledu a ovládání. Výsledek je pozoruhodný a dokonce i oficiální vývojář Firaxisu o Long War mluví jako o ekvivalentu nového datadisku.
zdroj:
Vlastní foto autora
Vítejte ve válce
Nejdříve ze všeho se musíte připravit na mnohem delší kampaň. Ačkoliv lze zapnout i kratší verzi, která se více blíží bleskovému pojetí původního XCOM: Enemy Unknown, Long War plně dostává svému názvu a slibuje v průměru kolem sta hodin do vítězství (či porážky). Ruku v ruce s tím hrozí jistá repetetivnost, které se nelze úplně zbavit - zároveň ale Long War úspěšně vyplňuje řadu hluchých míst původní hry.
Tak především taktická úroveň je v Long War mnohem složitější na přípravu i průběh. Postup jednotlivých vojáků po stromu zkušeností a perků je totiž nahodilý – už při levelu nevybíráte stále ze stejných vylepšení, nýbrž z náhodně sestavené nabídky, díky čemuž je nutné vytvořit daleko pestřejší specialisty. Prodloužené jsou i doby léčení po zranění.
Více než měsíční neúčast v boji zraněného vojáka je v Long War pravidlem, nikoliv výjimkou. Po každé misi je navíc třeba dát jednotce několik dnů na načerpání sil - vojáky lze sice povolat předčasně, ale za cenu penalizace.
Znamená to, že máte větší počet bojovníků s daleko variabilnějšími schopnostmi, a do určité míry díky jejich počtu i daleko větší toleranci k jejich smrti. Kde si Enemy Unknown na běžnou obtížnost vystačil s jednou, maximálně dvěma jednotkami, v Long War není výjimkou mít klidně pět a více separátních týmů (tj. 40 vojáků), které se v průběhu bojů střídají. Navíc hra v některých misích a po určitých upgradech umožní vyslat do boje více než původních šest panáků.
zdroj:
Vlastní foto autora
Bez ztrát to nepůjde
Daleko podstatnější je i význam produkce nových zbraní a automatická palebná vozítka, která jsou nedocenitelná zvláště v teror misích během první poloviny hry. Právě zbraní Long War nabízí několikanásobek oproti původní hře, a přestože jde povětšinou o upravené modely pušek původních, odlišné statistiky výrazně prohlubují přípravu panáků i bojovou účinnost týmů.
Long War obsahuje nově i gaussové a pulzní třídy pušek (upravené z modelů z původní hry), přičemž ne vždy musí být honba za lepší třídou automaticky efektivnější. Na některé potvory lépe platí starší zbraně. Už v základní verzi navíc vojáci obsáhnou dva sloty na předměty, čímž se jejich specializace dále štěpí.
Úprava však nepostihla jenom systém vojáků, ale i stavbu misí. Zatímco v původní hře v prvním sestřeleném ufoletu hráč potká Outsidera s třemi životy, v Long War má tentýž panák životů 10. V prvním sestřeleném středním talíři už můžou být podobní Outsideři dva nebo tři, v transportních lodích i více, spolu se vzájemně se doplňujícími Cyberdisky nebo třeba 4 + 4 Seekery.
I staří známí jsou v Long War mnohem děsivější - Thin Men nyní plivou kyselinu mnohem častěji, zapomenout s sebou do mise vzít dostatek (nebo i jen jediný) stimpacků se tak může VELMI SNADNO rovnat zoufalé snaze dohrát misi rychle do konce, než se vám tým rozpustí pod rukama. Sáhnout po třaskavinách a obezřetném postupu je klíčové i na nižších obtížnostech. Daleko více než dříve však mise končí hráčovým ústupem nebo přímo krvavou prohrou (u těch, kteří se stydí nebo nemohou loadovat).
Rozdíl v pojetí taktických bitek bitky lze perfektně ilustrovat na upravených misích pro Council. Kultovní „velrybářská mise“ z Enemy Within se mi v Long War objevila v nabídce v době, kdy byl můj XCOM ozbrojen pouze základními puškami a navíc byli všichni lepší vojáci buď na marodce, nebo načerpávali síly. Nakonec však bylo dobře, že si misi vyžral slabší tým – bojovat totiž s desítkami nabíhajících Chrysalidů se ukázalo být nad stávající kapacity kohokoliv.
Aby toho nebylo málo, některé z misí (například ty proti Exaltu) jsou v Long War omezeny maximální kapacitou čtyř vojáků. Pokud nejste zrovna fanoušci nekonečného načítání, v Long War není hanbou si přiznat, že na tuhle či tamtu misi prostě nemáte.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jako nahý
Taktéž na globální mapě je XCOM mnohem zranitelnější organizací než v původní hře. Nejenže vystřelování satelitů je vlastně ekvivalentem stavění základen v původním UFO: Enemy Uknown. Kritéria pro novou družici jsou tak absurdně vysoká, že jimi rozhodně nejde svět pokrýt během prvních pár (desítek) hodin hraní. Stíhačky jsou navíc jako z papíru a mnohonásobně dražší, zatímco ufounská plavidla zároveň plní komplexnější paletu misí.
Ufouni totiž mají vlastní výzkum, který jim můžete zpomalovat právě rušením jejich útoků, únosů a pozorovacích misí. I sestřelení obyčejného malého talíře je tak důvodem k radosti. Znamená totiž, že vaši unavení muži a ženy v poli zase o fous odložili střet s elitní paletou ufounských potvor…
Heslem dne je v Long War nutnost hledat v obraně planety kompromisy. Vývojáři se správně snažili v hráčích vyvolat tísnivý pocit z obrany Země před, inu, neznámým nepřítelem. Především první měsíce, ale i mnohem později, je XCOM otloukánkem několika naskriptovaných událostí – průletu obrovského, de facto nesestřelitelného lounského plavidla, ztrátou prvního státu a výskytem silnějších bestií v základních misích.
zdroj:
Vlastní foto autora
Není to přímo survival horor a není to ani příliš hustě dávkované (na něco, jako výskyt Mutonů v druhé misi, tu nedojde), přesto však platí, že v Long War je mnohdy nutno ignorovat celé mise nebo útoky a smířit se s tím, že konce hry se nedožijí všechny zúčastněné státy. Dokladem depresivní atmosféry je ostatně i nepadnoucí soundtrack – heroické motivy Michael McCanna v Long War najednou ani trochu nesedí k dění na obrazovce. Daleko lepšího efektu dosahují původní mrazivé tracky z UFO: Enemy Unknown…
Ne vždy jsou však inovace v nefér či naskriptovaném ranku. Krom již zmíněného paralelního vývoje ufounů lze například nově teror mise překazit ještě před jejich začátkem sestřelením ufounského plavidla. A není to jediný důkaz, jak se Long War podařilo lépe propojit (a vlastně tím hru opravit blíže k zdrojovému materiálu) strategickou a taktickou mapu, kdy úspěch v jedné ovlivní nabídku druhé. Příkladem za všechny je útok na základnu XCOMu, na níž v datadisku Enemy Within došlo jednou za hru. V Long War je možné napadení prožít klidně několikrát za sebou, pokaždé mu však předchází detekce příletu velké ufounské lodi a šance invazi zastavit úspěšných sestřelením narušitele.
zdroj:
Vlastní foto autora
Více než modifikace
Teoretická šance zastavit nálet ještě před jeho vypuknutím je však pouze jedním příkladem, jak Long War zvyšuje význam strategické vrstvy hry. Aby hráč nebyl ve všem jenom v nevýhodě, snižuje Long War penalizace za uniknuté talíře nebo opomenuté mise (i když třeba penalizace za mrtvé civilisty je nyní v teror misích vyšší), eliminuje nutnost si vybírat mezi tou či onou lokací únosu a navíc hráči umožní sběr vyšší množství posbíraných materiálů a artefaktů. V neposlední řadě se nyní ufounům „mimo obraz“ mohou bránit i státy samy, dá-li jim hráč v roli XCOMu dostatek sesbíraných ufounských technologií.
Popisovat perfektní okamžiky s Long War by se dalo ještě dlouho a řadou různých perspektiv (tahle nerecenze Polygonu třeba zvolila spíše formát příběhů z kampaně), pořád by ale výsledkem bylo pozitivní hodnocení. Long War je vlastně povedená generální oprava XCOM: Enemy Unknown v očích komunity. Takhle nějak jsme si mnozí představovali, že bude remake UFO vypadat, když byla hra před dvěma lety oznámena.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud vám tedy Xenonauts neučarovali natolik, nakolik jste si mysleli, nebo prostě chcete zkusit XCOM: Enemy Unknown znovu, jinak a podstatně lépe, nezbývá než Long War všemi deseti doporučit i v nynější rozpracované verzi. Stahovat modifikaci můžete třeba odtud.
